Agris.cz - agrární portál

Inspirativní České středohoří

26. 3. 2019 | ASZ

Jednou z nejoblíbenějších částí pravidelných zasedání celostátní Rady Asociace soukromého zemědělství ČR bývá návštěva několika farem členů regionální ASZ, která je hostitelem daného jednání. V případě letošního jarního rokování se jednalo o jednu z největších a nejpočetnějších regionálních organizací sdružených v této nevládní organizaci, a to ASZ Litoměřice. Volba padla na farmu Miloše Holuba ve Slatině pod Hazmburkem, kam se členové Rady podívali dopoledne prvního dne zasedání. Do Držovic, kde se věnují chovu koz a ovcí manželé Laušmanovi, zavítali jejich kolegové sedláci po skončení celé akce druhý den odpoledne.

Letem světem Litoměřickem

Nejprve alespoň krátce o litoměřickém regionu, jehož jádro tvoří Podřipsko, stranou však nezůstávají ani členové na Litvínovsku, Teplicku či Českolipsku. Velikost zdejších farem je velmi různorodá - od pěti až do více než tisícovky hektarů, stejně tak jejich zaměření. Daří se zde pěstování zeleniny a raných brambor, ovoce, chmele, ale i klasickým obilninám, řepce a cukrovce. Najdeme tu také živočišnou výrobu zahrnující chov skotu, ovcí a koz, rozšířená je i agroturistika. Rozdílná výměra či podnikatelský záměr jednotlivých farem však rozhodně nejsou na škodu a nebrání tomu, aby zdejší sedláci našli společnou řeč.

Výhodou této regionální ASZ, která Litomeřickým umožňuje být v centru dění, je vlastní kancelář umístěná v budově, kde sídlí většina úřadů v gesci ministerstva zemědělství, a členové ji hojně využívají k pravidelným každotýdenním setkáním. V jarních a podzimních měsících se zde konají série individuálních informačních dnů za účasti akreditovaných poradců, nechybí ani řada školení a seminářů na nejrůznější témata a nové trendy. Opomenout nelze také pořádání zahraničních zájezdů ve spolupráci s Celostátní sítí pro venkov či zájezdy v rámci různých evropských projektů, ale i odborné exkurze po farmách členů Asociace.  Řada akcí je pořádána také ve spolupráci s kolegy ze sousedního lounského regionu.

Při výčtu aktivit by byla škoda zapomenout na spolupráci s Krajským úřadem Ústeckého kraje, jejímž výsledkem byla pro členy ASZ Litoměřice možnost čerpat po několik let krajské prostředky na menší projekty zaměřené na opravy zemědělských budov či nákup strojů.

Není divu, že v předchozích letech se několika zdejším farmám podařilo probojovat mezi pět nominovaných v soutěži ASZ ČR Farma roku. Jednou z nich bylo právě hospodářství Miloše Holuba ze Slatiny pod Hazmburkem, které si v následujících řádcích blíže představíme.

Slibům dostáto

Zachování vzhledu zemědělské usedlosti i tradice hospodaření - to byly dvě podmínky původní majitelky statku ve Slatině pod Hazmburkem, když své hospodářství před více než čtvrtstoletím prodávala manželům Stránským, jejichž zeť Miloš Holub tu nyní hospodaří. Rodině se podařilo dostát oběma slibům - provést citlivou rekonstrukci hospodářství v chráněné historické zástavbě a současně moderně zemědělsky podnikat. Čistě rostlinná farma je dnes zaměřena na pěstování obilnin, řepky, hořčice a hrachu na 65 hektarech vlastní půdy.

Mimořádně ztížené startovní podmínky

Počátky soukromého hospodaření nebyly v devadesátých letech jednoduché pro žádného sedláka. Nekonečné průtahy při vyřizování restitučních nároků, stará zemědělská mechanizace, brakační krávy a nedostatek finančních prostředků nikomu nepřidaly. Když se manželé Stránští, oba bývalí zaměstnanci JZD, rozhodli v roce 1992 věnovat hospodaření, začínali úplně od nuly. Prvotní investicí byla právě koupě zemědělské usedlosti na návsi obce Slatina pod Hazmburkem. Její tehdejší majitelka, které nikdy nebylo umožněno na statku hospodařit, byla již starší paní a neměla statek komu předat. Přála si, aby usedlost koupil někdo, kdo jí navrátí její bývalý lesk a bude jí využívat k sedlačině. V případě manželů Stránských se jí to vyplnilo. „Dodnes nechápu, že jsme to všechno ve zdraví ustáli,“ vzpomíná Dana Stránská a dodává: „Odkupy restitucí, pronájem půdy, rekonstrukce zdevastovaného statku, který JZD čtyřicet let využívalo, ale nijak se o něj nestaralo, nebylo to zkrátka snadné…“

Chráněná historická zástavba - výhoda nebo omezení?

