Patříme do “jihovýchodní Evropy”?

Motivem k napsání tohoto článku mně byla nedávno zveřejněná “senzační” informace s ironickým podtextem, jak české včely opylují exotické květy.

http://brno.idnes.cz/spolecnost-vcelpo-obhajuje-svuj-cesky-med-pred-inspektory-pa9-…

Od 80. let minulého století jsem se zabýval problematikou pylových analýz včetně určení druhového původu medu a mohu konstatovat, že v ČR postrádáme pracoviště, které by se soustavně zabývalo mikroskopickou analýzou původu medu – melissopalynologickými zkouškami. Jsme tak v situaci, kdy v ČR nedokážeme prověřit tuzemský původ medu, a melissopalynologická stanovení a někdy i ostatní fyzikálně chemické zkoušky si kontrolní orgány ČR zadávají v zahraničních komerčních laboratořích pro analýzu potravin – převážně v Brémách, městě, které je již po mnoho desetiletí centrem evropského obchodu i analýzy importovaného medu.

Již od konce 90. let minulého století jsem viděl řadu těchto analýz provedených v Brémách v severním Německu, které jednoznačně v Čechách vyprodukovanému medu přiřadily ”původ jihovýchodní Evropa”. A čemu se vlastně divíme, z pohledu Brém přece může být poloha ČR v jihovýchodní Evropě. K základním druhům pylu, jehož nález zařadí med do geografického původu z jihovýchodní Evropy patří například ochmet (Loranthus sp.). Ten však u nás roste všude kromě Plzeňského, Karlovarského a části Jihočeského kraje. Nález jednotlivých pylových zrn ochmetu automaticky vede k uvedení geografického původu ”jihovýchodní Evropa”. Velké pochybnosti vyvolává skutečnost, že v pylových analýzách českých medů prováděných laboratoří v Brémách se prakticky neuvádí výskyt běžné krušiny olšové (Frangula alnus) s jednotlivými pylovými zrny v optickém mikroskopu jen stěží odlišitelnými od pylu eukalyptu. Pyl eukalyptu je z medu z tropických a subtropických oblastí známý, ovšem vždy se vyskytuje masově – jako hlavní nebo doprovodný druh pylu v desítkách procent. Nález jednotlivého zrna této rostliny je proto přinejmenším neočekávaný a je i podezřelý s ohledem na výše uvedené konstatování značné podobnosti s krušinou olšovou. V medech z tropů a subtropů bývá pylem z eukalyptu doslova poseto.

Mnohé druhy pylu se do střední Evropy dostávají ve velkých množstvích vzduchovými proudy z jihu. Příkladem může být ambrózie. Na výskyt jejího pylu jsou pravidelně upozorňováni alergici v celé ČR. Je proto logické, že se objeví její jednotlivá zrna v našich letních medech. Různé formy aktinidií (kiwi), zejména velmi otužilé drobnoplodé, jsou stále častěji pěstovány na našich zahrádkách a jednotlivé pylové zrno této rostliny se tak snadno stane součástí medu pocházejícího z území našeho státu. Je proto nekorektní, jestliže nález pylového zrna kiwi mezi stovkami jiných pylových zrn vede německou laboratoř v Brémách k závěru o původu medu z ”jihovýchodní Evropy a Číny” nikoliv z území ČR. Z pylových analýz založených na nálezu jednotlivých pylových zrn mezi tisíci zrn řepky, ovocných stromů, jetelů, slunečnice, pampelišky a dalších u nás běžných rostlin tvořících více než 99 % analyzovaného pylového spektra se tak stává jakási detektivní činnost s často chybnou interpretací.

S politováním musíme konstatovat, že se jedná v krátké době již o druhý případ, kdy je zpochybňována na základě neznalostí kvalita i původ medu z ČR.

Pro ty, kteří to dosud nevěděli konstatujme: med z území na jihovýchod od Drážďan (poslední známé výskyty ochmetu jsou z oblasti Pirny nedaleko Drážďan) je pro německé melissopalynologické laboratoře vždy původem z jihovýchodní Evropy. Proto nemůže takové označení znamenat, že nepochází z území našeho státu. Při vyhodnocení závěrů zahraničních laboratoří proto lehce dochází k nedorozuměním, jejichž důsledkem je chybná interpretace našich kontrolních orgánů. Neznalost nejen, že neomlouvá, ale posouvá nás rázem ze střední Evropy v našem pojetí kamsi do jiných geografických zón.

V roce 1999 jsem pro odbornou komisi ČSV připravil návrh podnikové normy PN 1/1999 Český med. Obsahoval část věnovanou kvalitativním požadavkům na měřitelné hodnoty charakterizující kvalitu a původ medu, v další části návrh mechanismu spolehlivé náhodné kontroly kvality i původu medu na trhu včetně vydávání a evidence etiket a dále návrh druhů rostlin, jednoznačně na území ČR nepůvodních, které v případě významného zastoupení jejich pylu v medu prokazují jiný geografický původ medu – např. akácie, agáve, opuncie, eukalypty, citrusy apod. K tomu jsem poskytl i potřebné laboratorní postupy a obrazovou dokumentaci.

Část věnovaná kvalitativním požadavkům (obsah vody – 18 % ve spotřebitelském balení, 5-HMF – nejvýše 20 mg v 1 kg medu, obsah sacharózy – nejvýše 5 % hmotnostních, kladná polarizace medovicových medů a geografický původ medu z území ČR) byla přijata a dosud s drobnými úpravami, posledními z roku 2005 již pod označením SN, tj. svazová norma, stále platí. Ostatní dvě části návrhu upravující kontrolní mechanismy nezískaly ke škodě věci podporu.

Největšími a právě se projevujícími slabinami projektu ochranných známek Český med, Moravský med a Slezský med se tak stala záruka kontroly kvality a spolehlivého určení původu medu, které by měl logicky zabezpečovat majitel ochranné známky pečující o její dobré jméno.

publikováno: 3. 3. 2015 | autor: Václav Švamberk <vaclav@majabee.cz>