Závažné onemocnění ledvin ohrožuje lososovité ryby. Výzkumníci z Mendelovy univerzity mapují jeho výskyt v českých tocích

Proliferativní onemocnění ledvin (PKD) představuje závažnou chorobu lososovitých ryb. V některých evropských zemích je spojováno s dlouhodobým úbytkem populací pstruhů a dalších druhů lososovitých ryb, v posledních letech byly zaznamenány také rozsáhlé úhyny ryb spojované s tímto onemocněním například v Norsku. Výzkumníci z Ústavu zoologie, rybářství a hydrobiologie Mendelovy univerzity v Brně se proto zaměřili na monitoring výskytu původce této choroby v českých pstruhových vodách.

Proliferativní onemocnění ledvin je závažná parazitární choroba postihující lososovité ryby, mezi které patří například pstruzi, siveni nebo lipani. Onemocnění se vyskytuje v Evropě i Severní Americe a může způsobovat vysoké ztráty jak v rybích chovech, tak u volně žijících ryb. Úhyny se podle závažnosti průběhu pohybují od několika desítek až po téměř sto procent, zejména pokud jsou ryby oslabené stresem nebo jinými infekcemi.

Původcem onemocnění je mikroskopický parazit Tetracapsuloides bryosalmonae. Jedná se o původce, který ke svému vývoji potřebuje dva hostitele – lososovité ryby a sladkovodní mechovky (drobní bezobratlí živočichové žijící v koloniích na ponořených kamenech, kořenech nebo větvích). Když jsou podmínky pro růst mechovek příznivé, zejména při vyšších teplotách vody a dostatku potravy, vytváří parazit infekční stadia označovaná jako malakospory. Ty se uvolňují do vody a mohou infikovat ryby. Nejcitlivější jsou především mladí jedinci, kteří se s parazitem setkávají poprvé. Parazit proniká do organismu přes žábry a kůži a následně se krevním oběhem dostává do ledvin, jater a sleziny.

Významnou roli přitom hraje teplota vody. Nemoc se rozvíjí zejména při teplotách nad 12 °C, což znamená, že největší problémy nastávají během léta a na začátku podzimu. Odborníci upozorňují, že v souvislosti s klimatickou změnou lze očekávat další šíření choroby i do lokalit, kde se dosud nevyskytovala, a zároveň závažnější průběh onemocnění. „Hlavním cílovým orgánem jsou ledviny, kde se parazit množí a poškozuje jejich tkáň. Dochází ke zvětšení ledvin a narušení jejich správné funkce. Ryby, které infekci přežijí, jsou však schopné poškozenou tkáň postupně regenerovat a vytvářet si určitou míru odolnosti vůči opakované nákaze,“ doplňuje Miroslava Palíková z MENDELU.

Průběh onemocnění se liší také mezi jednotlivými druhy ryb. Zatímco u pstruha duhového může mít infekce závažné důsledky, parazit v jeho těle není schopen tvořit infekční spory. Naopak pstruh obecný může být infikován bez výrazných příznaků, přesto však produkuje infekční stadia, která se s močí dostávají zpět do vodního prostředí a umožňují další šíření nákazy. Mezi nejčastější projevy onemocnění patří ztmavnutí těla, apatie, nechutenství, poruchy plavání, zvětšené ledviny a slezina, bledé žábry nebo krváceniny v kůži. V některých případech může nemoc vést k hromadným úhynům ryb.

Výzkumníci z MENDELU ve spolupráci s Výzkumným ústavem veterinárního lékařství v Brně a s pracovníky Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech, s Českým rybářským svazem a Moravským rybářským svazem monitorovali mj. v rámci projektu NAZV „Zhodnocení hydrologické situace pstruhových toků ČR a stavu populací lososovitých ryb v souvislosti s klimatickou změnou“. Hlavním řešitelem projektu byl za MENDELU Jan Grmela. Vyšetřeno bylo celkem 59 lokalit na 42 tocích napříč Českou republikou. Výsledky ukázaly, že DNA původce PKD byla přítomna u 436 ryb, což představuje 61,8 % všech analyzovaných jedinců. Parazit byl zaznamenán na 46 lokalitách, tedy na 78 % sledovaných míst. „V současnosti neexistuje léčba, která by dokázala parazita z organismu ryb spolehlivě odstranit. Experimentálně byly testovány některé postupy zmírňující dopady onemocnění, například použití chloridu sodného (kuchyňské soli), které vedlo ke snížení úhynů a omezení příznaků. Ve volných vodách však podobná opatření není možné prakticky realizovat,“ uvádí Palíková.

Zásadní význam proto mají preventivní opatření. V chovech je nejúčinnější využívání podzemní či studniční vody bez přítomnosti mechovek a jejich vývojových stadií. Ve volné přírodě je prevence obtížnější, pomoci může omezení eutrofizace (nadměrného obohacování vody živinami), snižování teploty vody používáním studené vody z přehrad a zachování vysoké genetické rozmanitosti rybích populací.

Téma zdraví ryb, výskytu patogenů a prevence rybích onemocnění je diskutováno také na Druhém společném zasedání středoevropské a východoevropské pobočky Evropské asociace rybích patologů (EAFP), které se koná ve dnech 1. – 4. září ve Křtinách. Tato konference se koná pod záštitou dvou univerzit, Veterinární univerzity Brno a Mendelovy univerzity v Brně. Jedno z témat je zaměřeno přímo na onemocnění PKD.

Kontakt pro více informací: prof. MVDr. Miroslava Palíková, Ph.D., Ústav zoologie, rybářství a hydrobiologie (AF), MENDELU, miroslava.palikova@mendelu.cz, +420 545 133 530