Vnímáme dostatečně aktuálnost poselství Mezinárodního roku půdy?

Mezinárodní rok půdy je příležitostí k zamyšlení nad situací v našem zemědělském půdním fondu, který jsme po roce 1989 zdědili po socialistických hospodářích a který budeme po čtvrtstoletí „nového“ zemědělství předávat dalším generacím. Realizují či připravují se mnohé semináře a konference na tato témata. Můj komentář se opírá o zkušenosti z návštěvy dvou prvních seminářů Asociace soukromého zemědělství (ASZ), které jsou měsíčně pořádány v rámci Selských slavností na rodinných farmách hospodařících v různých přírodních a klimatických podmínkách.

Předem musím deklarovat, že v souladu se Strategií pro růst z roku 2012 se plně ztotožňuji s pozicí ASZ, která zaměřuje zemědělství a zemědělskou politiku na zachovávání či lépe zlepšování kvality naší zemědělské půdy pro navazující generace a řešení problémů potravinové bezpečnosti v budoucnosti, na úkor krátkodobých snah o zvyšování produkce z každého hektaru půdy. Této produkce máme v souhrnu v současnosti přebytek, který se snažíme – bohužel převážně v podobě surovin – vyvážet. Intenzivní marketing českých potravin po dlouholetých zkušenostech se skutečným (nejen pro média deklarovaným) chováním českých spotřebitelů zřejmě moc jejich odbytu nepomůže, tak alespoň aby co nejméně daňové poplatníky stál.

Otázka ve vztahu k Mezinárodnímu roku půdy však zní, za jakých podmínek dosahujeme současné zemědělské nadprodukce. Každoročně v posledních letech vynakládají daňoví poplatníci ČR i vyspělejších států EU na české zemědělství v průměru 10 - 11  tis. Kč na každý hektar zemědělské půdy, resp. 350 – 400 tis. Kč na každého pracovníka. Za to máme dostatek produkce, ale také postupující degradaci naší zemědělské půdy. Tedy – jestliže mám věřit všem varovným informacím odborníků v příslušných profesích, které se na seminářích ASZ prezentují. Následky špatného přístupu k užití půd se projevují v jejich stále se zvyšující erozní ohroženosti, snižující biologické aktivitě, zhutňování atd. Klesá nejen kvalita půdy (erozí se zemědělská půdy přeměňuje až na nezemědělskou půdu!), kterou bude přebírat navazující generace, ale problémem se stávají i negativní dopady dosavadního užití půdy i ve vodním režimu krajiny, znečišťování vod atd.

Takový přístup k půdě, který je odborně vymezen jako land grabbing, kritizuje i nedávná speciální studie Evropské komise (DG pro vnitřní politiku) pro Evropský parlament. Zejména se to podle této studie týká zemí střední a východní Evropy.

Navíc každý den dochází u nás k vyjímání ploch zemědělské půdy ve výměře zhruba 3 fotbalových hřišť pro nezemědělské užití. Zvlášť negativní dopady zejména na vodní režim má tzv. sealing  půdy, tedy pokrývání půdy stavbami, betonem a asfaltem parkovišť a podobně.

Takže to vše se ví a je to dobře výzkumnými a akademickými institucemi dokumentováno. Zbývá pak otázka, jak je možné, že – až na výjimky - přihlížíme k takovému vývoji? Jsem přesvědčen, že takový vývoj je možný jen za třech hlavních podmínek:

* Faktický nezájem společnosti o uvedené problémy, který je podmíněn i dlouhodobým reálným nezájmem naprosté většiny všech našich politických stran o jejich řešení. Politické strany často zájem o půdu spíše jen deklarují. Klasickou ukázkou tohoto nezájmu je vývoj městského a příměstského osídlení po roce 1989. Také já jsem patřil ke kritikům socialistických „panelových králíkáren“. Co se děje nyní? „Panelová výstavba se položila“ do terénu a proti socialistickým „králíkárnám“ zabíráme ohromné plochy kvalitní půdy, zpravidla navíc bez základní občanské vybavenosti. A co orientace našeho národního hospodářství na globální logistiku s výstavbou skladů na nejcennější orné půdě a s negativními dopady zvýšeného transportu? Vyváží to zvýšení zaměstnanosti? Mohli jsme tomu alespoň z části zabránit? Na koho se máme nyní obracet se stížnostmi? Na politiky, na nevládní organizace, na občanská sdružení, na sebe?  

* Naprosto převládající podíl pronajímané půdy v zemědělských podnicích (dnes v průměru kolem 70 %, naštěstí se snižující tendencí), který je doprovázen značnou rozdrobeností vlastnictví půdy (existují miliony vlastníků s necelým 1 ha půdy). Značná část půdy tedy stále není vystavena úsilí uživatelů této půdy o dlouhodobé zajištění její kvality, resp. je naopak vystavena riziku krátkodobějšího byznysového využití či dokonce pokušení jejího „vyždímání a opuštění“. Krátkodobost v případě půdy není ovšem záležitosti jednoho či několika let, může jít až o generační otázku!

* Zemědělská politika (ale i ostatní politiky, zejména životního prostředí), která za této situace stále nevytváří dostatečné stimuly pro zlepšení situace. Nejde přitom jen o deklarace cílů, ale o jejich faktické naplňování v podobě dobře cílených podpor a jejich důsledné kontrole a vyvozování dostatečně tvrdých penalizací za nedodržování podmínek jejich poskytování. Podmínky poskytování tzv. důchodových podpor (přímé platby a platby LFA) v podobě GAEC a ozelenění by neměly být neustále devalvovány pod tlakem různých zájmových skupin. Ostatní provozní podpory (AEKO, ekologické zemědělství, pohoda zvířat) by měly být zaměřeny na kompenzaci skutečných ztrát z aplikace opatření a měly by se co nejrychleji zbavit přetrvávajícího vysokého podílu jejich zneužití jako čistě důchodových podpor.

Politici se musí odvážit sdělit těm zemědělcům, kteří neplní řádnou péči o půdu, že dostanou velmi snížené podpory či dokonce žádné. A v tomto smyslu se musí odvážit zemědělcům také sdělit, že problémy sucha se nedají řešit jen plošnými kompenzacemi, ale především podporou a tlakem na důsledné změny v systémech hospodaření podniků, pochopitelně i ve vztahu k jednotlivým pozemkům. Preference zvyšování stavu přežvýkavců je s tím spojena.

Společnost si prostě musí po 25 letech konečně uvědomit, že zemědělská půda již není bezcenným socialistickým vlastnictvím, ale stále vzácnějším a nenahraditelným prostředkem pro současné i budoucí zajištění potravinové bezpečnosti (nejen) české populace, avšak jen při souběžném zajištění všech jejích mimoprodukčních funkcí ve vztahu k vodnímu režimu a ostatním složkám životního prostředí. Příspěvky odborníků na toto téma na seminářích ASZ přinášejí mnoho varovných údajů a informací. Zbývá jen na ně včas a správně reagovat …

Doc. Ing. Tomáš Doucha, CSc.