Agris.cz - agrární portál

Americký agronom Dale Strickler: Díky regenerativnímu zemědělství lze zvýšit zisky farem

28. 5. 2024 | ASZ

V posledních letech mezi zemědělskou veřejností v Česku čím dál více rezonuje téma regenerativního zemědělství. Jedním z největších světových expertů na tento způsob zemědělského hospodaření je agronom Dale Strickler ze Spojených států, jehož kniha „Manuál regenerativního zemědělství“ byla nedávno vydána v češtině. Dale Strickler popsal základy fungování regenerativního zemědělství, ale také jsme probrali zemědělství ve Spojených státech i jeho domovském státě Kansas.

Mohl byste ve stručnosti popsat cíle a principy regenerativního zemědělství?

Hlavním cílem regenerativního zemědělství je dobře se starat o půdu. Bez půdy by veškeré suchozemské ekosystémy na Zemi zkolabovaly. Druhým nejdůležitějším cílem je vytvořit podmínky pro to, aby se zemědělská výroba zemědělcům vyplatila. Trend minimálně zde ve Spojených státech je ten, že se velikost farem zvětšuje a počet farem a zemědělců se snižuje. To má za následek vylidňování venkova. A právě regenerativní zemědělství může pomoci těmto negativům předcházet.

Připadá mi, že za každým velkým civilizačním úspěchem stály děti zemědělců. Můžu to ukázat na příkladu asi největšího úspěchu lidstva, přistání na Měsíci. Ve filmu o Apollu 13 se stala na přistávacím modulu porucha. Na Zemi museli rozložit všechny věci, co měli astronauti ve vesmíru k dispozici a vymyslet, jak s pomocí nich dostat astronauty domů na Zem. To mi připomnělo mé dětství, když se v neděli odpoledne na naší rodinné farmě rozbil nějaký stroj. A my museli následně vymyslet, jak tu situaci vyřešit, když všechny obchody byly zavřené. Později jsem zjistil, že všichni astronauti, kteří přistáli na Měsíci, vyrostli na farmách. V době letů na Měsíc pracovalo v zemědělství v USA asi 5 % populace. Tudíž to, že všech 25 z nich pocházelo ze zemědělského prostředí, nebyla náhoda. Oni dosáhli úspěchů mimo jiné i díky znalostem a dovednostem, které se naučili na farmách.

Jaké jsou kořeny regenerativního zemědělství?

Pro mě je regenerativní zemědělství „opětovné vynalézání kola“. Není to něco, na co bychom přišli v posledních 25 letech. O problémech se zemědělstvím se píše už stovky let. Někteří lidé považovali za chybu rozorávání severoamerických prérií již před 150 lety. Zároveň jedna z mých nejoblíbenějších knih o zemědělství byla vydána v roce 1929. V ní se kritizovalo zemědělství založené na orbě. Nicméně většina textů kritizujících přístup k zemědělství byla ignorována. V posledních letech se zvedá zájem o tyto přístupy kritické k současnému stavu zemědělství. Důvodem je to, co děláme nyní my dva, tedy komunikace. Dobré (a bohužel i špatné) nápady je nyní možné velmi rychle šířit po celém světě. Nedávno jsem se díval na YouTube na videa Jana Pokorného (předního českého odborníka na biologii rostlin, pozn. red.) a to by ještě před několika lety nebylo možné. Nyní mohu ze svého obýváku konzultovat s odborníky z celého světa problémy týkající se vodního výparu, půdy, klimatických změn atd. Rozmach regenerativního zemědělství je tedy do značné míry poháněn rozvojem komunikačních kanálů. Ideje regenerativního zemědělství tu byly velmi dlouho, jen v současnosti jim můžeme lépe porozumět.

