Rodinné farmy přinášejí pro venkov řešení

„Naše stavovská a profesní organizace od svého vzniku před 21 lety považuje za svou nosnou myšlenku zejména hospodaření na rodinných farmách. Je to promyšlený koncept s vějířem pozitivních interakcí a přínosů pro český venkov a zemědělství,“ zdůraznil na úvod rozhovoru pro Zemědělský týdeník č. 47/2019 priority asociace její předseda Mgr. Ing. Jaroslav Šebek.

Z čeho model hospodaření na rodinných farmách vychází a jaké jsou jeho cíle?

Vycházíme přitom z osvědčených tradic a zkušeností a jsme přesvědčeni, že jde o nejlepší možné ekonomické řešení jak pro zemědělství, tak i obecně vhodné a vyvážené řešení pro venkovský prostor, přírodu a tudíž v mnoha směrech pro celou společnost. Zkrátka se domnívám, že nikdo nic lepšího v tomto směru nevymyslel a naše jednotlivé cíle z tohoto modelu přirozeně vycházejí. Středobodem našeho konkrétního úsilí je svobodný sedlák se svou rodinou na vlastním gruntě s trvalou motivací odpovědně a smysluplně podnikat v místě, kde současně žije.  

Jak je známo, asociace je zastáncem udržitelného hospodaření na svých farmách. Co všechno do něj zahrnuje?

Zahrnujeme do něj pochopitelně vše, co s ním souvisí. Přímé i nepřímé faktory. Snažíme se vidět věci v širších souvislostech a také vnímáme legitimní zájmy širší veřejnosti. Neuzavíráme se do ulity vlastních názorů a přesvědčení, ale komunikujeme a diskutujeme trendy ve společnosti. Vedle toho však pevně stojíme na základech svobodného, podnikavého a odpovědného člověka se selským rozumem. Nabízíme politikům, akademické sféře, samosprávě, ale i odborným kruhům a zájmovým spolkům a konečně i široké veřejnosti naše zkušenosti a odborně projednané návrhy k řešení v řadě oblastí k zemědělské politice a politice životního prostředí, ale i místního rozvoje a podobně. Myslíme si, že právě jen takovým otevřeným a širším přístupem bude pro nás možné udržitelně hospodařit.

Je národní a evropská dotační politika účelná? Podporují dosavadní programy dostatečně rodinné a menší farmy? V čem chybí podpora státu, aby se mohly tyto menší hospodářství více rozvíjet?

Evropské nastavení společné zemědělské politiky Evropské unie (SZP EU) podle našeho názoru jde směrem, který je v kontextu současných evropských reálií zřejmě nevyhnutelným a je třeba se na to připravit. Navržená představa zůstává nadále svým pojetím na základu rodinných farem, a proto ji pro další období v zásadě přijímáme, ačkoli ne se vším jsme připraveni se ztotožnit – zejména ne s momenty, které působí jen jako uspokojení pro veřejnost, ale pro zemědělce přinášejí bezúčelně jen další omezení a byrokracii. Zejména však považujeme za potřebné zmíněný základ SZP EU efektivně prosadit v našich českých podmínkách. To je bohužel často problém, protože lidé na domácí půdě dlouhodobě vězí v teorii, že tu musí za každou cenu udržet jakési moderní výdobytky socialistického zemědělství a že je potřeba vše, co jde z unie přetvořit k tomuto obrazu. Je ale třeba nezapomínat, že oproti EU jde u nás a možná ještě na Slovensku o hodně odosobněný a průmyslový model, který navíc vznikl na zlodějně a násilí během kolektivizace venkova. Již tyto argumenty by v rozumné společnosti přece měly stačit k tomu, aby se směřovalo k jeho změně. Podle mého názoru navíc celý tento způsob přináší vnitřní systémovou chybu v tom, že se příliš zaměřuje na současné podmínky a neposkytuje dostatek prostoru a motivace pro další zemědělské generace, bez které to celé ale samozřejmě nedává smysl. Ministerstvo zemědělství by proto udělalo lépe, pokud by vzalo naše argumenty více na vědomí.

Pokud jde o druhou část otázky, tak navážu tím, že náš stát nedělá pro malé subjekty a rodinné farmy v podstatě vůbec nic. A pokud se některé věci přece jen nějak hýbají, tak je to většinou pod tlakem unijní legislativy. Je škoda, že k tomu, aby se tu prosadily pozitivní věci, nás jako republiku musí donutit někdo zvenku. Věřím ale, že věci tak jak jsou v pohybu, přinesou změny, které budou ve finále pozitivnější, než je současný stav.

