Před 175 lety začala stavba pivovaru, který dal světu plzeňské

Plzeňský Prazdroj je bezesporu nejslavnějším z českých pivovarů. Vždyť zdejší ležák se stal pravzorem všech světlých piv vařených metodou spodního kvašení, dnes nejrozšířenějšího typu piva ve světě označovaného jako pilsner nebo pils. Stavba Měšťanského pivovaru v Plzni, předchůdce dnešního pivovaru Plzeňský Prazdroj, byla zahájena před 175 lety, 15. září 1839.

Rozhodnutí postavil moderní průmyslový pivovar předcházela nespokojenost plzeňských měšťanů s nekvasným (svrchně kvašeným) pivem, který zdejší právovárečníci vařili a které bylo proměnlivé kvality a rychle se kazilo. V únoru 1838 dokonce nechali radní pro výstrahu vylít na náměstí 36 sudů piva pro "neschopnost požití a zdraví škodlivost". Nespokojení měšťané se v lednu 1839 shodli na "vyzvání právovárečných měšťanů ku vystavění vlastního pivovaru a sladovny" s tím, že bude vařit podkvasné (spodně kvašené) pivo.

Stavbou pivovaru dle plánů stavitele Františka Filause byl pověřen stavitel a vlivný právovárečník Martin Stelzer. Ten podnikl studijní cestu po zahraničních pivovarech, kde získal informace o nejnovějších poznatcích a technologiích. A také se poznal s bavorským sládkem Josefem Grollem, kterého pak plzeňští povolali do svého nového pivovaru.

Groll první várku nového plzeňského piva uvařil v říjnu 1842. A hned při naražení 11. listopadu 1842 v plzeňských hostincích U bílé růže a U zlatého orla měla veliký úspěch. To dokládá i zápis v kronice: "...jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě dosud nepoznanou, honosí se tento domácí výrobek."

Nadšení prvních pijáků pramenilo především z toho, že v Plzni i v celých Čechách se tehdy vařilo převážně svrchně kvašené pivo pšeničné (bílé) a také bavorské tmavé. Groll, který byl najat jako odborník na to bavorské, překvapil pivem čirým, doposud nevídané zlatavé barvy a s hustou bílou pěnou. Dodnes se vedou dohady, zda to byl záměr a výsledek Grollovy odvahy a kreativity, nebo zda prostě vařil spodně kvašené pivo, které znal z pivovaru svého otce, a díky moderní technologii a hlavně jiným surovinám - žateckému chmelu, světlému sladu a měkké plzeňské vodě - mu vyšlo to, co dnes všichni nazývají Plzní a co později dostalo název Plzeňský Prazdroj, neboli Pilsner Urquell.

Ještě než mohli Plzeňané ochutnat první pivo, museli se investoři nového pivovaru vypořádat s celou řadou problémů. Nejdříve mezi měšťany panoval nesoulad kolem umístění stavby, nakonec zakoupili za 1450 zlatých zhruba půlhektarový pozemek na pražském předměstí v místech, kde stávala oblíbená letní restaurace "Na Bubenči".

Daleko větším problémem se ukázal plzeňský magistrát, který zamítl žádost o povolení stavět. Radní totiž "vzali v ochranu" ostatní místní pivovary (pivo v Plzni krom právovárečníků vařily také městský, panský a kostelní pivovar), kterým se konkurenční projekt pranic nelíbil. Stelzer sice začal s kopáním základů již v září 1839, povolení magistrát vydal až v březnu 1840. Právovárečníci "přetahovanou" s úřadem vyhráli argumentem, že budou vařit spodně kvašené pivo, tedy odlišné od produkce ostatních místních pivovarů.