Již víme, jak půda funguje. V minulosti se mělo za to, že základní jednotkou organické hmoty půdy jsou organické zbytky. Nyní ale víme, že se jedná pouze o částečný příspěvek k půdní organice. Ta je budována hlavně díky kořenovým exudátům fotosynteticky aktivních rostlin. Tudíž prioritou by měla být maximalizace fotosyntézy během roku. V tomto procesu jsou tedy velmi důležité rostliny pokrývající půdu. Orba ničí fotosyntézu a proto ji na svých pozemcích nechci.  

Zatím je regenerativní zemědělství v Česku a na celém světě spojené spíše s klasickou rostlinnou výrobou, jako je pěstování obilnin či olejnin. Nicméně v čem může přechod na regenerativní zemědělství pomoci těm, kteří se věnují pěstování zeleniny nebo ovoce?

Ty samé principy regenerativního zemědělství, které se aplikují při pěstování obilnin, lze aplikovat na víceméně jakýkoli způsob zemědělství. Pouze se mění techniky podle konkrétní podoby hospodaření a regionu.

Nedávno jsem se setkal s pěstiteli mandlí z Kalifornie. Říkali mi, že nemohou aplikovat principy regenerativního zemědělství, protože by to znemožnilo sklizeň. Tu prováděli třesením stromů a následným „vysáváním” mandlí ze země, tudíž na zemi pod mandloněmi nebylo možné pěstovat nic jiného. Nicméně později slyšeli, že sklizeň je mechanický problém a mandle začali sklízet pomocí nového stroje ze Španělska, který byl původně určen pro sklizeň oliv. Pomocí něho pěstitelé obepnou mandloň „batmanovými křídly”, roztřesou strom a mandle následně padají na ta „křídla”. Tudíž není nutné vysávat půdu pod stromy, kde mohou nyní růst další plodiny. Díky tomu se na jejich farmě nachází řada druhů hmyzu a celkově odolnější prostředí. Otázka přechodu na principy regenerativního zemědělství se tedy v tomto případě netýkala mandlí, ale nedostatku kreativity.

Jste autorem knihy „Farma odolná suchu“. Období s nedostatkem srážek jsou čím dál častější i u nás v Česku. Jak konkrétně může regenerativní zemědělství pomoct zemědělcům v boji se suchem?

Ve své knize jsem uvedl pět kroků, jak udělat farmu více odolnou vůči suchu. První krok je podpořit vsakování deště do půdy. Při dešti by měla jít voda do půdy a ne splavovat po ní. Toho lze dosáhnout udržováním pokryvu půdy zbytky plodin či rostoucími plodinami. Dešťové kapky by nikdy neměly padat na odkrytou půdu. Holá či zoraná půda totiž podporuje to, aby voda po půdě odtekla.

Druhým krokem je zastavení či výrazné zmírnění odparu. To je jeden z největších problémů současného zemědělství. I při prevenci výparu je velmi důležité nechávat půdu pokrytou plodinami či zbytky plodin. Zároveň je nezbytné nechat zmírnit výpar způsobený větrem. To se může udělat pomocí stromů, vysokých strnišť nebo zbytků plodin na povrchu. Dalším krokem ke zmírnění výparu je snížení teploty půdy. I u teploty půdy je problémem absence plodin.

