I pestrá krajina si rozumí s ekonomikou

V Javořické vrchovině, na historické hranici Čech a Moravy, konkrétně v malé vesničce Domašín, která je částí obce Studená, se věnuje zemědělskému podnikání místopředseda ASZ ČR a zároveň místopředseda ASZ Jindřichův Hradec Jan Štefl. Do podnikání, které tvoří administrativně tři firmy, je zapojena i jeho manželka Hana, bratr Petr se svou ženou a rovněž již i další generace - syn pana Štefla Jan a jeho synovec Petr.

Na rodinném statku v Domašíně, ke kterému před kolektivizací náleželo 30 hektarů polí a 10 hektarů lesa, hospodařil v té době dědeček bratrů Šteflových. „Naše rodina tehdy sice vystěhována nebyla, ale děda koupil 12 kg vlny od státní bezpečností nastrčeného obchodníka a byl za to odsouzen k pěti letům těžkého žaláře. Po pěti měsících, kdy na statku zůstala babička s tetou, ho naštěstí osvobodila amnestie. Táta strávil tři roky prací v hlubinných dolech v Karviné a pak musel nastoupit do JZD Zahrádky, kde později pracoval jako hlavní zootechnik,“ přibližuje rodinnou historii Jan Štefl, který odmala tíhl k technice.

„Těšilo mě jezdit s traktorem, kombajnem, nákladním autem, zkrátka být v kontaktu se stroji. Při studiu na mechanizační fakultě na vysoké škole zemědělské jsem všechny zkoušky dělal v předtermínu, abych měl v létě tři měsíce čas být na polích. Ale přitom jsem se ještě na škole stihl seznámit se svou ženou,“ směje se pan Štefl.

Jelikož Hana Šteflová pochází ze Sokolova, přijali ke konci minulého režimu oba místo v západních Čechách, konkrétně u Státního statku Cheb. Jana Štefla, který tu po převratu pracoval ještě rok a půl ve vedoucí pozici, zde zastihla zpráva jeho otce, že žádá o vydání restitucí v Domašíně. „Manželka mě tehdy, stejně jako dodnes, velmi podpořila, a ačkoliv sama má ekonomické vzdělání a její rodiče pracovali v průmyslu, řekla, že do toho klidně půjdeme. V Chebu jsme tedy vše prodali, i obytnou Avii,“ usmívá se hospodář, „a začali investovat do nákupu vybavení na statek.“

Rodina se samozřejmě neobešla bez půjček na stroje, velkou pomocí v začátcích ale byly, jak Šteflovi vzpomínají, Kubátovy dotace. „Ohromná pomoc bez administrativy. Pořídili jsme z nich tehdy dokonce dva traktory, přívěs a sazečku. Do začátku naprosto zásadní věci. Zadotováno bylo 80 %. Jsem velkým příznivcem toho, aby měli možnost dostat peníze takřka na ruku, podobně jako tehdy my, i dnešní začínající. Neberu argumenty, že přece mohou žádat o finance z PRV nebo si vzít úvěr. To znamená zabřednout do neskutečného byrokratického systému a ztrácet mimo jiné čas a energii, které jsou potřeba k samotnému hospodaření,“ vysvětluje Jan Štefl.

Kromě hospodaření na navrácených pozemcích a dalších, kterých se hned v prvních dvou letech podnikání podařilo přibrat 100 hektarů, se pan Štefl rozhodl i pro diverzifikaci v podobě poskytování služeb zemědělskou mechanizací a kamionové dopravy. Společně s bratrem Petrem, který je rovněž mechanizátor, založili společnost s ručením omezeným a začali své aktivity rozšiřovat. Patnáct let provozovali kamionovou dopravu s šesti kamiony, poskytovali služby a měli 15 až 18 stálých zaměstnanců plus další na sezónu, celkově do 25 osob.

Služby jsou součástí jejich podnikání dodnes, a to zhruba na výměře přes 1500 hektarů, jde zejména o sklizňové práce a lisování sena a slámy velkoobjemovými lisy. Firma Agrodos, s.r.o. se také dlouhodobě zabývá prodejem zemědělské techniky a veškerých opotřebitelných náhradních dílů, je přímým zástupcem společnosti Kverneland u nás a zprostředkovatelem prodeje techniky značky CASE. Další činností firmy je i prodej výrobků společnosti JUTA, spojovacího materiálu a akumulátorů.