Podle asociace by nová společná zemědělská politika Evropské unie, která má platit od roku 2021, měla více podporovat koncept rodinných farem. Jaké jsou vaše požadavky, co by měla zahrnovat?

Základem toho konceptu je generační předávání farmy v rámci rodiny – a to nejen majetku a řízení podnikání, ale vůbec nesmírně důležitých místních zkušeností, obchodních či sociálních vazeb, poznatků, které se vážou k danému místu a nejlépe řeší problémy a situaci v lokalitě. To jsou zásadní věci, které nelze dobře nahradit jakýmkoli jiným řešením. Bylo by to jen obcházení podstaty problému. Proto si myslím, že zcela zásadní je zaměřit se na důraznou, ale současně nebyrokratickou podporu mladým začínajícím. Jen tak lze čelit dalšímu stárnutí a vůbec odlivu lidí ze zemědělství. Chceme proto prosadit, aby na toto téma přidal náš stát více prostředků, než jsou povinná procenta z EU. Chceme co největší investiční podporu, která může nově dosahovat až 100 tisíc eur na žadatele, ale pochopitelně také i maximální plošné příplatky pro mladé v rámci dalších opatření pro ostatní zemědělce. Zároveň požadujeme otevřít debatu k zavedení dalších opatření, která tu v minulosti úspěšně fungovala, a nyní se ukazuje, že pro posílení řešení tohoto problému je třeba je vyjednat zpět. Mám na mysli zejména podporu na včasné předání rodinné farmy v momentě, kdy se mladá generace rozhoduje o své kariéře, o své životní cestě a nečekat do období, kdy už bývá na předání pozdě a ztrácí se tak potenciál hladkého nástupnictví v rámci rodiny. Před několika lety tu dobře zafungoval program pod názvem Předčasné ukončení zemědělské činnosti. Těch požadavků, které prosazujeme, je ale celá řada. Obecně jen poznamenám, že letos je startovní rok Desetiletí rodinných farem, které bude mít celosvětovou odezvu. Organizace spojených národů, která toto vyhlásila, si uvědomuje nenahraditelnost tohoto způsobu života na půdě. Jak si můžete všimnout, u nás se v tomto směru opět neděje nic. Nikdo z vlády či státní správy tu neztratil zatím jediné slovo na podporu rodinného farmaření. To je opravdu neuvěřitelné a ukazuje to jasně, jaké má tato vládnoucí garnitura ve skutečnosti záměry s venkovem.

Jedním z požadavků asociace je do nové zemědělské politiky zavést redistributivní platbu. Proč venkov, respektive menší zemědělci, potřebuje tuto platbu?

Podporou menších subjektů, pro které redistributivní platba – tedy zvýšená podpora na tzv. určitý počet „prvních hektarů“ v rámci zemědělského podniku, byla vymyšlena, se může lépe přispět k zachování většího počtu lidí, kteří mají zájem o práci na půdě, se zvířaty, o lidi, kteří se zajímají o krajinu, dění v obci, svůj majetek. V současné době se diskutuje o úrovni 150 ha a zhruba až o 10 % z celkové obálky přímých plateb na tuto platbu. Asociace soukromého vlastnictví ČR (ASZ ČR) vnímá širokou velikostní strukturu v českém zemědělství a domnívá se, že by bylo vhodné, aby tato podpora byla dostupná všem podnikům, i těm větším. Redistribuci setrvale podporujeme od jejího počátku před několika lety, kdy jí s úspěchem využilo například sousední Německo.

Na druhou stranu ale současně prosazujeme zastropování přímých plateb (vyjma té části plateb, která jde na environmentální opatření), protože ty jsou konstruovány jako doplnění příjmů zemědělců, a jak se potvrzuje z praxe, u extrémně velkých podniků v řádu mnoha tisíc hektarů je takové sociální zdůvodnění platby zjevně nesmyslné.

Pakliže by nedošlo k tomuto přenastavení plateb, bude docházet za podpory peněz evropských daňových poplatníků k další koncentraci mezi zemědělskými subjekty, které neodpovídá přirozenému vývoji a na to bude společnost zejména v budoucnu jen doplácet. Určité tempo koncentrace je v hospodářství zcela přirozený jev, nicméně neměla by být akcelerována veřejnými prostředky. Na nedávném jednání s ministrem zemědělství ASZ ČR navrhla kompromisní variantu zastropování na úrovní 1500 hektarů.

