Soft selská rebelie za zvuku zvonů…

Sice to zatím nevypadá na občanské nepokoje, jaké propukaly v Čechách po sérii neúrod před téměř 250 lety, ale na určitá rizika a hrozby je již zaděláno a Asociace soukromého zemědělství na ně upozorňuje. Neúrody se zatím „nekonají“, i když ani ty nelze v budoucnu vyloučit, zatím je však hlavním nebezpečím nadměrná úroda stále nových a nových zákonů ztěžujících život selskému stavu, který s tím už delší dobu projevuje zatím takový soft nesouhlas, vyhněme se pojmu rebelie.

Tato legislativní záplava vadí sedlákům, ale také podnikatelům a živnostníkům, a proto se také dohodli na spojenectví, které je formulované v Podnikatelské chartě sedláků a živnostníků, a opravdu za zvuku zvonů od svatého Petra je 23. května v pravé poledne podepsali Josef Stehlík, předseda ASZ, a Bedřich Danda, předseda Sdružení podnikatelů a živnostníků.

Před téměř 250 lety muselo v Čechách dojít po několika neúrodách až k hladomoru, aby se něco hnulo ve vztahu státu a selského stavu. Zemřelo tehdy asi půl milionu lidí hladem, což znamenalo asi pětinu obyvatelstva. Po selských bouřích byly nejprve schváleny úlevy v robotní povinnosti, posléze i zrušeno nevolnictví.

Dnešní svoboda podnikání skrývá moderní formy nevolnictví s moderními projevy. Kdokoli z několika kontrolních orgánů s pravomocemi udělovat pokuty může kdykoli „navštívit“ sedláka či živnostníka a prakticky jejich podnikání zmrazit. Přičemž si stát za takto podmíněnou svobodu vybírá pěkné výpalné. I když někdo jistě řekne, že nabízí všelikou pomoc a podpory. Ano, je však třeba dodat, že zejména vybraným a spřáteleným a především velkým subjektům!

Stačí například zmínit „podporu“ ministra zemědělství chystané akci Mléko zdarma do škol. Tam, kde sedláci se školami a jídelnami navázali spolupráci a dodávají čerstvé mléko, popřípadě mléčné výrobky, tak budou muset na svůj úspěch zapomenout. V nové soutěži na dodavatele se ti malí zřejmě neuplatní a soutěž pořádaná ministerstvem za stamilióny umožní profitovat zase jen těm velkým „společnostem“.

Smyslem Podnikatelské charty je nemlčet ke stále se zvyšujícím státním byrokratickým tlakům a usilovat, spolu s dalšími profesními organizacemi, o zjednodušování, popřípadě rušení nesmyslných předpisů. Ty jdou ve většině nad rámec legislativy EU, na kterou se úředníci alibisticky vymlouvají. Cílem Podnikatelské charty je nacházet spojence ve státní administrativě a prospívat zejména malým živnostníkům a sedlákům, na nichž ostatně stojí občanská, či lépe, sousedská společnost.

Jako odpověď na státní legislativní snahy všechno zregulovat a mermomocí omezovat podnikání zní téma Asociace pro tento rok: Dobré a poctivé z pole na talíř. Na řadě akcí, celostátních a regionálních selských slavností představí rodinná hospodářství svou produkci, své kvalitní a čerstvé potraviny. Že je možné je dodat až ke konečnému spotřebiteli, kromě prodeje ze dvora, na to poukazují i aktivity společnosti Slow food. Tuto společnost, resp. její českou pobočku, představila její šéfka Blanka Turturro s tím, že jsou příklady školních jídelen, které kupují potraviny, například maso a zeleninu či mléko přímo od sedláků, a to za stejné ceny nebo dokonce za nižší než z velkoobchodu, přičemž kvalita je nesrovnatelná.

Dost možná také, že se dnes zapomíná, že existují čtyři roční období, tedy v souvislosti s jídlem. Milovník hudby si asi vzpomene na Vivaldiho, jak dokázal zpodobnit jaro, léto, bouři, obavy pastýřů, jak ženou stáda do úkrytu, atd. Avšak k ročním obdobím patří kromě povětrnostních specifik i sezónní potraviny, a to dnes nikomu nic moc neříká. Uprostřed zimy lze koupit melouny, o třešních nemluvě, a zvláštnosti například masopustu či Vánoc jsou vnímány spíš jako rázovitá folklórní záležitost.

Právě ve spolupráci se sedláky a jejich sezónními potravinami je možné dětem ve školách (školních jídelnách) tuto přirozenou vazbu na roční období ukázat a naznačit, že je možné se těšit na jahody a na třešně na počátku léta, na jablka s podzimem a v zimě, atd. Že stojí za to si vychutnávat, co jednotlivé měsíce přinášejí. A třeba i poukázat na spojitost s náboženstvím, tradicemi, historií.

Zpomalení jídla, zpomalení požitků, to znamená šanci více si užít jídla i vztahů. A v tom si, zdá se, dobře rozumí jak propagátoři slow food, tak sedláci. Jistá pokora, které se dravý podnikatel možná zasměje, to je ve skutečnosti soft, neboli měkká rebelie proti dravému podnikání, chtivosti a příliš rychlému životu. Trvat na tom, že společně usednout ke stolu, to je hodnota, kterou nic nenahradí, jak říká ústy Josefa Stehlíka Asociace soukromého zemědělství, se může zdát někomu zpátečnické a bezperspektivní. Opak je ale pravdou.  

A podle Bedřicha Dandy, předsedy Sdružení podnikatelů a živnostníků, je třeba se účinně bránit všem snahám omezovat, přiškrcovat, či přímo likvidovat malé a rodinné podnikání, zejména na venkově. Při pohledu z města se situace nejeví tak hrozná, ale při bližším podívání je patrné, že monopolizujícím se zemědělským společnostem a výrobcům potravin jsou právě malé a nezávislé rodinné firmy trnem v oku. Tento způsob podnikání totiž nastavuje tomu velkopodnikání zrcadlo, v němž se nečerstvé a unifikované výrobky, a potažmo i vztahy ukazují v pravé poněkud pokřivené podobě. A kdo by stál o takové zrcadlo!

Dnes se zdá, že je vše v pořádku, obchody jsou plné, ale pozor, trh zasíťovaný mimo jiné nadnárodními řetězci je křehký. Stačilo by málo, aby se náhle nabídka všelijakých skutečných nebo domnělých dobrot s několika měsíční dobou trvanlivosti zadrhla. Nic proti volnému trhu a volné soutěži, nelze ale dopustit, aby stát napomáhal vytváření nerovných podmínek, popřípadě nahrával „některým“ tak, že jim pomůže likvidovat konkurenci.

Josef Duben