Agris.cz - agrární portál

Nebýt rukojmím odběratelů a dodavatelů je podle Lubomíra Rákosníka možné

25. 2. 2021 | ASZ

Předseda regionální ASZ Mělník Ing. Lubomír Rákosník sídlí v obci Mečeříž a dívá se do kraje. Když je jasno, je odtud vidět Sněžka i Ještěd. V den setkání však bylo zamlženo a pěkná zima. Rozprávěli jsme s otužilým hospodářem na vyhlídce, ještě že jsme si nezapomněli vzít teplé spodní prádlo, jak říkával Limonádový Joe. Hovořili jsme o tom, zda je vůbec možné nebýt závislý na holdingu vykupujícím zemědělskou produkci, i o tom, jak si vybírat dodavatele osiva, hnojiv, popřípadě krmiv.

Lubomír Rákosník je vysokoškolsky vzdělaný mechanizátor, hospodaří na nevelké výměře, zhruba 25 hektarech, k tomu se též věnuje opravám zemědělské techniky. Hospodaří sám, jen při sezónních pracích pomáhá syn a dceřina rodina. O problémech, jak dobře prodat sklizeň, leccos ví. 

Při různých příležitostech jste již říkal, že vyhnout se závislosti na monopolních odběratelích je nejen možné, ale i nutné, a že to je jednou ze základních podmínek nezávislosti rodinných farem. 

Ano, je to nutné. K rozhodnutí hledat jiné možnosti jak prodat, mě pohnulo několik zásadních případů z poslední doby. V podstatě jsem byl ale s přístupem výkupní společnosti Polabí dlouhodobě nespokojený a přemýšlel jsem o tom, jak se bez jimi nabízených služeb obejít. Například z každé fůry si sráží určité procento jako zlomky zrn, což například odběratel v Německu naprosto nedělá. Dále se mi kromě jiného nelíbila doba splatnosti. V roce 2019 to například dle smlouvy činilo 60 dní. Německý partner má splatnost 21 dní, ale skutečností je, že platí v řádu několika dní. O žních, kdy hospodář potřebuje peníze třeba na nutný řemen do kombajnu, to přijde opravdu vhod. 

Asi tak. Měl jsem konkrétně špatné zkušenosti při prodeji ječmene, pšenice, nákupu osiva, atd., ale z doslechu vím, že leckteří kolegové zažili něco podobného. Řekl jsem si tedy nakonec: „A tady končím.“ Je samozřejmě organizačně náročnější hledat slušné a poctivé odběratele i dodavatele, ale vyplatí se to. 

Podobnou zkušenost máte i s prostředky na péči o rostliny a hnojivy? 

S chemií je to úplně stejné. I v tomto případě spolupracuji s jinou firmou, jednám shodou okolností se spolužákem, seznámil jsem jej se svými požadavky, pozemky, co kde mám naseto a udělal mi takový jakýsi „jízdní řád“, tak jak to dělá všem. Takže obdržím jen to, co spotřebuji, abych měl minimální zbytky. Hnojiva zase beru od firmy v Unhošti, a také jsem spokojen. Vše mi přivezou, něco to samozřejmě stojí, ale vyplatí se to. Jistě, musím si potřebné množství včas objednat, týden, 14 dní dopředu. Objednávám ve vacích, s těmi se dobře manipuluje. Podělíme se s kolegy z naší regionální asociace. 

Hlavním efektem je pocit nezávislosti i radost, že se nenechám šidit. Dalším plusem je zjištění, že konkurenční hnojiva mají standardní a garantované složení. Například u ledků, které jsem měl z Litvy a z Maďarska, uvádějí 8 % hořčíku. Na tom z Lovochemie hezky píší, že je s dolomitickým vápencem, procento hořčíku ale vůbec neuvádějí a také ho tam asi moc nebude, to jsem viděl na jeho účinnosti. A ještě dodám, že konkurenční hnojiva jsou za stejnou cenu. 

Ještě pár slov k mému hospodaření. Hospodařím konvenčně, protože pozemky nemám velké, navíc jsou obklíčené družstevními lány, tudíž o nějakém šetrném ekologickém hospodaření si mohu nechat jen zdát. Našich 25 hektarů zvládám s rodinou, ale ti větší, kteří zaměstnávají cizí pracovníky, jsou a mohou být v problémech, zvláště nyní, kvůli současné pandemické situaci. Jinak neseji řepku, zde na to ani nemám vhodnou půdu. Používám hořčici jako zlepšující plodinu, seje se na jaře, a ty těžší půdy se dají lépe připravit. Takže pěstuji pšenici, ječmen, hořčici. A také hrách, jako krmení pro zvířata, ten si ode mě bere kolega pro prasata, a já zase od něj krmnou pšenici. Máme takovouhle oboustranně výhodnou výměnu. 

Jak je na tom regionální asociace Mělník? 

