Dočasné odlesnění způsobené kůrovcovou kalamitou nevede k vysychání krajiny

Strnady – 27. února – Lesy hrají významnou roli v koloběhu vody v přírodě, ovlivňují časové i prostorové rozdělení srážek, výparu i dynamiku odtoků ze zalesněných povodí, vyrovnávají a zpomalují odtékání vody v krajině, tedy snižují maximální průtoky, a naopak zvyšují minimální průtoky v potocích a řekách, a také udržují vysokou kvalitu vody odtékající z lesních ekosystémů, zlepšují klima v krajině.

V průběhu poslední kůrovcové kalamity vznikly kalamitní holiny o celkové rozloze vyšší než 200 tis. hektarů, což vede k oprávněným obavám, zda a jak významně byla poškozena schopnost lesů poskytovat ekosystémové služby, z nichž hydrická funkce patří mezi ty nejvýznamnější. (Hydrická funkce je schopnost lesa ovlivňovat prvky koloběhu vody v krajině, tedy srážky, výpar a odtok.)

Toto nebezpečí studovali vědci z VÚLHM, v. v. i., ve spolupráci s odborníky z Českého hydrometeorologického ústavu a lesníky z Biskupství ostravsko-opavského v rámci projektu NAZV QK22010189 „Vliv odlesnění na vodní režim malých povodí“. Na povodích Slučího, Sokolího a Suchého potoka v oblasti Hrubého Jeseníku byly v letech 2022–2025 měřeny parametry vodní bilance, chemismus odtoku, vlhkosti půdy na pasekách i v porostech smrku v celém půdním profilu a sledován byl i rozvoj holosečí a lesnická opatření v porostech.

Největší kůrovcové těžby byly na povodích realizovány v letech 2018-2022. V průběhu výzkumu došlo k utlumení kalamity, což sice poněkud narušilo výchozí předpoklady projektu, ale z hlediska správy lesů i ochrany přírody je to dobrá zpráva. Holiny se tak vyskytovaly především v nižších částech povodí.

V lese se jen část srážek dostane až na zem, poměrně velké množství se jich zachytí v korunách stromů. Vypařování vody je u stromů vyšší než u bylinné vegetace. Po zániku lesního porostu se mnohem větší část srážek dostane až na půdu. Z těchto důvodů byla na holých sečích vždy zjištěna vyšší vlhkost půdy než v lese.

Nejmenší rozdíly v půdní vlhkosti mezi holinou a lesem a celkově nejvyšší vlhkost půdy je dosahována na konci zimního období, kdy je v půdě zásoba vody ze zimního období, z tající sněhové pokrývky. Na počátku vegetační sezóny zásoba vody klesá a pak se vyvíjí podle průběhu meteorologických podmínek, především úhrnů srážek. Vzhledem k tomu, že se zkoumané lokality nacházejí v horské oblasti, nebyly zde ve vegetačních sezónách 2022–2024 zjištěny výraznější periody sucha.

Kratší období s náznakem sucha (hodnotami půdního vodního potenciálu pod -1,5 MPa) byla zaznamenána pouze ve smrkových porostech, především ve svrchních vrstvách půdy (10 cm), které jsou ovšem zónou hlavního prokořenění. K určitému stresu suchem tak zde může v teplých obdobích beze srážek docházet, což by mohlo snižovat odolnost smrkových porostů k dalším stresovým faktorům. Na volných plochách nebylo půdní sucho zaznamenáno.

V povodích tedy zůstává po vykácení části ploch více vody. Na sledovaných povodích však nebyly zjištěny zásadní změny ve výšce nebo rychlosti odtoků. Rovněž chemické složení odtékající vody nesignalizovalo zvýšený odnos živin nebo organických látek z lesních ekosystémů. Pro hydrický režim jsou velmi významné vlastnosti lesní půdy, která je kryta humusovou vrstvou a výrazně pórovitá. Funkci lesního porostu na holinách také z části rychle přebírá přízemní vegetace a nové zalesnění ploch.

Zcela specifickým jevem byly ve sledované oblasti katastrofální povodně, které následovaly po přívalových srážkách v září 2024. Ty z části sice výrazně poničily měřící zařízení, ale také přinesly cenné poznatky. Dá se říci, že současný rozsah holin, které mají nižší retenční schopnost (schopnost zadržovat vodu), vzhledem k ohromnému množství srážek průběh povodňové vlny nijak neovlivnil. Dalším poznatkem je, že přes extrémní množství srážek byla sice v řadě případů evidována silná eroze, ale pouze liniového typu – v korytech toků, v místech dopravní sítě a linek. Nedošlo tedy k plošnému smyvu půdy z odtěženého lesa.