Obec Slatina se pyšní téměř tisíciletou historií, v roce 1057 jí kníže Spytihněv II obdařil právě ustavenou litoměřickou kapitulu. Slatinská náves, jejíž součástí je i tento statek, patří mezi zajímavosti a pamětihodnosti. Roku 1995 byla obec vyhlášena výlučně zemědělskou se statutem chráněné historické zástavby. „Z toho samozřejmě plynou jistá omezení, a to v podobě neustálé konzultace všech stavebních úprav s památkáři. Na druhou stranu to byly v minulosti zčásti právě finanční prostředky z tohoto zdroje, které nám velmi pomohly. Stejně tak dvě podpory na opravy hospodářství z Krajského úřadu Ústeckého kraje, které se zde na míru malým sedlákům podařilo vyjednat za velkého přispění předsedy naší regionální ASZ Jaroslava Šebka,“ říkají manželé Stránští.

Čistě rostlinná produkce jako nutnost

Stejně jako mnoho ostatních sedláků, i Stránští začínali po nezbytné rekonstrukci zdevastované stáje s chovem mléčného skotu a prasat. Nízké výkupní ceny mléka spojené s neochotou mlékárny odebírat jeho menší množství a také nemožnost sehnat schopné pracovníky do živočišné výroby, dovedly rodinu k rozhodnutí chov skotu zrušit. V roce 2002 tak byla dosavadní stáj pro skot předělána na stáj pro výkrm prasat. Několik let se farmě v tomto směru dařilo, pak ale přišel rok 2008 a rapidní pokles ceny vepřového. „Ve chvíli, kdy jsme začali prodělávat a vinou nesolventnosti odběratele přišli o nemalou finanční částku, padlo jasné rozhodnutí - zaměřit se čistě na rostlinnou produkci,“ vysvětluje Dana Stránská.

Té se zde na 65 hektarech půdy již jedenáctým rokem věnuje mladý farmář Miloš Holub, který farmu v roce 2009 od svých tchánů převzal. „Včasnou generační výměnu na venkově považuji za zcela přirozenou a pro další fungování a rozvoj farem velmi potřebnou až nezbytnou,“ informuje Dana Stránská a dodává: „Dva dotační tituly, které jsme k tomu využili, se právě pro tyto účely podařilo v minulých letech prosadit právě Asociaci. Finanční injekce do rozjezdu v podobě podpory „Zahájení činnosti mladých zemědělců“ a důstojný odchod do důchodu díky „Předčasnému ukončení zemědělské činnosti“ vyřešily situaci na mnoha rodinných farmách. Velká škoda, že v Bruselu dalšímu pokračování PUZČ nepřáli.“

Co přichystá budoucnost?

Kromě obhospodařování vlastních pozemků, na nichž se věnuje pěstování potravinářské pšenice, řepky, hořčice, hrachu a na dvou hektarech také trávy na seno, poskytuje Miloš Holub i služby pro okolní farmáře, a to zejména sklizeň. Boj s nikdy nekončící administrativou má na starosti paní Stránská, která je zároveň druhé volební období starostkou obce.

V roce 2013 zakoupil pan Holub ještě starou zemědělskou usedlost v nedalekém Černivě, kde nyní skladuje část zemědělské techniky. „Areál byl ale po jeho předchozím využívání JZD ve značně dezolátním stavu, což nejde tak rychle napravit. Máme však dva syny a starší Miloš, který nyní studuje techniku na České zemědělské univerzitě v Praze, v budoucnu plánuje rekonstrukci této usedlosti, a kdo ví… Na obou statcích jsou stále vhodné prostory k znovuobnovení živočišné výroby a nic není nemožné…,“ uzavírá Miloš Holub. 

Farmářem snadno a rychle? Ale kdepak!

Je zajímavé, že za zrodem hned několika dnes velmi úspěšných farem stála na úplném počátku knížka autorky Mileny Fantové Chov koz. Nejinak tomu bylo v případě manželů Jany a Jakuba Laušmanových, kteří nad ní seděli v jedné z pražských hospůdek a spřádali své plány. Z Pražáků jsou nyní již téměř dvacet let venkované a jejich kozí a ovčí farma v obci Držovice nedaleko Úštěku si díky své otevřenosti široké veřejnosti a vynikajícím sýrům mnoha druhů získala ohromný věhlas.

Z Prahy do Sudet

Usedlost, kterou Laušmanovi spolu s několika hektary půdy v roce 2001 zakoupili a hned na jaře dalšího roku se na ní nastěhovali a pořídili si první zvířata, asi málokoho neokouzlí. Nachází se v oblasti bývalých Sudet a se svou hlavní budovou s dřevěným ochozem spadá do nezaměnitelné architektury právě této oblasti.

„Hned v prvním roce jsme měli příležitost setkat se s potomkem bývalých majitelů statku, který žije v Německu, a dozvědět se alespoň něco z jeho minulosti. Sdělil nám, že usedlost byla před druhou světovou válkou mnohem větší než dnes, šlo o největší hospodářství v této obci, pěstoval se tu chmel, ve velkém ovoce a nechyběl ani rybník. Původní rodina byla bohatá, žila na Střekově, o zdejší usedlost a celé hospodářství se staral správce, přičemž její členové tu trávili prázdniny. Pak ale přišel rok 1948, statek byl znárodněn a nastalo neslavné období jeho devastace,“ vypráví Jana Laušmanová.

