Agris.cz - agrární portál

U rostoucích cen potravin zatím nikdo neřeší podstatu problému

22. 3. 2023 | ASZ

Rostoucí ceny potravin v ČR vyvolávají již řadu měsíců diskuse o tom, co je jejich příčinou, a jednotlivé články řetězce výroby a prodeje potravin se vzájemně obviňují z toho, kdo za současnou situaci může. Uvedené diskuse se bohužel týkají spíše až důsledků situace na tuzemském trhu, přehazování odpovědnosti mezi největšími hráči a do jisté míry i snaha o jejich vlastní sebeprezentaci i o marketing za každé situace. To, co ale skutečně potřebujeme, je řešení samotných příčin.

Vedle toho je ale také třeba na úvod poznamenat, že cena potravin nyní sice rychle roste, nicméně do jisté míry jde také o jakési vyrovnávání stavu, kdy potraviny neměly vždy svou adekvátní cenu, neboť byla dlouhodobě podhodnocená a zemědělských dotačních podpor se dlouho vedle oficiálních ozeleněňovacích cílů politicky také využívalo k plnění dalšího cíle – k udržení nižších cen potravin coby základního momentu k zachování sociálního smíru ve společnosti. 

Ministerstvo zemědělství logicky apelovalo na obchodníky, aby se s cenami drželi v nějaké úměrné rovině, založilo meziresortní komisi (pouze s některými nevládními organizacemi) ke sledování situace, podalo podnět na ÚOHS. Nepochybně jde o potřebné kroky, které směřují k ochraně spotřebitele, na dlouhodobé vyřešení širšího problému s cenami potravin však nestačí, jejich vlivový potenciál má pouze krátkodobý dosah.

I další apel, tentokrát ze Svazu obchodu a cestovního ruchu na snížení DPH u potravin by také v případě rovnoměrnějšího a pestřejšího trhu mohl zabrat – ne však v České republice, která vsadila na maximalizaci objemu distribuce potravin skrze model velkých producentů a velkých řetězců  a zcela rezignovala na budování místních a regionálních trhů. Snížení DPH v takovém prostředí je nepřiměřeným riskem, který velmi pravděpodobně nepřinese žádné viditelné zabrzdění či snížení cen pro spotřebitele, rozdíl totiž zůstane v jiných kapsách a schodek z této velmi důležité a spravedlivé příjmové položky ve státním rozpočtu se jen zvýší. 

Notoricky zmiňovanou příčinou dnešního růstu cen potravin je růst cen nákladů v zemědělské prvovýrobě, při zpracování zemědělských komodit i nákladů spojených s prodejem potravin konečným spotřebitelům, zejména pak růst cen energií. Vedle těchto jasných pravd je ovšem potřeba si také přiznat, že lví podíl na současném stavu má i vychýlená struktura tuzemského zemědělského, potravinářského a prodejního trhu. Na něm totiž ve všech uvedených článcích působí málo podniků, což pro tvorbu cen dostatečně plošně nevytváří potřebnou míru konkurence a funkčních alternativ. Řešení nevyhovujícího stavu je tedy třeba hledat především na samotném počátku procesu, tedy v cílené a sofistikované podpoře zpracování zemědělských surovin v menších podnicích a v podnicích menších a středních sedláků. Řadu z nich od zpracování jimi vyprodukovaných surovin odrazuje nadměrná byrokracie, neboť na ty nejmenší nebo začínající výrobce potravin jsou kladeny v zásadě stejné požadavky jako na velkovýrobce. I kvůli tomu se v tuzemském zemědělství vytváří v rámci EU jedna z nejnižších přidaných hodnot, což je dlouhodobě problém celého resortu a ve výsledku se projevuje třeba trvale hlubokým deficitem agrárního zahraničního obchodu.