„Velkou výhodou je, že jde o společné rodinné podnikání. Naše manželky, obě vysokoškolačky ekonomky, se starají o účetnictví a celkově je jejich role zásadní. Jako ženy mají obecně jiný pohled na věc, problémy vidí z jiného úhlu, což je dobře. Od počátku se řídíme tím, že rodinné problémy se řeší doma a ve firmě pouze její chod. To všichni ctíme, každý zodpovídá za svůj úsek, vzájemně se informujeme a zastupujeme. Velmi nás těší zapojení obou synů do podnikání, našeho Jana i bratrova Petra. Zřetelně vidím, jak již dnešní mladí nejsou tak zatíženi a zničeni socialismem jako my, kteří jsme ho zažili. Uvažují mnohem pragmatičtěji, v tom správném slova smyslu. Proto tolik fandím mladým začínajícím a velmi těžce skousávám tu hroznou byrokratickou zátěž, kterou na ně naše ministerstvo valí, a přitom hovoří o jejich podpoře,“ vysvětluje Jan Štefl.

Farma Domašín, která se nachází v nadmořské výšce 650 m, což se logicky neslučuje s intenzivním zemědělstvím, nyní hospodaří na 690 hektarech půdy, z nichž více než polovinu tvoří trvalé travní porosty, a 20 hektarech lesa. Větší část výměry je obhospodařována v ekologickém režimu, sto hektarů pozemků je vyhrazeno konvenčnímu zemědělství. 

Na orné půdě jsou pěstovány pšenice, triticale, oves, kmín na množení, brambory na škrob i sadbu a jeteloviny. Produkce z trvalých travních porostů slouží potřebám dvěstěhlavého stáda skotu plemene masný simentál. Býčci jsou zhruba při hmotnosti 230 kg prodávání stálému dlouhodobému odběrateli - rodinné farmě Tříletých na Dačicku, kde je dokrmují do porážkové váhy. Jalovičky si hospodáři ponechávají většinou do chovu, část prodávají jako zástav, a to především do sousedního Rakouska a Německa. Farma tam z velké části odbytuje i svou rostlinnou ekologickou produkci a zcela tak boří mýty o tom, jak je ekologie neekonomická.

„Mé dlouholeté působení v Asociaci mi dalo mnohé, to by bylo asi na další stránky v Selské revui, ale mimo jiné jsme s naší stavovskou organizací spolu s manželkou měli možnost procestovat kus světa a poznat, jak se hospodaří jinde. I díky tomu jsem si uvědomil, že výrobní potenciál zemědělských komodit je ještě daleko větší v jiných státech světa, že je nadvýroba, svět má všeho moc a navíc skrývá ještě ohromný výrobní potenciál. Je proto třeba zatím ubrat na intenzitě zemědělské prvovýroby, doplnit ji i jinou činností a tím se v rámci našeho rodinného hospodářství snažíme jednoznačně řídit,“ říká hospodář.

Šteflovi dlouhodobě vnímají jako přirozenou a potřebnou součást svého podnikání pestrost krajiny, jejich farma je příkladem, jak i na větší výměře lze hospodařit v souladu s přírodními podmínkami. Velikost pozemků se pohybuje od jednoho do 25 hektarů, erozně ohrožené svažité pozemky a vrcholky kopců jsou převážně zatravněny nebo osety víceletými pícninami. Farma se věnuje údržbě remízků a stromů na ostatních plochách a mezích zejména v okolí pastvin, které slouží jako závětří či přirozený stín pro pasený skot. Šteflovi na vlastních pozemcích obnovili bezdotačně dva původní rybníky o výměře celkem 1,1 hektaru a v místě neplodné půdy vybudovali další nový rybník o výměře 0,4 hektaru. Rybníky zvyšují retenční schopnost krajiny, navíc jsou využívány jako zdroj vody pro napájení paseného skotu a okrajově pro chov ryb a vodní drůbeže, která je srdeční záležitostí Hany Šteflové. Farma se v loňském roce účastnila programu Asociace soukromého zemědělství Pestrá krajina a získala stříbrnou medaili.

Jan Štefl je již třetí volební období místopředsedou celostátní Asociace, účastní se řady pracovních skupin a jednání zejména na ministerstvu zemědělství, v poslední době hlavně v souvislosti s nastavováním pravidel pro další období Společné zemědělské politiky EU.

„Podoba Společné zemědělské politiky, kterou schválil Evropský parlament, je dobrá a dostatečná pro rozvoj malých a středních farem v EU. Otázkou je ale také to, jak ji budou následně aplikovat jednotlivé členské státy. V České republice se zatím v maximální míře uplatňují především takové tendence, aby se nová pravidla ohýbala ve prospěch velkých zemědělských podniků a agroholdingů na úkor menších a středních zemědělců tak, jak už je tomu i nyní. Evropské či národní dotace ale nejsou navíc jedinou formou, jak pomoci malým a rodinným farmám. Je nutné, aby stát snížil jejich administrativní a byrokratickou zátěž, podpořil více možnosti sdružování zemědělců v odbytu své produkce, podpořil systémy lokálních trhů a prodejů ze dvora a právně ukotvil v České republice termín rodinná farma apod.,“ domnívá se Jan Štefl.

