Agris.cz - agrární portál

AGFOSY - Španělské agrolesnictví

12. 8. 2020 | ASZ

Jedním z výstupů evropského agrolesnického projektu AGFOSY: Příležitost pro evropskou krajinu a zemědělství, do něhož je Asociace soukromého zemědělství ČR zapojena, jsou případové studie z jednotlivých partnerských zemí. Příklady dobré praxe mají za úkol seznámit veřejnost s tímto přirozeným způsobem péče nejen o zemědělskou krajinu a také inspirovat zemědělce. Tentokrát vám přinášíme zajímavé farmy využívající agrolesnických praktik z jihu Španělska.

Aloe a olivy

Pro nás rozhodně netradiční agrolesnický systém představuje olivový háj v kombinaci s pěstováním aloe vera. Na třech ha zde byly mezi řadami olivovníků vysazeny tyto na vodu nenáročné sukulentní rostliny.

Původně se jednalo o výsadbu olivovníků, ve které se, někdy až v nepřiměřeném množství, používaly fytosanitární přípravky. Jelikož je olivový háj vysazen tradičním způsobem, tedy v rozestupech 12 x 12 m, byl mezi olivovníky dostatek místa i na jinou zemědělskou výrobu. Také díky možnosti využít agroekologické dotace viděli farmáři příležitost ve změně systému produkce a diverzifikaci produktů. Jako vhodný produkt bylo pro svůj velký tržní potenciál vybráno aloe vera, varieta barbadensis miller, která navíc stromům nekonkuruje o vodu a živiny, protože má velmi povrchový kořenový systém.

Po vysazení aloe vera a změně způsobu využití, tedy přechodu z konvenčního pěstování na ekologický agrolesnický systém, se farma radikálně změnila. Prakticky není nutné navyšovat vstupy, a přitom je možné dosáhnout udržitelného zemědělského systému a vyšší rentability, snížit provozní náklady a získat produkt vyšší kvality a vyšší přidané hodnoty na trhu. Podařilo se vytvořit kulturu, která je mnohem udržitelnější, sama se reguluje a je ekonomicky životaschopnější. Například v roce, kdy nebude sklizeň oliv kvůli nedostatku vody a vysokým teplotám během období kvetení olivovníků, bude mít farma díky výsadbám aloe i tak určitý příjem. Biodiverzita se navýšila exponenciálně. Dříve, při používání pesticidů, zde nebyla taková rozmanitost hmyzu, ptáků a dalších. Mezi plodinami byly vytvořeny malé rybníčky, kde se nyní dají pozorovat obojživelníci jako mlok, dále se zde začali vyskytovat jezevci, tchoři, ještěrky, hadi apod. Na druhou stranu například králík je sice druh, který pomáhá hnojit půdu, ale také způsobuje specifické škody na plodinách aloe. Krtek zase poškozuje kořeny, ale je přirozeně redukován díky vyššímu výskytu plazů a dravců. Na farmě byly pro hnízdění dravců rozmístěny budky. Pro hmyz jsou k dispozici „hmyzí hotely“ (špalíčky z olivového dřeva s otvory pro divoké včely, pavouky atd.). Když je potřeba, k regulaci bylinného patra se využívají ovce, které navíc poskytují hnojivo pro půdu. Systém je tak nyní v rovnováze.

Vadné listy aloe, které se vzhledem k jejich velikosti, malformacím atd. nedají prodat, jsou také využívány - drcené listy se macerují, roztok ředí vodou a při nízké koncentraci slouží jako repelent proti muškám. Na ochranu plodů se tento roztok nastříká na strom a při velmi nízké koncentraci se používá také jako hnojivo.

