Na vzácných oskeruších znalci oceňují chuť i všestranné využití

Všestranné využití i zajímavou chuť oceňují znalci na oskeruších, jejichž sklizeň v druhé polovině září vrcholí. Milovníci pozapomenutého ovoce se dnes potkali v Tvarožné Lhotě nedaleko Strážnice na Hodonínsku při tradičním oskorušobraní. Správný botanický název stromu zní jeřáb oskeruše, na Slovácku, kde tradičně roste, mu však říkají oskoruše, nebo ještě častěji oskoruša.

"Strážnicko je centrem největšího výskytu oskeruší na světě, co se týče velkých krásných stromů. Obnovili jsme tradici využití tohoto zapomenutého ovoce," řekl ČTK za pořadatele Vít Hrdoušek. Plody lze jíst čerstvé, dále se používají k výrobě kompotů, džemů, likérů či pálenky, kterou někteří znalci staví nad známější slivovici. Plody jsou navíc tradičním lékem na trávení. Ochutnávky ovoce v různých skupenstvích doplňuje při oskorušobraní také jarmark a kulturní program.

"Letos chceme rozšířit informaci o tom, že existují odrůdy oskeruší. Jsou oskeruše rané, které plodí v srpnu, pak máme takové, které dozrávají až na Vánoce. Máme oskeruše bronzové, červenající, zkrátka různé odrůdy," řekl Hrdoušek. Jeřáb oskeruše má podle něj také krajinářský význam díky mohutnému vzrůstu a pozoruhodnému vzhledu.

Jeřáb oskeruše ve volné krajině dorůstá výšky až 15 metrů, v lese může být ještě vyšší. Roste a plodí několik staletí. Českem prochází severní hranice výskytu oskeruší. Kromě jihovýchodní Moravy se ojediněle vyskytují také v Českém středohoří. Mimořádnými vlastnostmi vyniká také dřevo jeřábu oskeruše. Je těžké, pevné a má pěknou barvu i kresbu. V minulosti se používalo na hudební nástroje, vinné lisy a na ozdobné vykládání nábytku.

Nadšenci na Slovácku dlouhodobě věnují značné úsilí tomu, aby oskeruše z krajiny nemizely, a naopak jich přibývalo. "Snažíme se, aby se vysazovalo, sami pěstujeme a další podporujeme semennou bankou, aby měli dobré zdroje," uvedl Hrdoušek. Ve Tvarožné Lhotě mají dokonce muzeum věnované oskeruším.

Jan Tomandl kš