Je zcela zřejmé, že větší počet menších výrobců potravin by byl v praxi brzdou v navyšování cen ze strany průmyslových velkovýrobců potravin, působil by jako určitá alternativa a do jisté míry i protiváha a hlavně také jako významné zrcadlo, které by ukazovalo pestřejší nabídku potravin na našem trhu pravidelně obohacovanou právě spektrem lokálních a regionálních potravin. Pokud by navíc byly i selské potraviny prodávány ve větší míře než dosud přímo v hospodářství zemědělců a v jejich blízkém okolí, podpořil by se tím i turistický ruch, zaměstnanost v regionech a identita jednotlivých lokalit. Samozřejmě by se tím trochu řešila i často vzývaná soběstačnost či potravinová bezpečnost ČR v produkci potravin, neboť lokální potraviny jsou vyráběny z tuzemských surovin. Zvýšila by se tím i kvalita potravin a zároveň by se vyšší uplatnění potravin od malých výrobců na našem trhu projevilo pozitivně i ve vztahu k životnímu prostředí, neboť by nemusely být ke spotřebiteli převáženy na velké vzdálenosti. To jsou jen některé strategické přínosy, jichž by si stát měl všimnout a začít konat.

Stávající Společná zemědělská politika EU (SZP) navíc klade stále větší důraz na zkracování dodavatelsko-odběratelských řetězců a podporuje princip „od vidlí po vidličku“. Podpora lokální potravinářské produkce je tak i v souladu s evropskými trendy podpor, přesto se struktura našeho trhu ve výrobě potravin prakticky nemění (a není divu - v ČR je dokonce národní dotační titul, který absurdně dotoval výhradně pouze velké potravináře nad 250 zaměstnanců). Nákup potravin přímo od zemědělce nebo v jeho blízkém okolí je všude v EU i ve světě běžnou a podporovanou praktikou, a lze jen připomenout, že vynechání navazujících mezičlánků je také cestou, jak ceny potravin pro konečného spotřebitele snižovat. Stejně tak je třeba připomenout a poukázat na rizika přílišné koncentrace výroby potravin v několika málo subjektech s vysokým podílem na trhu u konkrétních produktů. Jedním z mnoha důkazů je zlikvidovaný velkochov nosnic na Tachovsku zasažený letos ptačí chřipkou s tržním podílem 15 procent, což se okamžitě projevilo v růstu cen vajec.

Na odbytu potravin od menších výrobců z řad zemědělců se navíc mohou podílet i v ČR působící obchodní sítě. Jejich zástupci často a rádi hovoří o příkladech spolupráce s českými sedláky, ve skutečnosti jde ale jen o jednotlivé případy, které nejsou systémovým řešením. Drtivá většina řetězců se totiž stále řídí již dávno překonaným přístupem, podle kterého musí být jejich dodavatel schopný své výrobky dodávat v množství, které je pro malého a lokální výrobce nemožné, a navíc by měl podle řetězců schopen zásobovat příslušný obchod pokud možno po celý rok. Takové požadavky ale nemusí vždy odpovídat sezónnímu zájmu a chuti spotřebitele a také logice v průběhu roku se měnící nabídky komodit a potravin. Zcela jistě by přitom bylo v praxi možné, aby byl produkty menšího výrobce potravin zásobován jen jediný obchod z příslušné obchodní sítě bez povinnosti celoročních dodávek. V tom mají (nejen) nadnárodní sítě velké rezervy a v praxi tak svým způsobem podporují monopolní postavení průmyslových producentů potravin na našem trhu. Právě zde by mohl významně pomoci například Svaz obchodu a cestovního ruchu, pokud myslí vážně výroky o nutnosti větší konkurence v potravinách.

Uvedené kroky vedoucí ke změně stávající struktury výroby a prodeje potravin je podle našeho názoru jednou z důležitých výzev, kterou je nutné se zabývat. Asociace soukromého zemědělství ČR zastupující významnou skupinu menších a středních prvovýrobců je proto připravená se na řešení problému s resortním ministerstvem i se všemi nevládními organizacemi aktivně podílet. Prospěch z toho může mít jak konečný spotřebitel, tak menší a střední výrobci potravin, venkov jako celek a také životní prostředí.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR


Zdroj: ASZ, 22. 3. 2023





© Copyright AGRIS 2003 - Publikování a šíření obsahu agrárního WWW portálu AGRIS je možné (pokud není uvedeno jinak) pouze za podmínky uvedení zdroje v podobě www.agris.cz a data publikace v AGRISu.

Přímá adresa článku:
[http://www.agris.cz/detail.php?id=174169&iSub=518 Vytištěno dne: 28.03.2024 14:27