Ačkoliv má aloe vera velký potenciál, ve Španělsku je to stále víceméně neznámý produkt. Poptávka po aloe je nejvyšší ve střední Evropě, kde se kromě kosmetického a farmaceutického průmyslu používá i jako potravina. Dokonce i čerstvé listy se v mnoha evropských zemích prodávají v supermarketech, ale ve Španělsku nikoli. Bylo by třeba udělat reklamní kampaně, které by ukázaly spotřebitelům pozitivní účinky aloe na zdraví.

Do budoucna mají majitelé v plánu založit na jejich sousedním pozemku soběstačnou zemědělskou produkci, tzv. „jedlý les“. Jednalo by se o vegetaci se třemi patry (stromy, keře a byliny) kombinovanou s chovem hospodářských zvířat (kuřata, prasata).

Základním doporučením farmáře je: „Zemědělství je o čase a trpělivosti a na to je třeba se zaměřit, aby bylo udržitelné. Čas znamená zkušenost. Jakmile se dosáhne rovnováhy, tak se systém sám autoreguluje a prakticky není třeba zasahovat, pouze si brát produkty.“

Certifikované produkty z olivového háje

Olivovníky v ekologickém zemědělství tentokrát ale v kombinaci s pastvou ovcí můžeme spatřit i na jiné jihošpanělské farmě.

Původně se tato farma věnovala tradičnímu pěstování olivovníků, tzn. půda se orala a plevele byly potlačeny za použití velkého množství pesticidů. Nepřítomnost vegetačního krytu však zapříčinila to, že v této oblasti tak vzácný déšť způsoboval velkou erozi, jelikož se voda z něj neměla šanci vsáknout. Dlouhodobé systematické používání pesticidů navíc znamenalo ztrátu biodiverzity a riziko toxicity pro pěstované rostliny.

Díky státní dotaci pro přechod z konvenčního na ekologické zemědělství a podpoře chovu zvířat v ekologickém zemědělství začali majitelé postupně farmu měnit. Dotace však nebyly hlavním důvodem pro zavedení agrolesnického systému. I když hlavní příjmy plynou z produkce oliv, prodej hospodářských zvířat a masa, které je stejně jako olej v bio kvalitě, ekonomicky také pomáhá. Certifikované produkty vysoké kvality mají na trhu i vyšší cenu. Navíc se také rozrostl tzv. „olejový turismus“ (cestovní ruch zaměřený na výrobu olivového oleje), který rozšířil podnikání o další odvětví. Příjmy z turismu pomáhají s údržbou farmy, a navíc se díky němu vytváří nová pracovní místa. Přechodem na ekologické zemědělství se silvopastevním systémem bylo dosaženo přirozené rovnováhy.

K tomu farmář dodává: „Je důležité postupně zvyšovat specializaci zaměstnanců i jejich znalosti v oblasti komercializace a řízení podniku tak, aby se produkce udržovala a měla vyšší ziskovost. Přitom je třeba nabízet produkty, které jsou spotřebitelem uznávány a oceňovány i proto, že jsou v bio kvalitě. Respekt k životnímu prostředí je pro produkt výhodou.“

Hlavní výzvou je marketing produktů. Proto je nutné, aby olej i maso byly v bio kvalitě a měly na trhu přiměřené ceny. Farmář si myslí, že v době, kdy tradiční pěstování olivovníků, které v současné době ve Španělsku zabírá tisíce hektarů, není ve většině případů udržitelné (půda se nechává bez pokryvu vegetací, stromy jsou prořezávány v době, kdy v nich hnízdí ptáci, zemědělci používají systematicky rostlinolékařské prostředky), je třeba, aby stát sloužil jako katalyzátor pro změnu tradičních zemědělských systémů na systémy daleko více ekologicky udržitelné, jako například tato silvopastevní farma.

Plánem do budoucna je vývoj nových produktů, pracuje se na zvýšení exportu do zahraničí a pořádají se turistické prohlídky, aby se lidé seznámili s pěstováním olivovníků tímto způsobem, který má oproti tradičnímu pěstování přidanou hodnotu.

Pastva pod starodávnými duby

Na chov a výkrm ovcí je zaměřena i následující agrolesnická farma. Navíc se ale věnuje i chovu prasat a zvířata jsou místo olivovníků pasena pod duby. Pro jejich výkrm jsou na farmě každoročně vysévány i obiloviny a zvířata se tak kromě pastvy živí i zbytky po pěstování obilnin.

Oblast byla upravena již před staletími a jedná se tedy o tradiční systém. Základní agrolesnické praktiky, jako prořezávky dubů, se tu dělají již dlouhou dobu. V 70. letech byly provedeny ale velmi necitelně a duby byly nevratně poškozeny. Techniky prořezávky stromů již ale byly přizpůsobeny současným znalostem péče o stromy, aby se zajistila jejich dlouhověkost a dobrý zdravotní stav. Kromě péče o porosty dubů zasažených nevhodnými prořezávkami a různými chorobami se provádí také zahušťování výsadeb. Poznatky jsou získávány od odborníků například z Institutu výzkumu a vzdělávání v zemědělství a rybolovu v Andalusii a Univerzity v Córdobě a také na různých kurzech a konferencích. Pro pozorování velkých změn způsobených prořezávkami, péčí o stromy, zahušťováním výsadby a některými dalšími experimentálními technikami je brzo, protože duby reagují na změny velmi pomalu. Získané rady a školení však naznačují, že provedené praktiky vedou ke zlepšení podmínek produkce a tím i k ekonomické a ekologické udržitelnosti.

Na podporu ptáků, kteří se živí hmyzem a larvami, tedy budoucími škůdci dubů, jsou na farmě instalovány ptačí budky. Toto opatření podporuje biologický boj proti škůdcům místo používání fytosanitárních produktů, které jsou negativní jak pro zdraví lidí, tak pro životní prostředí.

I když v případě této farmy existuje iniciativa financovaná lokálními firmami a obcemi z okolí, která poskytuje pomoc při výsadbách vedoucích ke zvýšení zakmenění dubových lesů, obecně na provádění těchto praktik neexistují žádné dotace a je to sám vlastník, který opatření financuje. Jak finanční, tak technická podpora státu tomuto typu zemědělství je velmi malá a stále se hledá co nejvíce udržitelný způsob hospodaření v rámci možností farmy.

Tento způsob hospodaření není jednoduchý a pro jeho úspěch je nutné dobře znát využívané prostředí, protože ne všechny agrolesnické praktiky jsou vhodné pro danou oblast. Jsou-li ale dobře provedené a přizpůsobené podmínkách farmy, mohou být velmi prospěšné pro udržení nebo dokonce i zlepšení trvale udržitelné produkce. Pro různé oblasti je tedy třeba udělat důkladnou studii možných opatření. Po získání nezbytných znalostí a dovedností můžete získat maximální využití zdrojů farmy. Neméně důležité je také správné osvojení techniky, aby se předešlo škodám. Například při prořezávkách dubu je třeba zacházet s nářadím tak, aby nedošlo k poškození stromů a tím umožnění vstupu patogenů do rány, ale zároveň musí být dosaženo odpovídajícího růstu a produkce. Dalším problémem spojeným s tímto typem produkce je, že smlouvy uzavřené s ostatními státy stavějí lokální produkty do nevýhodné situace, kdy jsou podrobeny četným hygienickým a dalším kontrolám ve srovnání s výrobky ze zahraničí, které podléhají méně přísným normám. Navíc extenzivní produkce s vyššími náklady, a tedy i nižšími zisky, nemůže v číselných ukazatelích soutěžit s produkcí intenzivní. Také nedostatek deště a zvyšující se teplota, domácí i zavlečení škůdci a přetížení hospodářskými zvířaty vystavují tento typ agroekosystémů stále většímu riziku. Farmář si proto myslí, že „Před zahájením jakékoli aktivity spojené s agrolesnictvím je důležité vědět, jestli bude prosperovat v budoucnu, a tudíž bude zdrojem příjmů pro majitele a zaměstnance a také, jestli se bude jednat o systém šetrný k životnímu prostředí.”

Farma je nyní v režimu ekologického zemědělství, ale do budoucna by měla přejít pod biodynamický model a učinit tak další krok vpřed směrem k přírodě blízkému provozu v rámci udržení ziskovosti.

Pestrý ovocný sad s biozeleninou

Odlišným typem agrolesnického systému je rodinný podnik v režimu ekologického zemědělství, který kombinuje výsadbu zahradních plodin s ovocnými stromy a přináší tak diverzifikaci zemědělských aktivit v regionu, kde dominuje produkce olivového oleje.

Před zahájením výsadby byl pozemek opuštěný a nevyužívaný. V roce 2013 začali farmáři s pěstováním různých druhů zeleniny jako je chřest, artyčoky, chilli papričky apod. a postupně přidali výsadbu ovocných stromů. V řadách, které jsou umístěny jako živý plot, takže chrání zemědělské plodiny, byly vysazeny broskvoně, jabloně a třešně generující další zisk. Mezi řadami stromů se vysazují další sezónní plodiny jako rajčata, papriky a okurky, čímž se dosáhlo systému, který kombinuje stromové i bylinné patro. Nyní se farma navíc soustředí na produkci jahod.

Základní znalosti a zkušenosti, se kterými začal farmář podnikat, získal při práci ve Francii. Zemědělec také absolvoval kurzy o aplikaci pesticidů, manipulaci s potravinami, zahradnické kurzy a další. Stát mu poskytl finanční pomoc při výstavbě průmyslových budov.

Díky své vysoké kvalitě si majitelé získali stálé zákazníky a v současné době jsou produkty prodávány v blízkém okruhu farmy. Přímý prodej probíhá v prostorách zařízených jako zemědělský obchod, které se nacházejí hned vedle zemědělských pozemků. Navíc má podnik přidanou hodnotu díky přímému zpracování a uchovávání produkce.

Výsledkem hospodaření je, že se z opuštěného pozemku stala úspěšná agrolesnická farma přinášející příjmy pro rodinu. Kromě toho se postupem času hospodaření změnilo z konvenční produkce na ekologickou. Plodiny na farmě jsou tak pěstovány formou šetrnou k životnímu prostředí a díky udržitelnému způsobu pěstování mají také vyšší cenu na trhu.

Tato farma je výborným příkladem, který ukazuje, jak se lidé s environmentálním cítěním, rozhodli opustit konvenční k přírodě nešetrné praktiky a začali se zemědělstvím, které je příznivější i pro zdraví lidí. I z ekonomického pohledu je díky vyšší ceně na trhu tento typ produktů výhodnější. Farmář ale varuje, že „ten kdo chce začít podnikat v tomto světě, si musí uvědomit, že se bude muset velmi obětovat – na jednu stranu je to vysoká ekonomická sázka, na druhou stranu velká fyzická oběť. Proto doporučujeme si vše pečlivě promyslet, než začnete.“

Prozatím se vše, co se vypěstuje, i prodá, a produkce je „životaschopná“. Farmáři se snaží rozjet podnikání tak, aby bylo dlouhodobě fungující. Do budoucna chtějí vysadit stromy, které odumřely v důsledku nemocí a zlepšit využití pozemku pro další generace.

Z případových studií k projektu AGFOSY zpracovala Martina Snášelová


Zdroj: ASZ, 12. 8. 2020





© Copyright AGRIS 2003 - Publikování a šíření obsahu agrárního WWW portálu AGRIS je možné (pokud není uvedeno jinak) pouze za podmínky uvedení zdroje v podobě www.agris.cz a data publikace v AGRISu.

Přímá adresa článku:
[http://www.agris.cz/detail.php?id=174169&iSub=518 Vytištěno dne: 28.03.2024 20:18