Uvědomuji si, a nejsem sám, že je třeba se podílet na činnosti ASZ a její politice. Politika přece má velký vliv na naši činnost. A k činnosti naší asociace dodám, jak jsou prospěšné různé akce a setkání, která pořádá, kde je možné se dozvědět nové věci, poznat nové způsoby, jež umožňují podnikání vylepšit, posunout dál. V tom je smysl Asociace, a držet pohromadě. 

Napadá mě, zda by se nedalo dosáhnout nějaké podpory z Unie na pořízení si nějakého společného objektu pro několik sedláků, mám na mysli společné skladovací prostory, popřípadě na garážování strojů. To by byla velká pomoc pro menší hospodáře, jako jsem například já a řada kolegů. Mít možnost skladovat, to také znamená i moci si počkat na výhodnější výkupní ceny. Zatím to řešíme vzájemnou výpomocí a jistou spoluprací, ale lepší by bylo řešit to systémově, a s nějakou finanční pomocí. 

O cenách, nákladech, vstupech

Já sice nemám živočišnou, zvířata chovám jen pro vlastní potřebu, prasata, drůbež, ale vnímám, jak jsou na tom chovatelé skotu, jak těžko prodávají mléko za dobrou cenu. Nelze se divit, že dodávají mléko do Německa. Lidé z Agrární komory na jednu stranu apelují, aby se mléko prodávalo u nás a přidaná hodnota při jeho zpracování zůstala doma, ale její členové nejsou ochotni chovatelům zaplatit více. Při úrovni vysokých vstupů, mezd zaměstnancům a například vysokých nákladů na vodné a stočné, je každá koruna znát.   

A doufat, že něco změní nová politická uskupení, zejména ta, kterým radí zemědělský odborník z Agrární komory? To snad ne! Musíme si volit takové zástupce, kteří chtějí zemědělcům opravdu prospět, a jejich prostřednictvím věci ovlivňovat.  

Když se podíváme na naši krajinu, zejména v loňském roce, je zřejmý problém s hraboši, ale ne všude! Já jsem s hraboši do té doby také problém neměl. Až letos, na pozemcích, kde jsem pěstoval hrách. Ale tam, kde byla hořčice, nikoli. Jsou plodiny, kde s nimi není velký problém. 

A někde hraboši nejsou vůbec, třeba na poli u lesa! Krajina členitá a se stromy umožňuje, aby v ní sídlili predátoři, kteří stavy hrabošů eliminují. A týká se to třeba i lišek. Jenže v krajině oseté od obzoru k obzoru, nemá dravec kde hnízdit, ani kde usednout. Uvažuji o rozmístění již mnohde osvědčených tzv. téček, ze kterých se mohou rozhlížet a číhat. 

O zdravotní situaci. Nelze se nezmínit o současné epidemii čínského coronaviru 

Toto záludné virové onemocnění už prodělala řada lidí z mého okolí. Není to nic příjemného. Když ale sleduji situaci, jak se tato nákaza šíří, a jak se proti ní postupuje, zdá se mi, že doplácíme zejména na špatné a zkreslené informace a snad i na nezájem věci opravdu řešit. Vnímám to jako politikum, kdy hlavním kritériem pro vládní rozhodování je okamžitý prospěch „pro někoho“ a hlavně na úkor celku. 

Poslední dobou se diskutuje o tom, co si počít, když není k dispozici půda pro nové začínající hospodáře. A pak se dodává, a kdo by dnes vůbec začínal s pár hektary. Jak se díváte na tento argument? 

S takovýmito argumenty nesouhlasím. Ano, půda ke koupi doopravdy moc není, taková situace, jako byla v devadesátých letech, se již opakovat nebude. Ale nezdá se mi, že by se nedalo začít. Například jeden místní majitel pronajímal 16 hektarů půdy, ale když se na své pozemky podíval, nesouhlasil s tím, jak se na nich hospodaří. Radši si vzal půdu zpátky a rozhodl se, že se do sedlačení pustí sami se zetěm. Ano, 16 ha je málo, ale jde to, dělají hlavně seno, samozřejmě mají ještě další zdroj obživy, ale začali. Důležité je začít! 

Dnes opravdu půda k mání není, ale zdá se, že od 1. 1. 2024 připadne státu docela slušná výměra pozemků, jejichž vlastníci nebyli dosud tzv. dostatečně identifikováni. Možná by se právě odsud dala získat půda pro začínající, popřípadě stávající sedláky! Doufejme, že od října, tj. po volbách, budou na odpovídajících a rozhodujících místech sedět ti, kteří budou mít zájem umožnit pronájem či prodej těm, kdo na pozemcích budou chtít a umět hospodařit. 

Josef Duben

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 1/2021), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.

 


Zdroj: ASZ, 25. 2. 2021





© Copyright AGRIS 2003 - Publikování a šíření obsahu agrárního WWW portálu AGRIS je možné (pokud není uvedeno jinak) pouze za podmínky uvedení zdroje v podobě www.agris.cz a data publikace v AGRISu.

Přímá adresa článku:
[http://www.agris.cz/detail.php?id=174169&iSub=518 Vytištěno dne: 29.03.2024 16:36