Třetím krokem pro prevenci sucha je zabránění, aby půda byla příliš zhutněná. Při orbě se vždy část půdy zvedá a část je stlačována dolů. Předpokládali jsme, že kořeny v dané půdě nerostou, protože je příliš tvrdá. Nicméně to se ukázalo jako chybné. Důvody absence kořenů ve zhutněné půdě jsou ty, že prostory v půdě byly stlačeny a tudíž se půdou nemůže dostat kyslík. Jakmile podíl kyslíku v půdě klesne pod 10 %, kořeny přestávají růst. Kvůli mikroorganismům je nejmenší podíl kyslíku v půdě během letních měsíců. Mikrobi jsou nejaktivnější při vyšších teplotách. Jakmile teploty klesnou pod asi 13 °C, mikroorganismy se stanou neaktivními. Tudíž klíčem k proražení hutné vrstvy půdy kořeny rostlin je, aby půda byla pokryta rostlinami během podzimu, kdy nemrze a zároveň teploty nedosahují 13 °C. Je to krátké období – zde v Kansasu trvá asi 40 dní. Kořeny vytvářejí „šnorchly“ spojující půdu a povrch. Každý, kdo někdy šnorchloval, zná rozdíl mezi tím, když má šnorchl nad a pod hladinou vody. Pokud je půda oraná, „šnorchl“ v podobě kořenu je pod povrchem a tudíž není možné dostat kyslík skrz svrchní vrstvu půdy. Pokrytí půdy rostlinami během chladného období umožní, aby kořeny pronikly skrz pevnou vrstvu. Bezorebný systém umožňuje ponechání kanálu skrz půdu.

Další aktivitou k udržení vláhy v půdě je odebrání vlhkosti pro lepší účinnost kořene. Toho lze dosáhnout primárně pomocí mikrohub. Mykorhizní houby (tj. houby žijící v symbióze s kořeny rostlin) se velmi často v zemědělských ekosystémech nenacházejí. Potřebují totiž mít jako hostitele žijící kořeny. Orba většinou zabije všechny rostliny a tudíž i tyto houby.

Posledním krokem ke zlepšení situace s vodou je zachycení vody, která po půdě odtéká pryč. Když se voda nevsákne rovnou do půdy, musí být krajina schopná ji zachytit a uchovat. V krajině tedy mají být rybníky a mokřady. Díky tomu pomůžeme k obnovení zásob podzemních vod. Nejen v pouštních oblastech naší planety ubývají podzemní vody především z důvodu využívání vody pro zavlažování. A zavlažování je třeba, protože se s půdou velmi často špatně zachází. Zlepšení přístupu k půdě tedy velmi pravděpodobně dokáže silně snížit naši potřebu zavlažovat zemědělskou půdu. Naštěstí zdroje vody k zavlažování lze obnovit v mnoha případech i zachycením vody v krajině a zlepšením vsakování vody pod povrch.

Naštěstí v Česku jsou jedni z nejlepších vědců, kteří se zabývají vodou na Zemi a v atmosféře. Historicky si lidé mysleli, že prší díky tomu, že se voda vypaří do atmosféry, ochladí se, utvoří mraky a z nich následně spadne déšť na zem. To však není celé. K tomu, aby na zem spadla kapka vody, je potřeba tzv. kondenzační částice. Ve škole mě učili, že tyto částice jsou prachové částice. To je pravda, nicméně pouze částečně. Prach nemá tak velkou schopnost přitáhnout vodu, jako mají jiné částice. Částice, které nejlépe fungují pro zachycování vody ve vzduchu, mají biologický původ. Většinou se jedná o částice plísní, které se dostanou do vzduchu, nebo organické uhlíkové komponenty, jež voní jako borovice. Zároveň mohou zapříčinit déšť částice planktonu v mořích. V minulosti využívalo zemědělství tyto postupy, díky kterým více pršelo. Nicméně v současnosti se většinou v půdě na zoraných polích žádné houby nenacházejí, protože potřebují pro své fungování živoucí rostliny. Ječmen či pšenice produkují pyl pouze po několik dní v roce, tudíž na mnoha polích není stabilní přísun částic, které spouští déšť.

