Kam s tebou, česká potravino?

Asociace soukromého zemědělství ČR je již tradičním partnerem Life Sciences Film Festivalu, který je každoročně pořádán na České zemědělské univerzitě v Praze, a jsou na něm promítány dokumentární filmy s tématikou přírodních věd a udržitelného rozvoje. Letošní ročník je šestým v pořadí a probíhá od pondělí 17. října. V pondělí odpoledne proběhlo, v přítomnosti rektora ČZU Jiřího Balíka, také samotné zahájení festivalu, a poté následovala projekce kanadského snímku Právo obdělávat půdu. Na ten navazovala diskuze s názvem „Kam s tebou, česká potravino?“ Hostem diskuze byl i Jan Miller, sedlák a předseda ASZ Praha.

„V letošním roce mají diváci možnost vidět celkem 197 snímků, poprvé se ve větší míře objevují i krátké snímky Fakulty životního prostředí. Za to jsem rád, protože i toto patří k propagaci. Přál bych si, aby letošní ročník festivalu navštívilo co nejvíce studentů. Tímto bych chtěl poprosit i pány děkany, aby je vyzvali k účasti na projekcích filmů, může je to jedině obohatit,“ uvedl při zahájení rektor.

Právo obdělávat půdu

Následovala projekce snímku Právo obdělávat půdu, který režírovali Alexei a Garry Berteig. Ten ukázal, že současná farma je velmi složitým mechanismem. Navíc spotřebitelé jsou často úplně odtrženi od skutečnosti, jak se potraviny vyrábějí, a poté nevědí, komu a jaké informace věřit. Apeloval, že je důležité, aby to byli právě sedláci, kteří lidem poví svůj příběh - vysvětlí, co dělají a jak potraviny produkují. Diváci se také mohli dozvědět zajímavou skutečnost - že 97 % kanadských farem je rodinných. Ukázal, že jídlo z menších farem je kvalitnější než z těch industriálních. Žijí na nich totiž lidé spjatí s půdou, rozumí tomu, co dělají, a mohou tak produkovat zdravé potraviny. „Sami jíme to, co pěstujeme a jsme na to hrdí,“ konstatovala jedna z farmářek ve snímku. Dále film řešil i problematiku GMO, pesticidů a dalších souvisejících témat. Přesto, že v některých ohledech byl snímek příliš jednostranný, jeho poslání bylo zřejmé. Ukazoval, že lidé chtějí slyšet příběhy od farmářů a ti by měli říct, proč se rozhodují tak a tak, co dělají, a to i právě proto, aby do budoucna neztratili možnost svobodného rozhodování. „Nemlčte! Nenechte si vzít právo hospodařit“ – to byla závěrečná tečka celého filmu.

Jsou potraviny bezpečné?

Následovala diskuze na téma „Kam s tebou, česká potravino?“. Té se zúčastnili Jan Miller (soukromý zemědělec, zakládající člen ASZ ČR), Milena Vicenová (bývalá ministryně zemědělství), Michaela Day (The Real Meat Society), Marta Nováková a Tereza Srncová (Makro ČR). Na začátku se řešilo téma legislativy spojené s potravinami. Srncová uvedla, že se domnívá, že legislativa je napsaná tak, aby spotřebitele ochránila. Že český stát dělá všechno pro to, aby měl bezpečné potraviny a spotřebitel se tak dnes nemá čeho bát. Jan Miller si myslí, že v České republice se vyrábí kvalitní potraviny. Zároveň v návaznosti na snímek konstatoval, že naše zemědělství se od kanadského či amerického liší a nechceme, abychom někdy byli americkými farmami. Obchodní řetězce jsou však jedni z těch, kteří nás k tomu tlačí. Vicenová přidala, že celkově evropský trh je velmi dobře chráněn. Odkázala na systém RASF, prostřednictvím něhož vyjde, v případě nalezení potraviny, která není bezpečná, okamžité hlášení pro celou Evropu, aby se tato závadná potravina nemohla dostat na vnitřní trh EU. Zároveň se otázala pana Millera, proč, když nechceme být těmi americkými farmami, u nás máme lány řepky také? Na to farmář reagoval slovy:„Globalismus je silnější než my. Jsou tu takové lány, jaké si zákazníci objednali. Je to jedna z nejlepších předplodin a sama o sobě půdu oživuje. Řepka je jeden z mála byznysů, co drží zemědělce, jako například mě, abych vůbec mohl chovat své krávy na mléko. Je to plodina, z které je dosažen největší zisk z hektaru a pomáhá mi, abych mohl být českým farmářem.“

Každá potravina by měla mít svůj příběh

Dále zástupkyně MAKRA uvedly, že je důležité naučit českého spotřebitele kupovat kvalitnější věci a platit za ně vyšší cenu. Makro prý má zájem podporovat lokální dodavatele, nechtějí na české produkci vydělávat, tudíž to, že prodávají jejich výrobky, dle jejich slov víceméně dotují nebo jsou na nule. „Když se odehrál boom farmářských trhů a výrobků, tak obchodní řetězce pochopily, že po nich stoupla poptávka a pouze na to obchodně zareagovaly. Když jsme s mým kamarádem zakládali projekt „Mléko z farmy“, bylo to pro mne jakési vyhlášení „Dne nezávislosti“. Jsem toho názoru, že každá potravina by měla mít svůj příběh, lidé kupují příběhy,“ řekl Miller.

