Před 340 lety přivezl Thomas Harriot první brambory do Anglie

Brambory, bez nichž si již nelze představit jídelníček prakticky na celém světě, pocházejí z oblasti dnešního Peru, kde je místní obyvatelé pěstovali a jedli již před několika tisíci lety. Do Evropy se začaly postupně dostávat po dobytí incké říše Španěly v první polovině 16. století. V roce 1565 dostal první větší zásilku brambor jako dar španělský král Filip II. a před 430 lety, 28. července 1586, přivezl Thomas Harriot z Kolumbie první brambory do Anglie.

Hostina, kterou na počest brambor Harriot uspořádal, měla poněkud zvláštní průběh. Skončila totiž málem hromadnou otravou. Admirál Drake, který mu brambory poslal, zřejmě zapomněl přibalit návod, která že to část rostliny se vlastně jí. A tak kuchaři místo podzemních hlíz (brambor) upravili zelené bobule plné semen a servírovali je na másle, sypané skořicí a cukrem. Jejich chuť byla odporná a konzumenti netušili, že obsahují jedovatou látku.

Brambory se zprvu šířily po Evropě jako léčivá nebo vzácná okrasná rostlina a než se rozneslo, že podzemní hlízy jsou jedlou plodinou, trvalo ještě pár desítek let. Prokazatelně poprvé byly podle údajů Výzkumného ústavu bramborářského z Havlíčkova Brodu (VÚBHB) podzemní hlízy uvařeny v roce 1616 na hostině, kterou pořádal francouzský král Ludvík XIII.

Na území České republiky se brambory poprvé dostaly podle VÚBHB na začátku 17. století. V roce 1632 se objevily jako pochoutka na stole jihočeského velmože Viléma Slavaty. Ve větším měřítku se rozšířilo pěstování brambor teprve v hladových letech 1771 až 1772 za Marie Terezie, která jich nechala do Čech přivézt značné množství z Pruska. Na počátku 19. století byly vypěstovány první české odrůdy.