Kolektivizace – memento éry komunismu

Rozvrácení venkova, rozsáhlé sociální změny ve společnosti, tisíce zničených životů a lidských tragédií, neblahé změny v krajině a celkovém rázu českého a moravského venkova – to je jistě ne zcela úplný výčet důsledků procesu, zahájeného na konci 40. let 20. století – kolektivizace. Procesu, který je asi nejsmutnější kapitolou éry komunismu, jehož následky pociťujeme dodnes.

Přes veškerou tragiku, která ho provázela, není tou částí naší historie, která by byla dostatečně připomínána – a to jak široké veřejnosti, tak zejména mladé generaci. Kromě naší stavovské organizace – Asociace soukromého zemědělství ČR se o to, aby problematika kolektivizace zůstala stále živým tématem, snaží i Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Ten ve spolupráci s Úřadem vlády ČR uspořádal v rámci Evropského týdne udržitelného rozvoje ve středu 3. června v prostorách Strakovy akademie přednášku na téma Kolektivizace a její důsledky pro český venkov. Hlavním řečníkem byl historik Jiří Urban, který se tématem kolektivizace venkova a perzekuce selského stavu dlouhodobě zabývá. Je autorem knihy Venkov pod kolektivizační kutnou a spoluautorem dalších monografií.

Ve své přednášce se zaměřil na politické události, které kolektivizaci předcházely, a to vyhlášení Košického vládního programu v dubnu 1945, tříetapovou pozemkovou reformu zahájenou téhož roku, Hradecký program z dubna 1947 či červencovou Nechanickou aféru, která byla demonstrací síly a moci tehdejšího komunistického ministra vnitra Noska a dalších stranických funkcionářů a prvním nácvikem komunistů na únorový puč v následujícím roce.

Následovalo schválení zákona o Jednotných zemědělských družstvech. „Hlavním cílem komunistů při sestavování tohoto zákona bylo učinit ze svobodných rolníků ovladatelné zaměstnance, tedy odebrat jim půdu a stroje, což se jim ve třech fázích násilně prosazované kolektivizace postupně podařilo. Sedlák se tak stal námezdním a nejlevnějším dělníkem ve státě, který přišel o veškerá práva na vloženém pozemku,“vysvětlil Jiří Urban.

Systém neúměrně vysokých kvót pro odvod zemědělských komodit, úřední zcizení strojů, zákaz najímaní pracovních sil v průběhu žní, vylučování z daňových úlev či možností získání finančních půjček, dvojí ceny – to byly první nástroje perzekuce selského stavu. Centrálně řízeným opatřením, určeným k likvidaci „vesnických boháčů“, se stala Akce K (kulak), která způsobila skutečný rozvrat venkova a narušila tradiční venkovskou pospolitost. V jejím průběhu (listopad 1951 – podzim 1953) bylo násilně vysídleno na čtyři tisíce selských rodin.

„Sedláci jakožto významná sociální skupina českého venkova se díky svému nepopiratelnému vlivu v obci ocitli na seznamu osob nepohodlných pro komunistický režim. Jako prokazatelné autority obce byli nemalou překážkou na cestě k rychlému prosazení změn vedoucích k „socializaci venkova“. Jejich nucený odchod i s rodinami z prostředí, kam po generace náleželi, znamenal rozvrat přirozeného řádu venkova,“zmínil historik Urban.

Opuštěné statky byly necitlivě využívány k ustájení družstevního dobytka, později – když přišel fenomén velkokapacitních kravínů, které zásadním způsobem poznamenaly dnešní tvář české vesnice, chátraly. Započal destruktivní přístup k venkovské krajině v podobě rozorávání mezí a polních cest a vytváření velkých lánů po potřeby JZD vyšších typů. Šlo o vrchol myšlenky kolektivního hospodaření v boji proti „vesnickým boháčům“ a „škůdcům“, kteří lpí na soukromém vlastnictví.

Kolektivizace zanechala v krajině českého venkova celou řadu nepřehlédnutelných jizev dodnes a ruiny kdysi kvetoucích statků či chátrající velkokapacitní kravíny patří mezi ty menší. „Zcela fatální a zničující byla proměna svobodného sedláka v zaměstnance, nucená proměna jeho a dalších generací ve vztahu k půdě, která již nešla zacelit,“ řekl Jiří Urban a dodal: „O to více je třeba vážit si sedláků, kteří se nenechali zlomit a na rodinnou tradici hospodaření dokázali po čtyřiceti letech opět navázat a dnes již v tomto duchu vychovávají své nástupce.“  

Historik Jiří Urban bude o kolektivizaci venkova a perzekuci selského stavu hovořit i na semináři, pořádaném Asociací soukromého zemědělství v sobotu 4. července v rámci Selských slavností na farmě rodiny Zitkových ve Vlčnově u Chrudimi.  

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