Pravé selské jsou jen jedny

Několik stovek sedláků ze všech koutů republiky se ve čtvrtek 4. září sjelo na Hanou, aby oslavilo zdárný konec žní. Na farmě rodiny místopředsedkyně ASZ Vyškov Heleny Přikrylové se v tento den konalo dožínkové posezení Asociace soukromého zemědělství ČR. Zúčastnila se jej řada hostů včetně ministra zemědělství Mariana Jurečky či ředitelky Státního pozemkového úřadu Svatavy Maradové.

Již tradičně předchází oficiálnímu zahájení dožínek prohlídka hospodářství členů z daného regionu. Ta nechyběla ani letos, své farmy otevřeli pro kolegy-sedláky členové ASZ Kroměříž, která letošní dožínky spolupořádala. Zájem o poznání zdejšího hospodaření, inspirování se, o navázání případné spolupráce a bližších vztahů s kroměřížskými sedláky projevila více než stovka členů asociace od Plzně až po Opavu.

Na prvním navštíveném hospodářství v obci Tučapy na rozhraní Valašska a Hané zaujal přítomné velmi dobře zajištěný odbyt brambor a cibule pěstovaných na 33 hektarech půdy. Zhruba třetina se prodá přímo ze dvora, zbytek putuje do místního velkoskladu. Na zbylých 135 ha orné půdy se daří cukrové řepě a obilninám.

Důkazem toho, že na plnění svých snů není nikdy pozdě, je krásný statek „Nový Dvůr“ na samém konci Kroměříže. Ten po 15 letech hospodaření v pronajatých prostorách vystavěl se svou rodinou bývalý předseda ASZ Kroměříž Jan Váňa. Jeho součástí je i První selský pivovárek provozovaný synem pana Váni, kde se ročně vyrobí tisíc hektolitrů piva šesti druhů, mezi nimi například Sedlák či Sedláček.

Na farmě rodiny Babušníkových v Roštíně přivítal návštěvníky jak Ladislav Babušník, který zde začal hospodařit v roce 1992, tak jeho syn Jiří, jenž farmu v roce 2007 převzal. Spolu se čtyřmi zaměstnanci se na 750hektarové výměře věnuje pěstování pšenice, řepky, ječmene, slunečnice a také poněkud méně obvyklé plodiny používané jako žluté přírodní barvivo – safloru.

Josefu Ježovi z Prasklic, poslední obci na Kroměřížsku, se podařila věc takřka neuvěřitelná. Bez jediného hektaru vlastní půdy, s osmiletým zpožděním (v roce 1998) a bez selských kořenů v této oblasti, vybudoval moderní prosperující farmu s perfektním technickým zázemím, skladovacími halami a novou posklizňovou linkou. Hospodaří na 400 hektarech půdy v devíti katastrech a zaměstnává dva pracovníky.

Těžko uvěřit, že na pečlivě upraveném statku v Rybníčku nedaleko Vyškova, který se stal hlavním dějištěm letošních dožínek ASZ, rostla ještě před pětadvaceti lety družstevní pšenice, nebyla zde přístupová cesta, voda ani elektřina. Původní hospodářství rodu Provazníků, který se v této obci věnoval sedlačině od druhé poloviny 19. století, totiž bylo za minulého režimu srovnáno se zemí. Obrovská touha po vzkříšení hospodaření však vedla na počátku devadesátých let tehdy pětapadesátiletého Františka Provazníka k vybudování zcela nového statku. To se mu za veliké podpory rodiny – ženy a dcery se zetěm, manželů Přikrylových, podařilo. Ti se totiž rozhodli, ač absolventi vysoké školy - fakulty ekonomie a strojírenství, kteří v té době již měli svá zaměstnání v jiných oborech, začít hospodařit společně s ním.

Původní 12hektarová výměra se od té doby rozrostla na více než desetinásobek. Na 30 hektarech stále hospodaří vitální pan Provazník, na zbylé stovce manželé Přikrylovi. Pěstovanými plodinami jsou pšenice, sladovnický ječmen a řepka. Velkým přínosem pro hospodářství bylo před čtyřmi lety pořízení posklizňové linky. Rodina se hned v prvním ročníku soutěže Farma roku (v roce 2002) dočkala krásného ocenění, kterého si velmi váží – obsadila třetí místo.

Atmosférou pevného rodinného zázemí, bez nějž by se ani soukromě hospodařit nedalo, byla prodchnuta i celá dožínková akce. A také vzpomínkami na nelehké začátky, jež se přítomným vybavili při čtení příběhu rodu Provazníků, které si pro ně na úvod dožínek připravil František Provazník. „Navázat přes všechny překážky na rodinnou tradici a začít svobodně hospodařit považuji dnes, po téměř pětadvaceti letech, za nejlepší rozhodnutí svého života,“ řekl hospodář.

„Pořádání každé akce člověku něco přinese, nějak ho obohatí. Při přípravě letošních dožínek jsem si například uvědomila, kolik lidí jen v našem okolí ctí tradice a svou činností se snaží o to, aby nebyly zapomenuty. Sedláci, drobní řemeslníci, folklorní soubory. Myslím, že nemusíme mít obavu, že se tradice z venkova vytratí,“ sdělila při zahájení dožínek Helena Přikrylová.

V duchu tradic proběhlo i celé dožínkové posezení. Nechyběl krátký církevní obřad – poděkování za úrodu či vystoupení folklorního souboru spojené nejen s tancem, ale i ukázkou žní z dob našich předků. Zručnost při práci s cepem si mohli vyzkoušet i přítomní sedláci. K tanci a poslechu hrála až do pozdních hodin cimbálová muzika.

Název Selské dožínky je dnes přebírán kde kým. Ty pravé selské však letos proběhly v Rybníčku u Vyškova. Setkali se zde lidé, kteří dobře vědí, že soukromě hospodařit a překonávat všechny těžkosti může jen ten, kdo má v sobě dostatek pokory a kdo toto poslání doslova a do písmene miluje.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