Skloubit podnikání s funkcí místopředsedy významné nevládní organizace, která si žádá spoustu času a energie, vyžaduje jistě značné úsilí a odříkání. „Stojí to vůbec za to?“ ptám se. „Jednoznačně. Směr, kterým Asociace kráčí, je v podstatě i mou filosofií, které věřím a dlouhodobě se jí řídím. Nedovedu si představit, že by došlo k nějakému zásadnímu odklonu, i když tendence z některých stran tu ale také jsou. Jsem proto rád, že mohu být u toho a pomáhat ten roky vytyčovaný směr kormidlovat,“ uzavírá Jan Štefl

Jan Štefl aktuálně o Společné zemědělské politice EU

Česká republika se od roku 2013 po nástupu současné a předcházející vládní koalice složené z hnutí ANO, ČSSD (a zpočátku i za účasti KDU ČSL) začala odklánět od podpory malých farem, tj. farem o velikosti do 10 zaměstnanců a rodinných farem, které vlastní,  řídí  nebo zde pracuje několik rodinných příslušníků. Tyto typy farem jsou základním pilířem zemědělské prvovýroby v celé Evropské unii nejen pro jejich lokální význam, zabezpečování významné regionální produkce, ale také díky jejich ohromnému přínosu pro funkčnost venkova, přínosu pro místní přírodu a krajinu, přirozenému zabezpečování generační obnovy  a přispívání k potravinové bezpečnosti v každém státě. O tomto odklonu v ČR svědčí to, že například podpora na provozních dotacích pro zemědělce, kteří podnikají jako  fyzické osoby, poklesla od roku 2013 do roku 2019 o neuvěřitelných téměř 20 % (výstupy FADN). Investiční dotace se v tomto období významným objemem peněz přesměrovaly k velkým zemědělským podnikům též především prostřednictvím navýšení velikosti dotovaných projektů z původního stropu 30 milionů Kč na současných až 150 milionů Kč.

Česká republika v souvislosti s čerpáním evropských dotací také nesleduje důsledně majetkovou propojenost jednotlivých podniků tak, jak je tomu ve všech ostatních zemích EU a jak to předpokládají i všemi členskými státy chválená pravidla pro Společnou zemědělskou politiku EU. To dále zvýhodňuje některé velké zemědělské podniky jednoho majitele skládající se z několika středních a malých podniků tak, že jim umožňuje vystupovat jako jednotlivé podniky a podávat si naráz například několik investičních dotačních žádostí na úkor podniků jednoho majitele, nebo obcházet některá pravidla související s degresivitou dotací podle velikosti podniku. Tato umělá dotační nerovnováha ve spojení s prokazatelnými ekonomickými výhodami plynoucími z velikosti podniků podnikajících na společném volném trhu, znevýhodňuje v České republice všechny malé zemědělce a rodinné farmy ve srovnání s obdobnými podnikateli v ostatních zemích EU. Tam si všichni uvědomují potřebu, důležitost a přínosy těchto typů farem pro společnost a tyto farmy velmi významně (na rozdíl od České republiky) finančně podporují, snižují jejich byrokratickou zátěž a také  systematicky  budují a posilují i jejich prestiž ve společnosti.

Pro pozitivní trend v oblasti podpory menších zemědělských  a rodinných farem by v České republice stačilo pouze respektovat a aplikovat dlouhodobé cíle  Společné zemědělské politiky EU, které se opírají a směřují právě k podpoře těchto typů farem, a neposílat tolik peněz zemědělským velkopodnikatelům, kteří tyto prostředky neutratí na venkově, ale z venkovského prostoru je ve většině případů vyvádějí do jiných aktivit (například nákupy dalších a dalších podniků). Tak vlastně znehodnocují peníze daňových poplatníků, které jsou určeny na podporu zemědělství a rozvoje venkova.

EU má v této věci nastavena určitá pravidla, která se nyní upravují a zpřesňují pro nové období Společné zemědělské politiky na roky 2021 - 2027. EU má za cíl nadále směrovat dotační podpory především k menším a středním zemědělským firmám a rodinným farmám a chce také více bránit  využívání a zneužívání  těchto prostředků velkými firmami, než tomu bylo doposud. Právě z těchto důvodů chce Evropská komise a europoslanci zavést povinné limity - stropy pro čerpání dotací na jednoho majitele, a to jak u přímých podpor, tak i u investičních dotací spolu s předchozí povinnou degresivitou (postupným snižováním) dotací podle velikosti podniku. Česká republika se tomuto systému jako jedna z mála členských zemí EU ale vehementně brání. Proč asi?

Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR