Roční období přestávají existovat. Jak bude?

Jaký byl rok 2014? Pokud tuto otázku položíte meteorologům, odpovědí vám, že nadprůměrně teplý. Z dvanácti měsíců jich deset bylo teplotně nadprůměrných a to se v posledním desetiletí stalo jen dvakrát. Konkrétně v roce 2008 a 2011.

„Loňský rok bude z hlediska měření na území České republiky, které pochází už 
z roku 1775, jeden z nejteplejších. Za posledních padesát let bude rok 2014 patřit určitě do prvních pěti nejteplejších roků," říká meteorolog 
a mluvčí Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Petr Dvořák.

Průměrná teplota loňska se zastavila na 9,4 stupně, což je 
o 1,9 stupně více než obvyklá teplota mezi lety 1971 až 2000. Například prosinec byl teplejší o 2,2 stupně, období od začátku měsíce do Božího hodu dokonce o 3,7 stupně. Ani 
v jednom z měsíců teplotní průměr nespadl pod nulu, podprůměrný byl loni jen květen a srpen.

Podle klimatologa ČHMÚ 
a zástupce České republiky 
v Mezinárodním panelu pro změny klimatu Radima Tolasze to není překvapující. „Odpovídá to klimatologickým předpokladům a trendům posledních patnácti let. V tomto období globální teploty nestoupají tak jako v 80.
a 90. letech, ale drží se na úrovni, která je zhruba o jeden stupeň vyšší, než byla před průmyslovým rozmachem z poloviny 19. století. Změna klimatu se tedy nezastavila, a dokonce ani nezpomalila, protože se ,přebytek' tepelné energie, který v atmosféře zadržují skleníkové plyny, ukládá do oceánu," vysvětluje Radim Tolasz.

Nejlépe loňský rok charakterizuje fakt, že počasí vůbec nedodržovalo roční období. Začátek roku byl bez sněhu, 
v březnu rtuť teploměrů atakovala 20 stupňů, v létě naopak často pršelo a tropické počasí nevydrželo déle než tři dny. Podzim byl ve znamení babího léta skoro až do listopadu a zima přišla až ve chvíli, kdy už v ni nikdo nedoufal – mezi Vánocemi a silvestrem.

„Počasí bylo naruby, z medicínského hlediska to bylo velmi zátěžové, s přechody front se totiž neustále měnil tlak vzduchu," potvrzuje meteoroložka Dagmar Honsová. „Každý rok má něco, o tom, že máme jen zimu a léto a žádná přechodová období, se u nás hovoří už delší dobu. Že by ale nedodržování ročních období a průměrů jednotlivých měsíců bylo takto veliké, s tím jsem se za posledních deset let nesetkala," dodává.

Zimy i léta si
 člověk idealizuje

Budou někdy roční období zase taková, jaká „mají být"? Podle odborníků ano, otázka ale je, jestli si toho všimneme. „Člověk má krátkou paměť, 
a navíc si časy svého dětství idealizuje. Proto si myslíme, že před lety byly zimy opravdu zimy a léto bylo opravdu léto. Počasí ve střední Evropě se střídá a zima bez sněhu, teplé nebo krátké jaro, propršené léto a podzim bez babího léta se vždy jednou za čas vyskytovaly a vyskytovat jistě budou," tvrdí klimatolog Radim Tolasz.

Z hlediska srážek nebo větru rok 2014 výjimečný nebyl. Například srážkový průměr už několik let zůstává stejný, zvyšují se ale rozdíly mezi výkyvy. „Některé měsíce jsou extrémně suché, naprší třeba jen kolem dvaceti procent srážek, které jsou pro daný měsíc průměrné. Jindy ale naprší až 180 procent průměru," dokládá mluvčí ČHMÚ Petr Dvořák.

Jak bude letos, meteorologové předpovědět neumí. Více se ale kloní k tomu, že podobné počasí bude pokračovat. Přesto nevylučují, že po příjemně teplém létě může přijít tuhá zima s teplotami pod nulou a dostatkem sněhu.

Geolog a klimatolog Václav Cílek řekl regionálnímu Deníku:

Prvním dopadem změn je třeba sucho, druhým migrace

Praha – Nejde ani tak o teplotu, jako o změnu v počasí ročních období, míní geolog Václav Cílek. V souvislosti se změnou klimatu upozorňuje především na problémy, které mohou nastat po ní. Bojí se například toho, že se kvůli suchu vydají na pochod desetitisíce lidí.

Jak by se dalo charakterizovat klima posledních let?

Deset nebo patnáct let poměrně vytrvale padají teplotní rekordy. Trend k oteplování je naprosto jednoznačný. Ve skutečnosti by měl být obrácený, protože jsou nízké cykly sluneční aktivity, které vždy bývají v dobách, jako byla malá doba ledová. To je delší úsek, který se dá rozložit zhruba na dvacetileté až třicetileté periody. Kdyby byla kontrola teploty a počasí vyloženě v rukou přírody, vypadalo by to na malé ochlazení. Teď to ale vypadá tak, že síla lidského působení, konkrétně třeba skleníkový jev, je poměrně velká 
a převálcuje to. Když se ale podíváme na rozdíly ročních teplot, jsou to jen desetiny stupňů Celsia, které člověk moc nepozná.

Přesto si i laici všimli, že počasí není jako dřív. Čím to je?

Spíš se jedná o to, čemu se říká sezonnost. Zatímco teplotní a srážkové průměry jsou zhruba stejné, změny 
v sezonnosti vnímáme. Tento rok byl mimořádný tím, že to nejdřív vypadalo na extrémní sucho, mezi koncem léta 
a začátkem podzimu jsme se zase báli, že přijdou povodně. Spíš se tedy jedná o posuny 
v rámci ročních období.

Takže to, že první sníh letošní zimní sezony přišel až po Vánocích, není normální?

Počasí, jaké máme teď, je normální. Takto zimy fungovaly vždy. V každém roce 
v posledních deseti letech se zvyšuje počet vln veder, to znamená, že více hrozí, že 
v létě budou vysoké teploty ve dne i v noci. V posledních pěti nebo sedmi letech to navíc vypadá, že jsou častější průniky studeného vzduchu. Teď si to pamatujeme z Ameriky, byl to ale příklad i Indie. Za to může takzvaná arktická oscilace.

To znamená?

Jedná se o to, že jsou třiceti- až padesátiletá období, kdy je snazší výměna vzduchu mezi severním pólem a středními šířkami. To pozorujeme právě posledních deset let. Takže i při teplejším počasí dochází k tomu, že bývají studenější dekády. Dekádami se rozumí zhruba devět dní, počasí v našich evropských šířkách má totiž setrvačnost zhruba o něco delší než týden.

Jaké to může mít dopady?

Většinou počasí vnímáme pouze tak, jestli nasněží nebo kolik utratíme za plyn. Klimatické změny ale mají primární i sekundární dopady. Primární je sucho nebo deště, sekundární jsou takové, že někde začne něco vysychat, tím se zhorší na daném místě podmínky, takže se tamní lidé začnou stěhovat. Třeba do Evropy. Takže dlouhodobější riziko netkví v tom, že bude zima nebo teplo, spíš se bojím vln uprchlíků. Pokud vysychá poměrně rozsáhlá oblast, která se táhne od Severní Číny přes celou Indii, Írán, Irák a Blízký východ, a severní Afrika na druhé straně, zvýší se ceny potravin, dojde k velkým zmatkům a na pochod se mohou dát desetitisíce i více lidí. Je to na hranici reality, ale obě islámské expanze 
v sedmém století a poté kolem roku 1000 souvisely se suchými výkyvy. Většinou se lidé dávají na cestu za vírou 
a demokracií, ale důvodem je i to, že nemůžou vydržet 
v místech, kde žijí.

Dalo by se na to nějak připravit?

Je to možné, jsou možné třeba krizové scénáře. Česká republika, která má málo vojáků ve zbrani, ale ztratila schopnost bránit vlastní území. Můj názor je, že pokud by došlo k něčemu nečekanému, celá Evropská unie bude dysfunkční. Když se dívám na migrační zprávy, které unie vydává, je jasné, že Francouzi nebo Angličané, kteří mají na svém území 15 až 20 procent obyvatel imigrantů, jsou k tomu hrozně opatrní, takže problémy spíš obchází. Dlouhodobě bych to tedy viděl na propojení problematiky klima a imigrace. Další věc jsou pak bezpečnostní rizika, která s tím souvisí.

Existuje ještě nějaký kout země, kde vše zůstává tak, jak bylo 
v předchozích letech?

Počasí se mění, jeho základní charakteristika je, že bez ohledu na to, co se děje, dochází k proměnám. Kupodivu místa, která se mění nejméně, jsou ve středních šířkách, kde jsme také my. Takže z hlediska primárních dopadů je tato zpráva pro nás optimistická. Pesimistická je třeba pro Egypt.

KATEŘINA CIBOROVÁ

Autor: Redakce