Příroda nám dává čistý vzduch a pitnou vodu, obnovuje nás. Nyní je čas jí to oplatit. Obnova přírody je moudrou investicí a měla by se stát právně závaznou, píší v komentáři evropští komisaři Timmermans a Sinkevičius.
Autorem komentáře je výkonný místopředseda Evropské komise Frans Timmermans a komisař pro životní prostředí, oceány a rybolov Virginijus Sinkevičius.
V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu se ozvaly hlasy volající po zastavení stěžejních návrhů Evropské unie v oblasti biologické rozmanitosti a udržitelnosti. „Nyní je čas vyrábět více potravin, ne méně“. Pomineme-li mylnou představu, že udržitelná produkce by znamenala nižší výnosy a méně potravin, tyto argumenty zcela přehlížejí, že největšími hrozbami pro potravinovou bezpečnost jsou změna klimatu a úbytek biologické rozmanitosti.
Záměrný zásah Ruska do zásob obilí nám ve skutečnosti připomíná křehkost celosvětového zásobování potravinami a potřebu zvýšit odolnost Evropy. Abychom zajistili trvalou potravinovou bezpečnost, měli bychom se proto snažit snížit znečištění, rozvíjet zdravou půdu a dát přírodě prostor k prosperitě.
Obnova přírody je nedílnou součástí tohoto přístupu.
Příroda je však ve špatném stavu. Desítky let lidské činnosti narušily rovnováhu a dostaly nás na negativní trajektorii úbytku biologické rozmanitosti. V posledních 30 letech tyto činnosti masivně proměnily naši krajinu. Zemědělské a lesnické postupy se zintenzivnily, města a infrastruktura zabírají stále více prostoru a důsledně vytlačují přírodu.
My lidé jsme na přírodě závislí – mnohem více, než si myslíme. Stromy doslova čistí znečištěný vzduch a ochlazují naše města. Ekosystémy filtrují vodu, kterou pijeme. Mokřady jsou přírodními houbami, které nasávají přebytečný déšť a zabraňují tak povodním. Stromy a půda ukládají obrovské množství uhlíku. A když se procházíme v lesích, posiluje se náš imunitní systém a celková pohoda.
Příroda nás obnovuje. Nyní je čas jí to oplatit.
V posledních 30 letech se právní předpisy EU týkající se ochrany přírody točily kolem ochrany přírody. Vymezujeme chráněné oblasti, které spravujeme udržitelným způsobem. To nám přineslo Naturu 2000, největší propojenou síť chráněných území na světě, která pokrývá více než 18 % evropské půdy.
Těchto 30 let však také ukázalo limity ochrany přírody. Příroda v těchto chráněných územích, a zejména mimo ně, stále ubývá. Je čas na nový přístup. Je čas, aby se obnova přírody stala právně závaznou.
Po celé EU existují skvělé příklady, které čekají na to, abychom je zopakovali. Nevyužívané štěrkovny v La Bassée ve Francii, které byly obnoveny, aby poskytly biologicky rozmanité mokřady a ochranu před povodněmi v horním toku řeky pro Paříž. Řeka Vindel ve Švédsku, jejíž volný tok byl obnoven, aby se zlepšila kvalita vody a poskytla se místa pro tření ryb. A krajinářský park Emscher v Německu, který se proměnil ze silně znečištěné průmyslové krajiny v rozsáhlý park plný lesních cest, lávek, arboret a objevných zahrad.
Obnova přírody je jednou z nejmoudřejších investic, které má společnost k dispozici. Zemědělci získají lepší půdu a stabilní opylení, obce lepší ochranu před povodněmi, čistou vodu a chladnější města, rybáři obnovu rybích populací a lesníci odolnější lesy. Investice do obnovy přírody jsou chytrým řešením – každé euro vynaložené na obnovu přírody přináší nejméně osminásobné výnosy.
Obnova má také zásadní význam pro potravinovou bezpečnost. Zemědělci již pociťují důsledky úbytku přírody – určitý stupeň degradace půdy se nyní týká téměř 75 % zemědělské půdy. Eroze způsobuje každoroční ztráty téměř 3 milionů tun pšenice a 600 000 tun kukuřice. A vzhledem k tomu, že téměř 5 miliard zemědělské produkce EU je přímo závislých na opylování hmyzem, znamená úbytek populací opylovačů stále větší finanční riziko pro zemědělce pěstující plodiny závislé na opylovačích.
Obnova může škody napravit, a to rychle. Květinové pásy, živé ploty a krajinné prvky, zejména v kombinaci se sníženým používáním chemických pesticidů, mají rychlý a pozitivní dopad na opylování. Kamenné zídky, travnaté okraje a prvky k zachycování sedimentů na hranicích zemědělských polí mohou působit proti erozi půdy.
A samozřejmě obnova přírody přináší obrovské výhody pro klima. Příroda je naší nejlepší „technologií“ pro odstraňování uhlíku. Nic neodstraňuje uhlík z atmosféry účinněji a levněji než lesy, mokřady a moře. Proto bychom měli zaměřit své úsilí na ekosystémy s největším potenciálem pro odstraňování a ukládání uhlíku. Víme, jak důležitá jsou řešení založená na přírodě. Nyní je třeba je uvést do praxe.
Čím déle budeme čekat, tím více problémů si do budoucna nahromadíme.
Krize klimatu a biologické rozmanitosti ohrožují samotné základy našeho života na Zemi. Nový zákon o obnově přírody je obrovským krokem vpřed při řešení ztráty biologické rozmanitosti, nápravě škod z minulosti a posílení naší přírody pro budoucnost. Věda nám říká, že to potřebujeme, veřejnost nás žádá, abychom to udělali: je čas, abychom my, politici, jednali.