Agris.cz - agrární portál

Devět miliard - žádný peníz

20. 2. 2014 | ASZ

Tohle si patrně řekl prezidentův a páně Velebův (AK) na slovo vzatý odborný exministr zemědělství Toman v demisi, když hned druhý den po nástupu do funkce smetl se stolu návrh novely zákona o myslivosti a s ní i všechny připomínky, které k návrhu poslaly kraje, ministerstva a nevládní organizace. Připomínky zabraly přes dvě stě stránek a je z nich  možno vyčíst spoustu zajímavých věcí. Rozsah článku neumožňuje podrobněji se všemi  zabývat, stojí však za to některých si obzvláště všimnout.

Říkávalo se tomu tahák.  Před psaním kompozice jsme si vypracovali text, který jsme pak „opsali na čisto“. Tentokrát patrně napsal „tahák“ jeden subjekt a rozeslal dotazovaným organizacím. Některé ho použily, některé trochu pozměnily a některé jej opsaly doslova. Jen pro ukázku: Novela navrhuje, aby byla myslivecká stráž jmenována  jen na přání uživatele honitby. Anonymní rádce to zavrhl se zdůvodněním: „Policie nemůže sama obsáhnout ochranu myslivosti proti pytláctví a z tohoto důvodu je třeba zachovat povinnost navrhnout mysliveckou stráž, která postupuje v součinnosti s policií. Dále má myslivecká stráž za povinnost oznamovat zjištěné nedostatky a zjištěné závady nejen uživateli honitby, ale i orgánům státní správy myslivosti, které pak mohou ukládat opatření k odstranění nedostatků. V případě, že bude zrušena povinnost navrhnout ustanovení myslivecké stráže, může dojít k situaci, kdy orgány státní správy myslivosti nebudou schopné dohlížet na dodržování  právních předpisů  České republiky.“ Tento opsaný tahák najdete v připomínkách Magistrátu města Prahy, kraje Královéhradeckého, Ústeckého a dalších.  Samo ministerstvo vnitra pouze podotklo, že nepovažuje „zakotvení pouhé možnosti zřídit mysliveckou stráž za šťastné řešení“ a že by se přetíženost myslivecké stráže mohla řešit zmírněním nároků na ni kladených. Všem je totiž jasné, že mysliveckou stráží se může stát jen člověk, který si libuje ve spolupráci s policií,  protože oznamovat trestné činy může každý občan  republiky. A zastavovat auta a zjišťovat, zda nevezou upytlačenou zvěřinu, by měli mít jen příslušníci policie a ne dobrovolní, nikým neplacení  „strážci“. V době mobilních telefonů je zavolání na nejbližší policejní stanici a oznámení podezření z krádeže spolu s SPZ to nejjednodušší vůbec. Připomínáme, že v novele nejde o zrušení myslivecké stráže, ale  o  povinnost  ji mít. 

A tahle bychom mohli jít od paragrafu k paragrafu, od respondenta k respondentu. Zjistili bychom, že Jihomoravský kraj zpracoval své připomínky k novele velmi důkladně (téměř 17 stran) a prakticky všechny směřují k upřesnění  jednotlivých návrhů novely a jejímu zkvalitnění. Podobně si počínal i Zlínský kraj, Karlovarský kraj nebo Kraj Vysočina. 

O připomínky byla požádána také ministerstva a jejich vyjádření jsou velmi zajímavá. Například ministerstvo životního prostředí novelu přivítalo s podotknutím, že její autoři vycházeli z Národního lesního programu a ze Zásad státní lesnické politiky. Navrhuje vyjmout ze zákona výčet druhů zvěře a  vydat jej prováděcím předpisem, zařadit  definici lovu, která v zákoně chybí, upozorňuje na nutnost zvýšit  význam oblastí chovu, kvůli snižování počtu zvěře  umožnit lov i mimo povolenou dobu lovu a mnoho dalších úprav, které by novelu vylepšily. Souhlas s novelou vyjádřil také Veřejný ochránce práv, ministerstvo vnitra se domnívá, že valná hromada Honebních společenstev by se měla konat vždy do 15. února, aby bylo možné projednat finanční uzávěrku, stav členské základny apod. Bez připomínek prošel návrh novely Legislativní radou vlády, ministerstvem kultury a Úřad vlády upozornil na ta ustanovení  v novele i v platném zákoně, která  nejsou v souladu s naším členstvím  v EU. „Odborníci“ Rusnokovy vlády i toto hodili pod stůl.