Když manželé do Držovic poprvé zavítali, byla většina domu neobývaná, pole zarostlá, stodoly se rozpadaly, a tak zbytky té větší, krásnější, s průjezdem byli nuceni nakonec strhnout…

Metoda pokus-omyl

První kozy byly na farmě podojeny v roce 2004 a o rok později začala výroba sýrů, čímž se pozvolna naplňoval původní záměr mladých nadšenců. „Nejprve jsme mléko zpracovávali v kuchyni, a to metodou pokus-omyl. No, bylo to náročné…,“ přiznává farmářka a dodává: „V té době ještě neexistovaly žádné sýrařské kurzy, facebookové komunity, blogy, ani literatura, pro odborné knihy jsme jezdili do Drážďan. Jako první jsme zvládli výrobu čerstvého kozího sýra, který byl a stále je naším vlajkovým výrobkem.“

Mimoto probíhalo období rozsáhlých a náročných rekonstrukcí a budování, k nimž naštěstí již mohly dopomoci dotace z evropských fondů. První přišla na řadu velká stáj pro zvířata, později dojírna, čistička odpadních vod a z bývalých chlévů vznikla sýrárna. A samozřejmě se rozšiřoval chov koz, ale také ovcí.

Přelom v úspoře času i energie

Pro tento region velmi typické kozy hnědé krátkosrsté jsou v převaze i na držovické farmě, doplňuje je však také několik kříženců. Chov je zapojen do kontroly užitkovosti, kterou má na starosti členská organizace Asociace - Svaz chovatelů ovcí a koz. Nedaří se tu však pouze kozám, podobně velké stádo (100 matek) tvoří také ovce - převážně kříženci východofríských spolu s francouzským dojným plemenem lacaune. Krmivovou základnu pro ně zajišťuje vlastních 50 hektarů trvalých travních porostů v okolí farmy.

Aktuální novinkou držovického hospodářství je zbrusu nová, moderní dojírna pro ovce i kozy na 2x 20 stání, která umožňuje podojení až 300 zvířat za hodinu. Oproti původní na 2x 6 stání s velkým množstvím ruční práce jde o skutečný přelom zejména v úspoře času, ale i energie.

Veškeré nadojené mléko se zpracovává sedm dní v týdnu ve faremní sýrárně v množství okolo 800 litrů denně, ve špičce projde výrobou i více než tisícovka litrů. Kromě mléka od vlastních zvířat vykupují Laušmanovi ještě kravské z nedaleké ekofarmy v Merbolticích.

Pryč s nedůvěrou

„Specializujeme se na výrobu dlouhozrajících sýrů. Vyznačují se vysokou řemeslnou kvalitou a veškerá výroba, kromě pasterace mléka ve dvou dvěstelitrových a jednom stolitrovém pasteru, je v podstatě ruční. Zkrátka každý sýr projde našima rukama opravdu mnohohrát. Na přání zákazníků také stále navyšujeme výrobu mléčných zakysaných produktů,“ informuje Jakub Laušman.

Pryč jsou naštěstí časy, kdy majitelé krámků se zdravou výživou přistupovali k produktům z českých farem s nedůvěrou. Držovické výrobky jsou velmi žádaným sortimentem, však s nimi také Laušmanovi několikrát zvítězili v soutěži Regionální potravina Ústeckého kraje, zároveň nesou i značení Regionální produkt Českého Středohoří. K dostání jsou v mnoha farmářských obchodech i v naší metropoli a na trzích. Tam je jezdí prodávat starší syn manželů Laušmanových, šestnáctiletý Prokop, spolu se svou přítelkyní, mladší Kryštof zase pomáhá se zvířaty a dojením.

Pro spoustu zákazníků je ale stále nejoblíbenější nákup přímo ze dvora. Obzvláště když si přitom mohou prohlédnout i samotné hospodářství, neboť Laušmanovi se prohlídkám a exkurzím dlouhodobě vůbec nebrání. Však se také mají čím pochlubit, po původně značně zanedbaném a polorozpadlém hospodářství již není ani stopy. Nekontrolovala jsem to, ale pevně věřím, že v jejich knihovničce má své čestné místo kniha Chov koz od Mileny Fantové…

Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR


Zdroj: ASZ, 26. 3. 2019





© Copyright AGRIS 2003 - Publikování a šíření obsahu agrárního WWW portálu AGRIS je možné (pokud není uvedeno jinak) pouze za podmínky uvedení zdroje v podobě www.agris.cz a data publikace v AGRISu.

Přímá adresa článku:
[http://www.agris.cz/detail.php?id=174169&iSub=518 Vytištěno dne: 28.03.2024 15:08