„Vyučovat bez vědy, výzkumu a znalostí trendů, dnes nelze,“ soudí Iva Langrová, děkanka ČZU

Na České zemědělské univerzitě (ČZU) v Praze je šest fakult a jeden institut. Kromě Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů jsou to Provozně ekonomická fakulta, Fakulta technická, Fakulta životního prostředí, Fakulta lesnická a dřevařská a Fakulta tropického zemědělství. V Chuchli pak sídlí Institut vzdělávání a poradenství. Zájemci o studium mají z čeho vybírat. A ze selského jich je zde pěkná řádka. Jak na to, aby vzdělání přinášelo kýžený efekt? Právě o tom jsem hovořil s Ivou Langrovou, děkankou Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů.

Shodou okolností jsem se loni v červnu ocitl na promoci inženýrů na ČZU v Praze na Suchdole a zaujala mě slova paní děkanky absolventům na rozloučenou. To jsem ještě netušil, že budeme o pár měsíců později dělat rozhovor do našeho časopisu. Konstatovala tehdy, že poslední den ve škole je začátkem, a teprve nyní se ukáže, zda to, co se nynější absolventi naučili, dokážou uplatnit v praxi, pracovat v týmu, myslet, být slušní, vytrvalí a ohleduplní k ostatním, ale zejména k přírodě i zvířatům. Zdůraznila, že nabyté poznatky dnes rychle zastarávají, proto je třeba se stále učit, a citovala trefně Konfucia, že učit se bez přemýšlení je zbytečné, a přemýšlet bez učení, může být nebezpečné.

Připomenu Ivě Langrové tato její slova a dodám, že vést dnes společnost k přemýšlení, je někdy dost těžký úkol…

Ano, je proto třeba umět nacházet takové lidi, kteří přemýšlet umějí a chtějí. Platí to rovněž pro naše pedagogy a studenty, ale i partnery, a za takové považuji i sedláky z Asociace soukromého zemědělství. Zde vidím prostor pro větší spolupráci.

Dnes se zemědělské podnikání zužuje především na tzv. rostlinnou výrobu, ale ukazuje se, že toto zúžení provází celá řada problémů. Kdo má kromě rostlinné i živočišnou produkci, a má tudíž k dispozici dostatek organického hnoje, nemá takový problém se suchem. Bohužel trendu „jen rostlinná výroba“ nahrává nastavení dotací v ČR, kdy nejsou zohledňovány stavy zvířat. Je tedy ekonomicky výhodnější zabývat se rostlinnou výrobou. Ve většině západních zemí však počty chovaných hospodářských zvířat stagnují nebo mírně rostou, u nás naopak klesají. Klademe si otázku, není lepší si maso produkovat sami, než se spoléhat na dovoz?

Za současné situace a současných podmínek je tzv. živočišná výroba méně rentabilní a také více pracná. Tato fakta jsou známá, proto považuji za náš úkol nacházet způsoby, jak práce racionalizovat, jak napomáhat a přicházet s novými nápady. Například výsledky našeho výzkumu ohledně gastrointestinálních parazitóz malých přežvýkavců ukazují, že je důležité sledovat klinické projevy zvířat a lépe než plošné užití anthelmintik je vhodnější použít selektivní terapii, zároveň je prospěšné zkvalitnit krmivo a k posílení imunity zvýšit dávky zkrmovaných bílkovin. 

Nelze tak činit samozřejmě vždy, ale chovatel, který se zvířatům dennodenně věnuje, může takto zasáhnout dříve, a umožní organismu, aby si pomohl sám. Zároveň pak ušetří za léky, a navíc nezatíží životní prostředí rezidui veterinárních léčiv.

Připomenu také dnes již obecně známý pojem welfare, čili pohodu zvířat. Od kolegy, který se této problematice věnuje ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, vím, že řada problémů s pohodou zvířat, i týráním, je i v menších, někdy i tzv. ekologických chovech, kdy se do tohoto způsobu hospodaření leckdy pustí nadšenci bez patřičných odborných znalostí. Zkrátka všechna tato fakta a trendy zde na ČZU vnímáme a snažíme se je řešit.

