Lánů s kukuřicí neustále přibývá. Kvůli bioplynu

Osevní plochy kukuřice se za posledních osm let jen na Vysočině zvětšily o pět tisíc hektarů. Hlavním důvodem jsou bioplynové stanice, k jejichž vybudování se odhodlalo také několik zemědělských podniků na Třebíčsku.

Před rokem dokončili „bioplynku" v Opatově a kukuřičných ploch oseli rázem o dvě stě hektarů víc než loni. „Máme ji přibližně na 780 hektarech půdy a plánujeme další rozšíření. Už před stavbou bioplynky jsme ale věděli, že ji budeme muset mít na 800 až 900 hektarech," řekl agronom opatovského Zemědělského družstva Horácko Oldřich Novák.

Podnik chová prasata i hovězí dobytek. Jako krmivo ale využije necelou třetinu úrody, zbytek spálí bioplynová stanice. „Jsme na tom podobně jako ostatní, kteří ji vybudovali. Pro hovězí dobytek jde úroda jen z 280 hektarů," upřesnil Novák.

Zásoby krmiva

Kromě výroby tepla v „bioplynkách" je dalším důvodem zvětšování osevních ploch právě dobytek. „Každé družstvo si chce zajistit vlastní zásobu krmiva," doplnil ředitel Okresní agrární komory v Třebíči Karel Coufal.

Podle něj nemají zemědělci příliš možností, jak své podnikání rozvíjet. „Obilovin je hodně, brambory se bohužel nevyplácejí a stavy skotu klesly, takže dříve běžně pěstované pícniny, vojtěška a jeteloviny jsou stále méně potřeba. Co tedy zemědělcům zbývá pěstovat? Kukuřici pro bioplynky," zmínil.

Ekonomický výpadek muselo nahradit i Zemědělské družstvo ve Výčapech. „Před vstupem do Evropské unie jsme měli 450 prasnic, dnes nemáme nic. Doplatily na to podniky, které měly silnou živočišnou výrobu. Peníze jdou totiž na půdu, na dobytek nic," poznamenal agronom družstva Pavel Šutera.

„Nejde o to, jestli jsme chtěli nebo nechtěli, bioplynku jsme kvůli tomu vybudovat zkrátka museli. Konkurence by nás zničila," řekl Šutera. Podotkl, že letos obhospodařovali 500 hektarů kukuřice.

Dotační politika EU

Hlavním příčinou zvětšování osevních ploch je podle Šutery dotační politika EU. „Peníze zkrátka nejdou tam, kam je potřeba. Je to sice špatně, ale musíme dělat to, co vynáší. Neměli bychom ani na pronájem půdy," doplnil.

I družstevníci z Výčap letos navýšili kukuřičné plochy. „Máme bioplynku, takže důvod je jasný," poznamenal Šutera. „Zpracováváme v ní odpady nebo senáže, kukuřičná siláž je ale hlavním palivem," připomněl.

Zatímco v okolí Výčap dosáhli zemědělci při letošní sklizni průměrných výnosů, u Opatova dopadla sezóna o poznání hůř. „Vše ještě sklizeno nemáme, už teď ale můžu říct, že půjde o nejhorší výnos za posledních možná i třicet let. Podepsalo se na tom pozdní setí kvůli dlouhé loňské zimě a taky letní sucha," vysvětlil opatovský agronom.

Letošní výnos z hektaru odhaduje na 25 tun kukuřičné hmoty, v minulosti to přitom bylo vždy přes třicet, v posledních letech i přes čtyřicet tun.

„Tak špatný výsledek jsme naposledy zaznamenali snad ještě někdy před revolucí, i to ale byla výjimka," upozornil Novák.

Veškerou úrodu rozdrtí silážní stroje a družstevníci ji uskladní v silážních jámách, které v minulém roce současně s bioplynovou stanicí v Opatově vybudovali. Ani ve Výčapech nepěstovali kukuřici na zrno.

Vše na siláž

„Všechnu jsme už zpracovali na siláž, zrno neděláme už dva roky, nebylo pro nás ekonomicky výhodné," vysvětlil Šutera.

„Je ale pravda, že v našich podmínkách to bylo vždy spíš jen okrajovou záležitostí. Zrno se dělá ve větší míře na jižní Moravě nebo Olomoucku. Přeci jen je kukuřice teplomilná plodina," shrnul výčapský agronom.

Osevní plochy kukuřice na Vysočině

2006 29 751 ha

2010 29 077 ha

2007 27 443 ha

2011 32 183 ha

2008 28 734 ha

2012 34 852 ha

2009 29 336 ha

2013 35 598 ha

Zdroj: Český statistický úřad

Autor: Kamil Černý