Pro úplně malé zemědělce na druhou stranu podporujeme zavedení schématu pro malého farmáře s jakousi paušální platbou, kde by bylo zároveň možné zjednodušit kontroly na tyto subjekty - řekněme o velikosti zhruba pět hektarů. Toto malé opatřeníby ale pomohlo více než pětině zemědělců přihlášených k dotacím.

Sucho a nedostatek vody trápí zemědělce více let. Riziko sucha ale není komerčně pojistitelné, pouze jediná pojišťovna, Agra pojišťovna, má v nabídce pojištěných rizik sucho. Riziko sucha spolu s dalšími riziky by mělo zahrnovat dlouho slibované systémové řízení rizik v zemědělství. Jak by mělo podle asociace fungovat, a zaznamenali jste v tomto směru nějaký posun?

Absence nějakého souhrnného přístupu k této problematice je velký dluh resortního ministerstva. Již mnoho let se ten problém doslova přežvykuje. Vždy, když se objeví nějaká podobná kalamitní událost, začne se zase něco jako obecně řešit, ale k ničemu se to nikdy neposunulo a nakonec se vždy skončilo jen jednáním a rozdělováním nějaké ad hoc kompenzace. Hovoří se přitom již léta o jakémsi povinném odvodu do společného fondu nepojistitelných rizik, ale kdyby to reálné bylo, už by se to vyřešilo. Podle našeho názoru ale nejde o dobré řešení. Proto jsme přišli s alternativním návrhem, založeným na určitém zvládnutelném zapojení všech stran – tj. zemědělců, pojišťoven i státu. Domníváme se, že pokud se tomu ministerstvo začne skutečně věnovat, může tu být již do jednoho roku vytvořen funkční systém, který bude založen na dobrovolné účasti, což je současně i naše podmínka. Takto pojištěný zemědělec bude mít nárok na odškodnění s příspěvkem státu. Vše by mohlo fungovat v rámci současného nastavení PGRLF formou nového programu na tato nová (dosud nepojistitelná) rizika. Nemusel by se přijímat nový zákon, který je na zřízení nového státního fondu jinak potřeba, nemusela by se vymýšlet složitá pravidla jeho fungování, nebylo by potřeba platit žádné nové úředníky a využily by se stávající struktury, věřím, že takový program by dostal i potřebnou notifikaci z Bruselu právě jako jednoho z opatření ke splnění požadavku na systémové řízení rizik.

Problém ovšem je, že ministerstvo zemědělství argumentuje tím, že by do systému nechtěly vstoupit velké zemědělské podniky nad 250 zaměstnanců, kterých je dnes v ČR od několika desítek do maximálně dvou stovek. Ty totiž nemohou čerpat podporu v rámci pravidel EU, a tudíž by prý systém nemohl fungovat. My s tím postojem zásadně nesouhlasíme. Proč by se kvůli méně než jednomu procentu zemědělských podniků nemohl alespoň zkusit dořešit tento naléhavý problém. Netvrdíme, že to musí být ten nejlepší způsob, ale požadujeme, aby náš návrh alespoň dostal šanci k serióznímu projednání. Notabene jsme tento návrh již loni předběžně projednali s ministryní financí a probíráme ho také postupně s některými pojišťovnami. Je škoda, že tomu ministerstvo zedmědělství zatím nedalo šanci. Ministr zemědělství nám ale na jednání minulý týden potvrdil, že se tímto tématem zabývat přece jen bude.

Jaký názor máte na portál InterSucho, který monitoruje sucho v ČR a informuje o intenzitě i jeho dopadech na zemědělství? Je prospěšný?

Každý informační portál, pokud je podporován odborníky a pokud je pravidelně aktualizován správnými daty, je určitě dobrý, zvláště pokud jde o tak citlivou věc, jakým půdní sucho je. Jen si nejsem jist, jestli tomuto portálu neschází větší plošnost, respektive rovnoměrnost rozložení měřicích bodů, ale možná že se na tom nějak asi ještě pracuje. Problémem posledních let je totiž velká variabilita srážek nejen v rámci katastrů, ale dokonce i u jednotlivých polí.

Jak hodnotíte účinnost novely vinařského zákona a co by se mělo aktualizovat a změnit?