Koordinátor projektu doc. Ing. Vít Šrámek, Ph.D. zasazuje výzkum do širších souvislostí: „Přestože se při aktuální rozloze holin neprojevily negativní efekty na hydrický režim, jde v každém případě o rizikovou situaci, které je vhodné předcházet, a to zejména pěstováním stabilních, druhově, věkově i prostorově pestrých lesů, které jsou odolnější vůči biotickým i abiotickým škodlivým činitelům. Vzhledem k tomu, že lesnictví je velmi dlouhodobá disciplína, není taková změna možná z roku na rok.“

V České republice je stále ještě množství stejnověkých smrkových porostů, kde se může kůrovcová kalamita rozvinout. Jaké postupy jsou v takovém případě vhodné z hlediska podpory udržení hydrických funkcí? Řada prací naznačuje, že ponechání napadených a následně odumřelých stromů dokáže do určité míry zachovat parametry vodního režimu a může mít i další pozitivní efekty na mikroklima a bilanci živin. Přispívá ovšem k dalšímu šíření kalamity (a z tohoto hlediska odporuje zákonu o lesích), pro vlastníky lesů může znamenat značnou ekonomickou ztrátu a pády stromů ohrožují jak lesní personál, tak návštěvníky lesa. Z tohoto důvodu ho lze využívat především ve zvláště chráněných územích.

V hospodářských lesích je prováděna těžba napadených stromů či porostů. Při ní by měla být věnována maximální pozornost výběru vhodné mechanizace, aby nevznikaly škody na půdním povrchu především tvorbou erozních rýh při těžbě a dopravě dřeva, ale také jeho zhutněním. Na plochách je vhodné nechávat co nejvíce klestu a těžebních zbytků, které do určité míry ovlivňují mikroklima, chrání povrch půdy a přispívají k zachování živin v ekosystému. Ponechávání větších částí kmenů (tzv. hroubí) má význam spíše z hlediska podpory biodiverzity. Celkové množství zadržené vody není významné, ale např. vhodné uložení vybraných kmenů ve svažitém terénu může působit jako protierozní opatření.

Pro udržení ekosystémových služeb je významná rychlá obnova lesních porostů. Kůrovcová kalamita v letech 2015–2022 ukázala, že při takovém rozsahu jsou vlastníci lesa limitováni dostupností pracovních kapacit, sadebního materiálu, ale i finančních prostředků. Do jisté míry tak může být řešením ponechání obnovy lesa na přírodě náletem dřevin – tedy přirozenou obnovou nebo sukcesí. Ta ovšem může být na některých stanovištích omezena rychle se rozvíjejícími společenstvy travin, nedostatkem vhodných semenných stromů v okolí holin a může tak být pomalá, nedostatečná, nebo poskytující druhově nevhodné porosty. Proto lze doporučit spíše obnovu kombinovanou, kdy je přirozené zmlazení stromů doplněno výsadbou nižších počtů sazenic požadovaných druhů dřevin.

Na rozsáhlých holinách je nutné počítat s nepříznivými mikroklimatickými podmínkami a využívat dřeviny, které takové podmínky snášejí, a to včetně dřevin „pionýrských“, se kterými lesní hospodářství běžně nepracuje. Teprve pod jejich krytem je pak možné později vnášet cílové stinné dřeviny, jako je například jedle nebo buk. Zásadním problémem pro úspěšnou obnovu lesa, ať již přirozenou, kombinovanou, nebo umělou, jsou stále vysoké stavy zvěře. Pro udržení kvality lesního porostu, zachování požadovaného druhového složení a tvorbu vhodné struktury je nutné nezapomínat na včasná pěstební opatření formou prořezávek a probírek. Tuto náročnou cestu k odolným ekosystémům má lesní hospodářství stále před sebou.

Kontakt pro více informací: doc. Ing. Vít Šrámek, Ph.D., e-mail: sramek@vulhm.cz

Další informace je možné získat v těchto publikacích:

V. Šrámek, V. Fadrhonsová, K. Neudertová Hellebrandová, 2025: „Rainfall variability in the mountain forest catchments of Černá Opava tributaries in the Jeseníky Mts“ Journal of Forest Science 71, 138-148. https://doi.org/10.17221/96/2024-JFS

Šrámek V., Fadrhonsová V., Neudertová Hellebrandová K., 2025: Vývoj půdní vlhkosti v půdách pravostranných přítoků Černé Opavy v Hrubém Jeseníku. Zprávy lesnického výzkumu 70, (4), 161-173. https://doi.org/10.59269/ZLV/2025/4/770

Neudertová Hellebrandová K., Fadrhonsová V., Šrámek V., 2026: Hydrochemical Resilience of Mountain Forest Catchments to Bark Beetle Disturbance: A Central European Study. Forests 17, 78.  https://doi.org/10.3390/f17010078