Meteorologické jaro sice začalo už před čtyřmi týdny a kalendářní před více než týdnem, venku to tento týden ale vypadalo spíš jako na sklonku zimy. Což je docela velký kontrast ve srovnání s teplým počasím v minulém týdnu, kdy maxima šplhala až nad dvacet stupňů Celsia. A do jisté míry i v porovnání s extrémně teplým začátkem letošního roku.
Zima se nevzdává. Po víkendu se vrátí jako bumerang a příroda tím utrpí
Příčinou aktuálního studeného počasí je specifické rozložení tlakových útvarů nad Evropou. Zatímco nad východem kontinentu se vytvořila poměrně hluboká tlaková níže, nad západní, jihozápadní a severní Evropou se pak nacházejí oblasti vysokého tlaku vzduchu.
Tím se otevřela cesta ze severu, odkud k nám pronikl studený polární vzduch z vysokých zeměpisných šířek. Kdyby taková situace nastala v lednu, měli bychom celodenní mrazy, a i v nížinách by se vytvořila sněhová pokrývka.
Předpověď
Vzhledem k pokročilé roční době teď po celý den mrzne pouze na horách, zatímco v nižších polohách teploty přes den stoupají k pěti stupňům Celsia a případný sníh rychle taje.
Zima se nevzdává
Tento týden ale nebyl poslední záchvěv zimy během tohoto jara. Další vpád studeného vzduchu se totiž rýsuje už na konci tohoto týdne. Pro začátek příštího týdne počítají modely s podobnou situací, jako zažíváme teď, i když alespoň vítr by měl být výrazně slabší.
Teploty začnou klesat už v neděli, kdy se postupně sněhové vločky zase objeví i ve středních, přechodně i nižších polohách. A na počátku příštího týdne nás nejspíš čekají další mrazivé noci s minimy mezi nulou a minus pěti stupni Celsia, přes den zřejmě bude nepatrně tepleji, než máme ve čtvrtek. Směrem k Velikonocům to sice vypadá na oteplování, ale zřejmě jen pozvolné.
Proč je to špatné
Vpády studeného vzduchu na jaře nejsou pro oblast střední Evropy nic výjimečného, vyskytují se skoro každým rokem, jen se liší intenzitou a také načasováním. Ostatně velmi známé jsou i pranostiky, které si jich všímají, zejména takzvaní ledoví muži (kterými jsou Pankrác, Servác a Bonifác, tedy dny 12. až 14. května), což svědčí o tom, že jarních mrazů si byli vědomi už naši předkové.
Jenže zatímco dříve vpády studeného vzduchu na konci března zpravidla nepředstavovaly významnější nebezpečí pro rostliny, neboť vegetační sezona často začínala až v polovině dubna, v souvislosti s oteplujícím se klimatem se rostliny a stromy probouzejí z vegetačního klidu dříve. A tím roste riziko poškození jejich květů, případně i pupenů a plodů.
Tomu ostatně napomáhají také teplé zimy, kdy například ozimy vstupují dříve do růstových fází, zpravidla už na přelomu zimy a jara, což následně výrazně snižuje jejich odolnost k mrazu. Jinými slovy, s dříve nastupujícím jarem se prodlužuje období, ve kterém se můžou vyskytnout mrazy poškozující vývoj rostlin. Stačí přitom jen krátký pokles teplot pod minus tři stupně Celsia, aby většina kvetoucí vegetace utrpěla výraznější poškození.
Obecně platí, že ohroženější jsou stromy a obecně úroda včetně například vinné révy v nížinách. Tam totiž vegetace startuje dříve než ve středních polohách. Jenže právě v nížinách je soustředěna většina zemědělsky významných ploch s ovocnými stromy.
Vzhledem k tomu, že se riziko jarních mrazů a s nimi související poškození úrody bude s prohlubující se změnou klimatu spíš zvyšovat, je namístě otázka pěstování odolnějších plodin, případně i stromů. To je ale samozřejmě finančně náročná změna a v případně stromů i běh na dlouhou trať.