Letos na jaře jsme dělali vyhodnocení této novely ve spolupráci s Vinařskou asociací ČR, kterou tvoří spíše menší, ale jinak ryze praktičtí vinaři. Často jde o velmi úspěšné a dokonce světově uznávané pěstitele a výrobce opět na bázi rodinných firem. Tito lidé, kteří na tomto trhu prakticky celý život podnikají, jednoznačně deklarovali, že novela přinesla zbytečné byrokratické obtíže, zavedla další evidence, zvýšila spotřebu plastových obalů a podstatu věci – tedy černý trh s vínem ani v nejmenším nevyřešila. Naopak došlo ke zkomplikování pozice tradičních výrobců, kteří by měli být podle našeho názoru v tomto oboru chráněni pro svou pestrost i další pozitiva. Nic na tom nezmění stanoviska Svazu vinařů, kteří si tuto novelu lobbisticky prosadili navzdory zájmům většiny. Realita je prostě jasná a my jsme na to od počátku upozorňovali, že to tak dopadne. Bohužel jsme měli pravdu. Na dalších jednáních ASZ ČR budeme určitě rozebírat co a jak v tomto směru dál.  

Stále chybí rychlé přenášení výsledků výzkumu do praxe. Zřejmě i proto asociace uzavřela memorandum s Výzkumným ústavem rostlinné výroby v Praze (VÚRV). Jaké cíle se kladou v memorandu? Můžete jmenovat praktické výstupy (konkrétní, realizované) na základě tohoto memoranda?

Naší snahou je pomoci co nejpraktičtější spolupráci mezi vědci a sedláky. Prozatímní jednání s VÚRV se již projevuje formou většího množství odborných poznatků, které již vnitřními informačními kanály proudí ke členům ASZ ČR. My jsme na oplátku nabídli postupně se rozšiřující okruh sedláků, u kterých by bylo možné provádět výzkum, pokusy či celkově realizovat vědecké projekty, ale i odborné exkurze a podobně. Uzavřené memorandum také obsahuje zájem na organizaci společných vzdělávacích akcí, propagaci šetrných postupů při pěstování plodin k udržitelnému zemědělství, marketingovou podporu pro diseminaci výsledků výzkumu.

Uvítáme ale spolupráci i s jinými odbornými institucemi a postupně se o to snažíme. Naším cílem je ale praktický přínos a nikoli jen uzavření formálních závazků. Necháváme proto tomu spíše volný průběh a reagujeme spíše na konkrétní požadavky z členské základny, které se pak snažíme odpovědně realizovat. Jinak jsme aktivní i na poli mezinárodních projektů na nejrůznější témata zemědělství. ASZ ČR je tak spolehlivým partnerem řady zahraničních odborných institucí nebo vysokých škol.

Sedláci v roce 2018 uzavřeli smlouvu o spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK). Co bylo cílem a jak se daří tyto cíle konkrétně realizovat (příklady)?

Naším zájmem je být součástí diskuse o zemědělství i ve vztahu k ochraně přírody. Je to koneckonců i společenský trend, před kterým nelze zavírat oči. Právě velmi těsná spolupráce s AOPK ale i s jinými organizacemi na toto téma je cestou, jak si zemědělci mohou prosadit své pohledy na věc. Je třeba zdůraznit, že konvenční produkční zemědělství dělané z místní úrovně ideálně s generační perspektivou je z podstaty zcela přijatelným a odpovědným způsobem hospodaření, a pokud se dělá v rozumných rozměrech, není třeba se vázat jen na striktně ekologické postupy, navíc to ani v současnosti není možné.

Obsahem smlouvy je proto i konzultace legislativních návrhů a opatření, vzájemná účast v pracovních skupinách, výměna dat a informací. AOPK by mělo při formulaci svých návrhů vycházet také z praktických zkušeností sedláků a vlastníků půdy. V současné době proběhlo několik jednání zejména k problematice vlka a komplexní řešení náhrad za škody způsobené a investic do ochrany chovatelských stád. Zástupce AOPK je také velmi aktivním členem hodnotitelské komise Pestrá krajina a také odborné skupiny ASZ ČR pro přípravu legislativních návrhů – Voda/sucho. Jsem ale přesvědčen, že se spolupráce musí a také bude rozšiřovat – zcela jistě je zde další potenciál, například v otázce ještě probíhající hraboší kalamity a podobně.

Je to téměř dva roky, co asociace otevřela pro své členy komplexní program péče o půdu, vodu a krajinu Pestrá krajina. Co vedlo asociaci k vytvoření tohoto programu? Jaké jsou jeho konkrétní přínosy, třeba i pro nečleny?

To, co inspirovalo ke vzniku takového programu, bylo vlastní uvědomění si zásad a přirozených přístupu našich členů opřených o selský rozum, ve vhodném využívání potenciálu jejich pozemků versus negativní dopady u průmyslově pojatého zemědělství. Nechceme, abychom byli veřejností vnímáni jako škůdci a házeni do jednoho pytle s těmi, kteří skutečně podnikají na půdě bez dalších ohledů. Program Pestrá krajina tak přesně zapadl do současného společenského rámce, kdy více než kdy dříve je veřejnost vnímavější k dopadům zemědělské činnosti.