Třetí skupinou dotazovaný jsou vlastníci honebních pozemků, sdruženi v Asociaci soukromého zemědělství (na novele se aktivně podíleli, ale uvedeni jsou „ bez připomínek“), Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (připomínky poslali, ale nejsou ani na seznamu dotazovaných – kolik se jich asi pod Tomanovým stolem nenašlo?), Svaz měst a obcí ČR a Sdružení místních samospráv ČR. Vesměs všechny „ nevládky“  s novelou souhlasí a upozorňují  na její nedostatky a možnost zlepšení. Například navrhují, aby souhlas  vlastníka pozemku s umístěním mysliveckých zařízení musel být písemný, aby za honitbu byly uznány i souvislé honební pozemky jednoho vlastníka, které dosahují alespoň 250 ha výměry, aby ve výboru HS nesměli být členové mysliveckého sdružení, kterému se honitba pronajímá a mnoho dalších podnětů. Odborníci pana Zemana však o názory vlastníků pozemků nestáli, odborník Toman je prohlásil za neodborné a všechny pracovníky MZe, kteří  se na tvorbě novely podíleli, prohlásil za  neschopné a z ministerstva je vyhodil. Současný ministr  nebude mít zrovna lehkou práci; zbyli mu tam jen ti schopní (všeho?). Přitom novela měla především přispět ke snížení škod, které přemnožená spárkatá zvěř napáchá a které  ročně činí na polích  téměř 4 miliardy a v lesích přes  5 miliard.

Připomínkové řízení také ukázalo, že dosavadní řízení myslivosti na MZe je víc než nedostatečné. Téměř všem dotazovaným například nebylo jasné, co je „doba nouze“, s níž se v novele operuje. Přitom tohoto termín použil již v roce 2011 tehdejší vrchni ředitel sekce lesního hospodářství Ing. Martin Žižka Ph.D. (Myslivost 6/2011 str. 14), kterého odborník Toman ustavil prozatímním náměstkem ministra za „odejítého“ Ing Radka Brauma,  jehož  pobyt se na tomto postu může počítat spíš na měsíce než na roky a  který se o novelu, v jejímž připomínkovém řízení se odhalila řada zaběhlých nešvarů, velmi přičinil. Například zmíněný termín „doba nouze“ dlouholetí pracovníci MZe  běžně používali. Teď se ukázalo, že jejich pokyny byly natolik nezajímavé, zmatené a neproveditelné, že je patrně  nikdo ani nevnímal.

Velký problém také způsobila vnadiště, jejich umístění a kolik na nich může být návnady. Například MO tvrdí, že novelou navrhovaných 5 kg (v sousedních nepostkomunistických státech se toto množství pohybuje od 5 do 10 kg) je „ vzhledem k ekonomice provozu myslivosti nedostatečné,“ a že „vzrostou náklady na provoz myslivosti a organizační problémy s rozvozem krmiva na krmeliště“. Navrhuje zvýšit limit na 50 kg a dává jasně najevo, že je mu myslivost na hony vzdálená, ačkoliv by neměla být, protože MO spravuje Vojenské lesy. Plete si vnadiště  s krmelištěm a navrhuje vypustit nutnost  souhlasu vlastníka pozemku, nebo osoby, které na pozemku  hospodaří (v případě Vojenských lesů MO) s umístněním, protože to „představuje komplikaci v rámci mysliveckého hospodaření“. Pardubický kraj upozornil, že „existuje bezpočet honiteb, kdy výměra klesla o více než 10 % pod stanovenou výměru“ a že „důsledkem bude zánik mnoha honiteb a vznik území, na kterých nebude možno po značnou dobu vykonávat výkon práva myslivosti.“ Řešením by sice bylo snížení výměry z 500 ha na 250 ha, ale tomu se myslivci brání zuby nehty. A přitom až do roku 1963 byla minimální výměra u vlastní honitby 200 ha a společenstevní 150 ha (Příruční slovník naučný, vydaný Akademií věd v roce 1963). V témže roce však začal platit nový zákon a v něm bylo kvůli rozoraným mezím a praktickému zestátnění ukradené zemědělské a  lesní půdy, uzákoněno 500 ha. To však naši akademici nemohli tušit, když  slovník připravovali. 