Dá se říci, že racionalizujete a reorganizujete?

Do jisté míry ano, vycházíme z toho, že většina studentů má zájem právě o chov zvířat a rostlinářská část naší fakulty potřebuje zmodernizovat tak, aby vyhovovala nejen požadavkům Národního akreditačního úřadu, ale také aby se stala konkurenceschopnou v evropském i světovém měřítku. Z tohoto důvodu jsem zrušila dvě katedry, které nefungovaly tak, jak měly, a většina pracovníků byla převedena pod pracoviště s novým názvem Katedra agroekologie a rostlinné produkce. Toto pracoviště tak bude zastřešovat jak klasickou agronomickou část, tak  pícnináře, agroekologii i meteorologii, a počítáme také s agrolesnickými systémy. Podobná reorganizace se již před lety uskutečnila u zootechnických oborů a funguje to dobře. Samozřejmě i my jsme limitováni penězi. Finanční prostředky dostáváme na pedagogickou činnost a na vědu. Finance na pedagogickou činnost jsou v současné době za splnění určitých přísných podmínek fixní, druhá část finančních prostředků se generuje výkonem ve vědě a výzkumu a tato částka tvoří dnes již třetinu našeho rozpočtu. Získat tyto finanční prostředky je však stále složitější, parametry pro hodnocení vědy a výzkumu našich pedagogů jsou stejné, jako pro pracoviště Akademie věd a výzkumných ústavů. Pro učitele je náročné sledovat nejmodernější světové trendy, vědecké výstupy musí mít odpovídající úroveň a měřítkem jsou publikace ve vědeckém tisku, uznávaném vědeckou komunitou, a samozřejmě v anglickém jazyce. Přenos těchto poznatků pro naše zemědělce pak zprostředkují časopisy jako Náš chov, Veterinářství, Zemědělec nebo i Selská revue, které právě umožňují kontakt mezi našimi odborníky a zemědělci. Zracionalizovala jsem pracoviště tak, aby všichni mohli zintenzívnit tvůrčí i pedagogickou činnost. Ano, podstatné je také finanční ohodnocení, a to se nyní zlepšuje.

Vynaložené prostředky a úsilí na vědu se tedy vyplácí?

Peníze, které jsme nyní navíc obdrželi, jsme vložili do osobních prostředků vázaných na rozvoj vědy. Věřím, že se nám vrátí několikanásobně. A může to být třeba nepřímo, formou uznání na základě spolupráce s jinými odbornými pracovišti. Naši kynologové například spolupracují s Ústavem analytické chemie VŠCHT (Vysoká škola chemicko-technologická) na individuální pachové identifikaci a společně řešíme zpřesnění metodiky, kterou používá Policie ČR. I nadále chceme pracovat s „pachy“ pro potřeby policie a armády, neboť pach, na rozdíl od DNA, na místě zůstává vždy, je taktéž individuální, a dá se pomocí psů a přístrojů identifikovat. Tato metoda má velkou budoucnost a důvěru v ní má také Policie ČR.

Záběr na ČZU, resp. naší fakultě, je skutečně široký, však na to máme skvělé lidi ale i vybavení, stáje, skleníky, pole, školní statek, Libosad. Studenti mají možnost poznat tolik různých prostředí. Z tohoto pohledu také vítám možnost spolupracovat s Klubem mladých farmářů z Asociace.

Možná spolupráce s Asociací, na to jsem se právě chtěl právě zeptat…

Podepsali jsme s Asociací memorandum o spolupráci, nyní je čas učinit konkrétní kroky. Dobré by bylo, aby členové Asociace i Mladí farmáři vytipovali vhodná pracoviště pro praxi tak, aby studenti viděli a mohli se seznámit s problematikou farmaření, jak z pohledu teorie, tak zejména praxe. Bude to přínos pro obě strany, protože na takovouto činnost lze využít jistých daňových úlev, platbu od státu na studenta, a také lze čerpat prostředky na zajištění praxe, pomůcky, atd. Další, co by bylo dobré, je najít takové pracoviště, kde se praktikuje tzv. precizní zemědělství.