V tomto programu spatřuji několik přínosů – sedláci mohou zcela prakticky sdílet konkrétní řešení pro lepší ochranu životního prostředí. Ukazuje se, že spolu intenzivně komunikují a konzultují ale i s odborníky, kteří jsou členy hodnotitelské komise tohoto programu. Není to ale jen o odborných poznatcích, ale také o přirozeném zájmu se těmito věcmi zabývat. Samo sebou ale jde i o způsob pozitivní prezentace modelu rodinného hospodaření, které má ale zcela konkrétní obrysy – každý si může uváděné skutečnosti ověřit právě na okolí dané farmy.

Tento program ale nemá fungovat jako soutěž, protože by bylo velmi složité a vlastně i nesmyslné vybírat, která realizace na které farmě je nejlepší. Výstupem je tedy oficiální zařazení úspěšné farmy do programu do jedné ze třech možných úrovní, a to jen na daný rok. Jsem si jist, že přínosem ale může být i zlepšení jména takové farmy či povědomí o ní u vlastníků půdy coby potenciálních propachtovatelů a vůbec v celém svém okolí.

Nyní již proběhl druhý ročník a farmy zařazené do programu budou prezentovány v rámci slavnostního vyhlášení soutěže Farma roku letos v prosinci a pochopitelně také v odborně komentovaných videích a zvláštní publikací pro širokou veřejnost. Na leden příštího roku navíc ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze plánujeme uspořádat odbornou konferenci, kde budou na podmínkách těchto vybraných farem bez ohledu na jejich výrobní zaměření prezentována vybraná krajinotvorná opatření či faremní postupy jako dobré příklady a jak je vhodně dostat do praxe i v dalších zemědělských podnicích. Účast v programu není vázána na typ a velikost farmy a není spojená s žádnou finanční odměnou. To však na zájmu farem neubývá, protože farmáři si uvědomují, že získaná prestiž z účasti farmy v tomto programu má také svou hodnotu a význam.

Jedním z členů asociace je Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ. Ta kritizuje, že dotace pro včelaře administruje nevládní zájmová organizace, Český svaz včelařů, zatímco ostatní dotace distribuuje platební agentura Státní zemědělský intervenční fond. Navíc nemá možnost své návrhy, postoje či názory z oboru včelařství komu prezentovat, neboť pro ministerstvo zemědělství je monopolním partnerem Český svaz včelařů. Snaží se asociace ovlivnit změnu systému podpor pro včelařství a jakým způsobem?

Téma ochrany včel, podpory včelařství, většího provázání a spolupráce mezi zemědělci a včelaři je velmi důležité téma pro ASZ ČR, protože na udržení tohoto hmyzu je závislý nejen celý sektor zemědělství, ale vůbec životní prostředí. Ve spolupráci s Pracovní společností nástavkových včelařů (PSNV CZ) nám jde mimo jiné také o nalezení takové koexistence, která nejlépe zaručí ochranu včel, ale zároveň nezpůsobí byrokratické komplikace pro sedláky například s hlášeními aplikací pesticidů. Samozřejmě snadno se taková věc řekne, ale není to vůbec jednoduché nastavit. Jsme ale rádi, že tisíc profesionálních včelařů sdružených v PSNV CZ vnímá naši organizaci jako partnera, se kterým se dá tato debata vést.

Pokud jde o systém rozdělování dotací, zde má PSNV CZ zcela jasno v tom, že veškeré podpory a jejich rozdělování musí existovat nezávisle na jakémkoli včelařském spolku a každý včelař musí mít možnost čerpat bez ohledu na členství tam či onde. To je model již dávno za zenitem a neodpovídá současným požadavkům. Asociace proto plně podporuje snahy o jeho změnu. Je třeba si uvědomit, že vývoj se ubírá dlouhodobě jiným směrem, než který obhajuje Český svaz včelařů a z toho by mělo zejména ministerstvo zemědělství  vycházet. Ať už jde o měnící se základnu včelařů, podstatu jejich motivace a způsob chovu včel, zejména pak o jeho rostoucí profesionalizaci. Asociace soukromého zemědělství ČR má rozhodně v plánu tento „nový“ spolek ve svém portfoliu zastupovat velmi aktivně a současně odpovědně přistupovat také k ostatním členům.    

Eva Kořínková Seifertová

Rozhovor vyšel v Zemědělském týdeníku č. 47/2019: 

Rozhovor Zemědělský týdeník 47_2019.pdf