Sucho láká kůrovce jako magnet. V Krkonoších se rozhodli nasadit chemické zbraně

Noční můra českých lesníků, lýkožrout smrkový neboli kůrovec, úřaduje i v Krkonoších. Zatímco v roce 2017 se vyskytoval v národním parku minimálně, loni zaznamenala Správa KRNAP čtvrtý nejvyšší výskyt od roku 1994. 

Musela kvůli tomu vytěžit v meziročním porovnání šestkrát více kůrovcového dříví. Loni to bylo 30 tisíc kubíků. Kůrovcové kalamitě bude čelit chemickou likvidací.

Pro lesy a celou krajinu je současný vývoj počasí, se suchem a nedostatkem srážek, velice nepříznivý. Jejich ohrožení stoupá. Teploty přes dvacet stupňů a období bez srážek jsou pro rojení kůrovců ideální. Teplé jarní dny odstartovaly jejich rojení na většině míst republiky. Škody v lesním hospodářství při tomto vývoji tak podle odborníků pravděpodobně v roce 2019 překročí původně odhadovanou částku 30 miliard korun.

„Za šíření kůrovce si můžeme sami. Dali jsme mu příležitost. Doménou jeho výskytu jsou smrkové porosty, které jsou starší 60 let. V republice je smrků hodně, navíc ve stejnověkých monokulturách. Naservírovali jsme mu švédský stůl. Proč by tam nešel?,“ namítl Václav Jansa, náměstek ředitele Správy KRNAP, vedoucí odboru péče o národní park. „Samotná existence kůrovce u nás je naprosto normální. Není to výjimečná situace. V době, kdy se mění klima, se s tím budeme muset naučit žít. Kůrovce se snažíme udržet na uzdě tak, aby nám lesy nesežral a nerozvrátil tak rychle a mohli je stihnout přestavět,“ řekl.

Šestimilimetrový nepřítel

Podle Václava Jansy má největší vliv na současné situaci, v kombinaci s počasím, umístění lesů na nevhodných stanovištích a pěstování nevhodným způsobem. „Prvním spouštěčem kalamity jsou špatně založené lesy. Druhým spouštěčem je změna klimatu, výkyvy počasí, nerovnoměrné srážky, vysoké teploty, prodloužení vegetační sezony. To jsou věci, které podporují výskyt kůrovce,“ vysvětlil.

Kůrovec primárně napadá stromy, oslabené zlomem, hnilobou, suchem. Období sucha přitáhlo lýkožrouta smrkového jako magnet. „Pokud přijdou sucha jako v loňském létě, pak stačí málo, aby oslabený smrk zahubil i maličký, sotva šest milimetrů dlouhý brouček kůrovec,“ upozornil. Pokud má strom dost vody, je schopen se přirozeně bránit škůdcům.

Smrk je převážně horská dřevina. „Na horách bývá půda mělká a spodní voda blízko k povrchu. Tam je smrk v kondici, a když ho napadne třeba kůrovec, hravě se mu ubrání, zalije ho smůlou. Mělké kořeny smrku na spodní vodu snadno dosáhnou. Pokud ale někdo smrk vysadí na místech s hlubokou půdou, což bývá v nižších polohách, kde na podzemní vodu nedosáhne, může mít smrk problém, pořád má trochu žízeň,“ popsal Václav Jansa.

Šance přebudovat les

„Kůrovcové kalamity se vyskytly vždy tam, kde se něco zanedbalo. V takových místech se začíná lýkožrout rychle množit geometrickou řadou. Jeden sameček si naláká dvě až tři samičky, každá má průměrně kolem 50 vajíček. Z jednoho samečka se tak zrodí potenciálně 150 dalších brouků. To je opravdu lavina,“ vypočítal.

V létě 2018 bylo ve střední Evropě velké sucho a spodní vody málo. Obrovské plochy smrkových monokultur byly suchem oslabené tak, že se staly snadnou obětí kůrovce. Ten se rychle rozmnožil a zahubil je. „Dostali jsme od přírody jasnou zprávu a příležitost lesy přestavět tak, aby se podobaly lesům stabilnějším, přirozeným. Kůrovcová kalamita ve střední Evropě je na jedné straně obrovský průšvih na všech možných stranách. Je ale také obrovskou příležitostí přestavět lesy tak, aby se podobaly těm přirozeným a víc vydržely,“ uvedl vedoucí odboru péče o národní park.

Snížit dominanci smrku

V Krkonoších se objevuje problém s kůrovcem v nižších a ve středních polohách hor, nejvíce od 1000 metrů níže. Smrkové lesy si tam udržují převahu, když se vyskytují na 78 procentech území národního parku. Podle Jansy je cílem Správy KRNAP snížit tento rozsah na 53 procent. „Je to dlouhodobý cíl, který potrvá desítky let. Cíleně se snažíme přestavovat smrkové porosty tak, aby z nich vznikly smíšené, případně listnaté. Pokud bychom je nechali sežrat, tak přestavba bude trvat podstatně déle,“ konstatoval Václav Jansa. Jako příklad uvedl Dlouhý a Pomezní hřeben na Malé Úpě, kde se objevuje vyšší zastoupení listnatých stromů.

Krkonoše jsou velmi intenzivně lesnicky využívané několik století. Smrk dominoval i v minulosti. Podle dobových zpráv z roku 1896 od správce vrchlabského panství zabíral 96 procent lesní plochy. „Smrk se vysazoval, protože se jednoduše pěstoval a rychle rostl. Je nejsnadněji technicky zpracovatelný,“ upřesnil.

Chemická likvidace

Pro likvidaci kůrovce existují dvě varianty. Mechanická a chemická. „Mechanická znamená loupání kůry ručně škrabákem nebo motorovou pilou. Lidi se na to hledají těžko a není to řešení pro desítky tisíc kubíků dřeva,“ poznamenal Václav Jansa.

Správa KRNAP loni vyzkoušela chemickou likvidaci, letos zažádala kvůli postřiku kůrovce o pětiletou výjimku. Před rokem ji získala automaticky kvůli neodkladné situaci, způsobené počasím. Platí ovšem pouze rok a nelze ji opakovat. Letos proto musí metodu hubení škůdců schválit podle zákona o ochraně přírody a krajiny česká státní správa a celosvětová centrála ekologického procesu kontroly lesa FSC International v německém Bonnu. K likvidaci kůrovce přistoupí Správa KRNAP po obdržení výjimky, předpokládá se v červnu.

Krkonošští ochranáři budou aplikovat metodu, při které postříkají vytipované skládky dřeva, napadané kůrovcem, a kompletně je zakryjí plachtami z netkaného textilu. Označí je výstražnými cedulemi tak, aby lidé poznali, že jsou chemicky ošetřené. Musí dodržet dostatečnou vzdálenost od vodního toku. Podle zákona musí také informovat například včelaře v okruhu pěti kilometrů před použitím chemických přípravků, nebezpečných pro včely. „To je pro nás jediná možná chemická cesta. Nic lepšího pro to, aby kůrovec rychle nezahubil velké plochy lesa a lesníci chemií nezabili další spoustu druhů, zatím nikdo nevymyslel,“ objasnil náměstek ředitele Správy KRNAP.

Autor: Jan Braun