O to nyní hodlám usilovat, protože takováto praxe má smysl, a ráda bych se vyhnula tomu, že si někteří studenti opatří razítko, že „někde“ praxi absolvovali.

Jak jsou vlastně fakulty členěny a jak vznikají nové výukové programy?

Organizačně se jednotlivé fakulty rozdělují na katedry, ty samozřejmě vznikají, zanikají, slučují se. Ale z hlediska výuky jsou podstatné výukové programy. Studenti se právě přijímají do konkrétních akreditovaných programů. Tuto akreditaci dává Národní akreditační úřad, který se rozhoduje na základě zpracovaných podkladů, doložených personálních a materiálních podmínek. Nyní pracujeme na nové akreditaci programu Zemědělství, se specializacemi např. Farmové zemědělství a Ekologické zemědělství.

A bude existovat i nějaký program pro rodinné farmy?

Ano, bude to právě zcela nová specializace Farmové zemědělství, kde se bude učit, jak správně hospodařit na rodinné farmě (pozn: toto je právě výsledkem konzultací s ASZ, která s návrhem přišla). Máme s Asociací soukromého zemědělství hodně společného, a není divu, máme stejný cíl, brát ohled na krajinu, půdu, ekologii, vodu v krajině. A při chovu zvířat si uvědomovat, co je pro zvíře přirozené, aby mohlo žít život, který stojí za to žít, a důstojně jej i ukončit. Ano, je třeba brát ohled na welfare i na zdravotní a hygienická rizika.

Zmínila jste široký záběr ČZU i vaší fakulty, je podmíněn i širokým spektrem pedagogů?

Nejen pedagogů, ale i spolupracovníků z jiných výzkumných pracovišť a oborů. Zajímavé je, že poslední dobou k nám přichází řada přírodovědců, kteří přinášejí nové přístupy a podněty. Je to pro mě potěšitelné, že zde cítí lepší možnosti pro praktické přístupy ve vědě a výzkumu i pro pedagogickou činnost. Proto také můžeme uvažovat o přijímání a uchopení nových trendů a námětů. Jako jsou například již zmíněné agrolesnické systémy, kterým chceme věnovat samostatný cyklus přednášek, popřípadě samostatný předmět. Anebo aplikaci akvaponických systémů. A lidí, kteří u nás podnikají v těchto oblastech, je už celá řada. Vše se dá ukázat v praxi, popřípadě zřídit poloprovoz.

A právě v dnešní době např. vidím možnosti, a i šance, jak také něco dělat se suchem v krajině. Ukázalo se, jak jsou krajina a zemědělství, a vlastně i lidé, kvůli nedostatku vody zranitelní. Proto také na ČZU vzniklo Centrum pro vodu, půdu a krajinu, kde iniciativa samotná vzešla od našeho pana rektora, prof. Ing. Petra Skleničky, CSc.

Ovšem chce to umět vidět možnosti a také si všechno umět spočítat. Obrazně i prakticky. Ale s matematikou jsou dnes problémy, studenti přicházejí ze středních škol nejen se základními neznalostmi, ale často i s nechutí k této disciplíně. Bez počítání a početních metod to ale v zemědělství nejde.

Zkrátka jedna a dvě jsou tři, plus dvě je pět, platí to i na České zemědělské univerzitě, a platí zde i to, že více hlav víc ví, a také, že kolik činností umíš zvládnout najednou, tolikrát jsi zemědělcem.

Loučíme se s pochopením a přáním budoucí úspěšné spolupráce.

Josef Duben

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 8/2018), který je 8x ročně distribuován prostřednictvím České pošty výhradně členům ASZ ČR.