Dobrý déšť přinese klasickému zemědělci dostatek vody na zhruba dva týdny. Nicméně pokud je půda holá, většina deště se vypaří během několika málo dní. A to spustí déšť do pár dní, i když by pro zemědělce bylo ideální, pokud by pršelo až za dva týdny. Pokud je půda pokrytá rostlinami, srážky se vsáknou hlouběji a nevypaří se jich tolik díky tomu, že zelené rostliny půdu ochlazují. Rostliny sbírají vláhu pomalu a do atmosféry ji vypouštějí později. Transpirace dešťové vody je lepší než odpařování. Odpařování spustí silný déšť brzy po dopadu vody na zem, transpirace nám dá mírný a stabilní déšť později. Zároveň rozsáhlé oblasti holé půdy zvyšují teplotu vzduchu, kvůli čemuž se mraky přesouvají pryč. Říká se tomu tepelná kopule. Holá a zoraná půda snižuje intenzitu a četnost kondenzace. Pokud chceme častější a mírnější déšť, regenerativní zemědělství k tomu může vytvořit podmínky. Díky aplikaci principů regenerativního zemědělství tedy můžeme na jednu stranu zvýšit profitabilitu farem a na druhou stranu zároveň zlepšit klima.

Nyní bych se rád přesunul od regenerativního zemědělství k samotnému zemědělství ve Spojených státech. Pokud vím, tak jste vyrostl a žijete ve státě Kansas. Mohl byste popsat kansaské zemědělství?

Našimi hlavními plodinami jsou kukuřice, sója a pšenice. V minulosti se v Kansasu výrazně více pěstovala pšenice, nicméně díky práci s genetikou máme odolnější odrůdy sóji a kukuřice. Tyto dvě plodiny je tudíž možné pěstovat na místech, kde to před čtyřiceti lety nebylo možné. Kansaská živočišná výroba je reprezentována především skotem. V našem státě se nachází velmi rozsáhlé prérie, které nebyly nikdy orané. Když jsem byl v roce 2018 na návštěvě Maďarska, tak jsem své hostitele poprosil, aby mi ukázali nikdy neoranou půdu, ale oni nebyli schopni mi ji ukázat. V Kansasu se nachází tisíce hektarů prérií, které vypadají stejně jako před příchodem Evropanů. Důvod je především ve velké kamenitosti půdy. Pokud by tyto plochy nebyly tak kamenité, tak by podle mě určitě byly obdělávány.

Naše původní trvalé travní prosty jsou plné živin během letních měsíců, ale téměř bezcenné v zimě. To je důvod, proč je naše živočišná výroba založená na nepastevním systému s krmivy pocházejícími z větších vzdáleností. Krmit zvířata obilím v zimě vypadalo jako dobrý nápad v době, kdy se tento systém živočišné výroby v Kansasu zaváděl. Nicméně to zapříčinilo kaskádu událostí a jevů, které jsou často nežádoucí. Zvířata jsou chována uvnitř, nemohou chodit a nemají prostor žrát vegetaci, která je pro člověka bezcenná a zvířata ji mohou přeměnit na chutné maso. Pokud jsou zvířata krmena obilím a nemohou chodit, tak velmi rychle přibírají na váze. Mou výzvou je systém změnit tak, aby zvířata přibírala na váze, i když se krmí trávou na pastvě. Nynější systém založený na externích krmivech stojí velké peníze, které se vynakládají na transport obilí ke zvířatům zavřeným uvnitř. Velké peníze stojí i palivo a stroje pro transport krmiva ke zvířatům a odvoz velkého množství hnoje. Tento systém dával ekonomický smysl v době, kdy palivo a železo byly levné. Nicméně po arabském embargu na dovoz ropy do západních států v roce 1973 ceny paliv a železa výrazně vzrostly.

Existují ve Spojených státech zemědělské dotace nebo nějaká jiná forma vládní podpory zemědělství?

Ano, ve Spojených státech máme velmi kontroverzní dotační systém. Můj osobní pocit je ten, že vše, co je dotováno, se stane velmi neefektivní. Lidé dělají to, co dává smysl pro získání dotace a ne pro půdu atd. USA mají dotace na ochranu půdy. Nicméně i lidé věnující se jiným aktivitám chtějí být dotováni - například producenti techniky využitelné pro aktivity chránící půdu, stejně jako prodejci plodin použitelných pro tyto aktivity.

