Řepka ozimá – požehnání nebo prokletí?

Nastal čas zaprášených automobilů, oken a vůbec všeho. Nerudný český člověk vidí žlutá pole řepky a žlutý pyl a spojitost je jasná. Jenže – vše je jinak. V minulém týdnu jsem projížděl kolem desítek řepkových polí, abych nakonec podrobil vrstvu žlutého prášku usazeného na autě mikroskopickému zkoumání. Předpoklad se potvrdil – žádná řepka (ta tvoří hrudkující lepkavý nepolétavý pyl), ale z více než 90 % směs pylu jehličnanů – smrků a borovic, jejichž velká pylová zrna nadnášejí nápadné tmavé vzdušné vaky. V posledních letech kvetou smrky a borovice zvláště bohatě (vždy v době kvetení řepky), doufejme, že jejich bohatá produkce pylu není jen příznakem suchem se zhoršujícího zdravotního stavu.

Žlutá pole řepky jsou včelám prostřeným stolem, mohou však být i smrtonosnou pastí. V uplynulém týdnu jsme se zúčastnili jednání na MZe, které bylo věnováno novému způsobu předávání informací o stanovištích včelstev pro zemědělce prostřednictvím databáze v evidenci LPIS a související nahlašovací povinností o chemické ochraně rostlin.

Na takovém setkání lze očekávat, že obě strany budou hájit stanoviska odpovídající jejich zájmům. Včelařům se nelíbí veřejně přístupná databáze parcel, na kterých jsou umístěna včelstva, zemědělcům pak povinnost informovat chovatele včel, z nichž někteří neuvedli do evidence e-mailový ani telefonní kontakt. Někteří ošetřovatelé porostů si nahlašovací povinnost již vyložili po svém a posílají včelařům zprávy ve stylu: „Budeme ošetřovat přípravky nebezpečnými a zvláště nebezpečnými i používat jejich směsi od dubna do listopadu.“ Na druhé straně existují i včelaři, kteří se cítí být obtěžováni informací o chystaném chemickém ošetření plodin. Asi podle hesla, že „lépe je v bláhové naději žíti, nežli nepříjemnou poznat jistotu“.

Pokud se sejdou takové zdánlivé názorové antipody, nebylo by daleko k úplnému zrušení nahlašovací povinnosti. To bychom však považovali za velkou chybu v situaci, kdy konečně obě strany získaly relevantní data, o nichž neměly tušení.

Přestože ani v nové úpravě zákona není všechno ideální a v některých případech zbytečně přináší zemědělcům nadměrnou administrativní zátěž kvůli včelařům, kteří nemají v databázi uvedené e-mailové spojení, zrušením nahlašovací povinnosti bychom ztratili důležitý přehled o zásazích, které v agroekosystémech přinášejí rizika sociálním i samotářským včelám, čmelákům i jiným druhům opylovatelů.

I když převážnou část opylovací činnosti v předjaří a na jaře zajišťují včely medonosné, podíl ostatních divoce žijících druhů včel, kterých je více než 600 druhů, je nezanedbatelný. Tyto druhy jsou nevhodným chemickým zásahem ohroženy ještě více než včela medonosná. Jejich dolet za snůškou je menší, nemají tak jako včelstva možnost kombinovat přínos potravy z více zdrojů a především nemají žádnou možnost nahradit jedince usmrcené na jedovaté kultuře stovkami až tisíci denně se líhnoucích nových včel. Včela medonosná pak zachraňuje situaci na poli boje za budoucí výnos a biodiverzitu za obrovských obětí svým počtem, stále novými posilami rodícími se v úlech a nahrazováním ztrát dodávkami nových oddělků odjinud.

V diskusi na MZe o případných změnách v nahlašovací povinnosti o plánovaném použití chemické ochrany rostlin jsme zmínili SWOT analýzu a porovnali příležitosti a hrozby, které jsou s aktuální praxí spojené. Užitek z příležitosti komunikovat se zemědělskými podniky z našeho pohledu výrazně převažuje nad riziky spojenými s veřejnou dostupností lokálních databází pozemků s umístěnými včelstvy. Namítnuta byla i cost benefit analýza. Ano, bezprostřední náklady a zisky se v zemědělství počítají snáze, jenže v porovnání se strategickým uvažováním SWOT je to jen taková střelba na krátkou vzdálenost. Někdy můžeme vyhrát bitvu, ale prohrát válku.

Jsme si vědomi toho, že zemědělská výroba je ekonomickými důvody často tlačena k takovým formám hospodaření, které nejsou včelám dlouhodobě přátelské. Potřeba nezbytné návratnosti prostředků a dosahování zisku vede k nutnosti používání stále výkonnější, avšak nákladné zemědělské techniky, k pěstování velmi omezeného sortimentu plodin se zjednodušenými osevními postupy i k požadavkům na jejich stále častější chemickou ochranu. Naším cílem, který prosazujeme, je ochrana nejen včely medonosné, ale i četných dalších ještě mnohem více ohrožených opylovatelů v intenzivně využívaných agrobiocenózách. Zemědělská výroba se ve své současné praxi bez agrochemikálií obejít nemůže. Jejich aplikace, aby nedocházelo ke škodám, se však musí řídit pravidly, která jsou známá, ne vždy však respektovaná.

Chovatelé včel a specialisté z jejich řad mohou přispět zpřesňujícími informacemi k minimalizaci reálných rizik a škod. Jen oni znají ze své denní praxe aktuální snůškovou situaci včel v oblasti, zdroje okamžité pastvy včel včetně rizik spočívajících v kvetoucích druzích ekotonů navštěvovaných včelami na okrajích ošetřovaných kultur, cirkadiánní (24 hodinový) biorytmus výletů za snůškou z jejího denního váhového profilu či letové koridory včel za zdroji snůšky do polí, sadů i lesů. To jsou důvody, proč nechceme přijít o příležitost, jak ve spolupráci se zemědělci lépe chránit opylovatele. O příležitost, kterou nám aktuálně poznatky z nahlašování chemické ochrany zemědělských kultur dávají.

Jsme si vědomi toho, že některé plodiny jsou mimořádně významným zdrojem potravy včel. Patří k nim i právě kvetoucí porosty řepky, které jsou každoročně zdrojem pro více než polovinu produkce medu v ČR. Jakkoli je řepka ozimá včelám požehnáním, může být i prokletím – při nezvládnuté technologii ochrany jejích porostů a aplikaci nesprávných prostředků v nevhodný čas.

V praxi využitelné zajímavé informace poskytuje především monitoring snůškové aktivity včel prostřednictvím záznamových úlových vah. Získaný denní váhový profil ukazuje na aktuální „denní plán“ letové aktivity včel, který se za stabilních podmínek počasí během několika následujících dnů mění málo. Při velmi vysokých teplotách v závěru uplynulého týdne a v podvečer působícím suchu se vyšší aktivita včel začala přesouvat do ranních a dopoledních hodin, kdy (v souvislosti s produkcí a koncentrací nektaru) je na řepce s dobrým vodním režimem zpravidla nízká.

Znalost rizik je prvotním předpokladem pro způsob hospodaření v krajině, který omezí často zcela zbytečné negativní důsledky. Proto považujeme využití dat o umístění včelstev z databáze LPIS zemědělci za krok správným směrem.

autor: Václav Švamberk <vaclav@majabee.cz>