Pozdvižení vyvolal také požadavek novely, aby se do rejstříku honebních společenstev zapisoval i seznam členů společenstva s uvedením jména, příjmením a bydliště. Stejně tak   soupis honebních pozemků tvořících společenstevní honitbu. Opět zapracoval už zmíněný „tahák“ neznámého autora. Za všechny citujme vyjádření Ústeckého kraje: „ …museli by do rejstříku být zapsáni všichni členové honebního společenstva, což jsou mnohdy i stovky osob. Dále se členové honebního společenstva v průběhu času mění a orgány, které vedou rejstřík společenstev, tyto změny nejsou schopny stále sledovat. Pokud by se neustále tyto změny sledovaly, musel by být vyhrazen jeden pracovník na plný úvazek, který by vykonával pouze tuto činnost. To by však znamenalo neúměrné ekonomické náklady.“ Naprosto stejné znění je v připomínkách Královéhradeckého kraje a dalších. Představa, že v době počítačů a speciálních programů, kdy změna jména je otázkou minut, by musel být na něco podobného přijat zvláštní pracovník mě přivádí na myšlenku, že autor „taháku“ pochází z pracoviště, které je snem každého z nás.  Nic nedělat a hodně brát…

Stejné je to s požadavkem novely, aby byly do rejstříku zapisovány všechny honební pozemky, tvořící honitbu. „Honitby jsou tvořeny mnohdy několika tisíci pozemky, které se neustále mění (některé zanikají, jiné vznikají ), a to ať z důvodu přečíslování pozemku, nebo z důvodu toho, že se z honebního pozemku stane pozemek nehonební“. S úžasem se dozvídáme,  dozorující orgán státní správy  houby ví,  jak  honitba (kromě hranic) vlastně vypadá a komu patří, ale patrně to jejím krajských pracovníkům nijak nevadí. Nicméně prozradili jeden závažný fakt: jestliže je honitba tak velká, že není možné evidovat ani pozemky ani majitele, pak je něco velice špatně a mělo by se to co nejdříve napravit. Vlastník pozemku přece musí vědět, co se na jeho majetku děje, jenže on to neví, protože se stát dosud nepostaral o to, aby věděl, kde jeho pozemek vůbec leží. Připomínky k novele jasně ukazují, že se čtvrt století od listopadu 1989 nevrátil majetek vlastníkům doopravdy, ale jen na papíře. A patrně i proto se návrh novely ocitnul i s připomínkami pod stolem. Syn předlistopadového ministra zemědělství tomuhle rozumí. 

Věra Petrová, Sdružení vlastníků honebních pozemků ČR    


Zdroj: ASZ, 20. 2. 2014





© Copyright AGRIS 2003 - Publikování a šíření obsahu agrárního WWW portálu AGRIS je možné (pokud není uvedeno jinak) pouze za podmínky uvedení zdroje v podobě www.agris.cz a data publikace v AGRISu.

Přímá adresa článku:
[http://www.agris.cz/detail.php?id=174169&iSub=518 Vytištěno dne: 29.03.2024 10:06