40 let pauzy je vidět

V průběhu diskuze došlo i na neustále diskutované téma polských potravin, či nedostatku menších zpracovatelů, například řezníků. To vše bylo mimo jiné zaviněno i tím, že u nás nastala za minulého režimu čtyřicetiletá pauza, která všechna odvětví, nejen zemědělství, hluboce zasáhla a ovlivnila. K oběma problémům se vyjádřila bývalá ministryně zemědělství. Dle jejího názoru jsme u nás hrubě zaspali, pokud jde o téma farmářských trhů, a nebýt ASZ ČR, neví, jak by to s nimi bylo dnes. Dále uvedla, že v případě Polska bychom měli být více kritičtí sami k sobě a spíše se od této země učit to, co jim jde. Polsko je podle ní jedna ze zemí, kde je naplněn koncept založený na rodinných farmách. Zástupce ASZ konstatoval, že je jasné, že jsme se 40 let vyvíjeli špatně a to poznamenalo i rodinné farmy. Jejich vývoj je však vidět. „Když jsme před lety zakládali Asociaci, vyváděli jsme pár soukromých rodinných farem z agrárních komor, které dodnes mají chuť dělat to tak, jak to bylo tenkrát. Tehdy se připojilo přibližně 500 farem, dnes je jich už okolo 6000,“ dodal.

Která potravina je ta správná a odkud?

Podle čeho si má ten, kdo jde do obchodu, vybrat, jaká potravina je ta správná? Dle zástupkyně Royal Meat Society by například pro lepší orientaci u masa pomohlo, kdyby na obal byly připsány další informace o tom, v jakých podmínkách bylo zvíře chováno. Dle Srncové u nás není dostatečné vzdělávání spotřebitele. „Když jdu nakupovat, řeknu si, co je v mých možnostech, co chci podporovat. Snažím se nakupovat základní suroviny a podporovat takové výrobky, které jsou v souladu s mým cítěním. Když kupuji hotové výrobky, vždy se dívám, aby jejich cena nebyla nižší, než je cena základních surovin, z kterých je vyroben,“ konstatovala Vicenová. Té dále u výrobku záleží na jeho dodavateli, technologii výroby a na nekomplikovaném složení. „Žijeme v prostoru a v době, kdy máme možnost si vybrat, to je demokracie,“ řekl Miller. Jako spoluautor projektu Mléko z farmy a Nákup z farmy vydává Mléčné listy. Uvedl, že se neschovává za původ výrobku a zákazníkům ho otevírá až do nejintimnějších detailů. V listech se mimo jiné odběratelé mohou dozvědět, co je třeba v rodinách, z kterých výrobky pocházejí, nového. Umožňuje také návštěvy své farmy – této možnosti hojně využívají především maminky s dětmi. Iritují ho však neustálé řeči o tom, jak musíme zakázat dovoz zahraničních výrobků. On sám větší část své úrody prodává do Německa. To ukončil slovy: „My tam můžeme a oni už sem ne? Ať si zákazník koupí, co chce, v tom je právě ta demokracie.“

Bez pesticidů to však nejde

Následovala velmi krátká diskuze, ve které se bohužel dostalo pouze na dva řečníky z řad diváků. První hovořila docentka Evženie Prokinová z katedry ochrany rostlin (FAPPZ ČZU). „Tvrdit, že pesticidy jsou úplně bezpečné, je nesmysl, a každý sedlák to ví. Zároveň ale ví, že bez nich bychom umřeli hlady,“uvedla v odkazu na film. I dle jejího názoru byl film příliš jednostranný a neukazoval problémy z více stran. Docentka je přesvědčená, že je k dispozici relativně dost informací o potravinách, a poté už záleží na spotřebiteli, zda si je vyhledá.

Druhý řečník uvedl, že nejlepší je to, co si člověk vypěstuje doma sám. Když lidé vidí doma rostliny růst, tak si, dle Michaeli Day, i částečně připomenou, jak jídlo vzniká. Dále uvedla, že jíst to, co je místní, je pro nás dobré. Tím, že lidé nakupují od místních farmářů, se omezí i přesuny potravin na dlouhé vzdálenosti a šetří se tak životní prostředí.

Předat farmu je čím dál více složité

V samotném závěru došlo i na problematiku neustálého zrychlování a zvyšování produkce. „Jsme hnaní k čím dál tím vyšším výnosům a přesto to ekonomicky vychází jen tak tak. Řetězce se všemi svými normami ženou producenty potravin k tomu, aby bylo všechno rychle, všeho hodně. Přesto, že jsem intenzivní sedlák, tak mi toto vadí. Tady už romantika končí úplně,“ konstatoval Miller. Dále se také pozastavuje nad paradoxem, že i přesto, že je mléčná krize, mléko v řetězcích nikdy tak rapidně nezlevní. Když je nízká výkupní cena pšenice, rohlíky také nejsou levnější. Zemědělství mu přijde čím dál tím hůře „předavatelné“. Podle něj není lehké, aby budoucí generace mohly zůstat „těmi českými sedláky“. „Je těžké synovi vysvětlit, proč by měl zůstat u chovu mléčného skotu, když vidí, že na toto odvětví naší výroby musíme často ještě doplácet a dotovat ho z jiných částí podnikání,“ řekl hospodář.

Pokračování festivalu v Dejvicích

Festival bude na České zemědělské univerzitě pokračovat až do pátku 21. října a poté se program přesune do prostor Národní technické knihovny v Praze – Dejvicích, a ponese název „Food Film Fest“. Zde se budou promítat nejlepší filmy z LSFF, dále budou probíhat diskuze s odborníky a v sobotu proběhne okolo knihovny tzv. „Street Food Science, kde se budou konat různé workshopy spojené s jídlem a diváci budou mít možnost ochutnat různé speciality.

Pavlína Rejchrtová