Zároveň máme systém podporující zemědělce při řešení problémů, které mají příčinu v přírodě. Idea je dobrá. Pokud je zemědělec postižen například suchem, dostane od státu peníze a nezkrachuje. Zároveň se může pojistit a stát část pojistného proplatí. Nedávno jsem byl v Novém Mexiku, což je velmi horký, pouštní a větrný stát. Teploty nad bod mrazu se tam dostávají běžně 11 měsíců v roce. Zemědělci, které jsem navštívil, hospodařili na původních trvalých travních porostech a pěstovali kukuřici. Tato plodina potřebuje ke svému růstu víc než 300 milimetrů srážek za rok, což většinou přesahuje roční srážky v Novém Mexiku. Tito zemědělci se věnovali pěstování kukuřice, protože díky tomu mohli získat peníze z pojištění. Vlastníci půdy, na které se choval dobytek, většinou mohli dostávat pachtovné kolem 250 USD z hektaru. Nicméně pokud by se na té půdě pěstovala kukuřice, tak platby z pojištění byly kolem 750 USD/hektar. Co se tedy děje? Podporu pojištění je možné čerpat po dobu do pěti let. Cena půdy je kolem 2000 USD/hektar. Do pěti let tedy platby z pojištění bez problémů pokryjí náklady na pořízení půdy. Tudíž majitelé půdy pěstují kukuřici na svých pozemcích kvůli státem podpořenému pojištění. Daňoví poplatníci tedy platí ze svých peněz zhoršování environmentální situace. Po pěti letech pěstování kukuřice je půda velmi zničená na kámen a prach. Prach unášený větrem zároveň snižuje množství srážek.

-------------------------------------

O Dale Stricklerovi

Dale Strickler vyrostl na rodinném ranči ve městě Colony ve státě Kansas na americkém Středozápadě. V bakalářském a magisterském studiu na Státní univerzitě v Kansasu se zaměřil na agronomii. Následně ji vyučoval na středních školách a pracoval pro několik osivářských společností. Od roku 1997 do roku 2019 hospodařil na rodinném ranči, který nyní vede jeho bratr. Dale Strickler je v současnosti hlavním agronomem společnosti Green Cover Seeds, která je vedoucí americkou firmou zaměřenou osiva specifických a krycích plodin. Je autorem několika knih s tématikou regenerativního zemědělství, které se dočkaly velmi dobrých ohlasů. 

-------------------------------------

O státě Kansas

Kansas je jedním z padesáti států Spojených států amerických. Nachází se v oblasti Středozápadu a sousedí s Nebraskou na severu, státem Missouri na východě, Oklahomou na jihu a Coloradem na západě. Celková rozloha Kansasu je 213 000 km2 (asi 2,5x více než Česko) a počet jeho obyvatel je zhruba 2,9 milionů. Dvě třetiny státu jsou převážně rovinaté a byly původně pokryty travnatými prériemi. Východní třetina Kansasu je více kopcovitá a zalesněná. V Kansasu panuje kontinentální klima se studenými zimami a horkými léty, přičemž srážky jsou výrazně nižší v západní části státu. Přírodní podmínky (především klima a půda) jsou v Kansasu ideální hlavně pro pěstování obilnin a chov skotu, proto je pro zemědělské účely využíváno více než 90 % státu. V roce 2018 bylo v Kansasu necelých 60 000 farem s průměrnou velikostí kolem 300 hektarů.   

Rozhovor vedl: Tomáš Zavadil

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 3/2024), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR. 

 


Zdroj: ASZ, 28. 5. 2024





© Copyright AGRIS 2003 - Publikování a šíření obsahu agrárního WWW portálu AGRIS je možné (pokud není uvedeno jinak) pouze za podmínky uvedení zdroje v podobě www.agris.cz a data publikace v AGRISu.

Přímá adresa článku:
[http://www.agris.cz/detail.php?id=174169&iSub=518 Vytištěno dne: 07.02.2025 21:03