Julius Maggi, muž, který dal jméno polévkovému koření

LN 24.11.1999

Julius Maggi, muž, který dal jméno polévkovému korení

Málokdo ví, že když se rekne maggi, tak se tím myslí nejen libecek, který dává polévkám charakteristickou polévkovou chut a vuni, ale také je to jméno zakladatele dnes svetove známého koncernu. Ješte méne se ví, že ono korení Maggi, které se stalo v lidové mluve synonymem pro jakékoli v polévkové korení, se z rostlinného základu vubec nevyrábí.

Životní dráha slavného podnikatele v oblasti stravy Julia Maggiho zacala ve švýcarském Thurgau. Narodil se v roce 1846 jako páté z šesti detí v rodine mlynáre. Po svém otci, puvodem Italovi, zdedil jižní temperament, po matce, která pocházela z Curychu, naopak spolehlivost a porádkumilovnost. Po absolvování školní docházky se zapsal do obchodního ucení v Basileji, vyucil se obchodníkem. Maggiho první profesní úspechy se dostavily tesne po vyucení, kdy se ve svých 21 letech stal zástupcem reditele jednoho švýcarského mlýna v Budapešti. Dva roky poté prevzal od otce mlýn v mestecku Kempttal, k nemuž pribyl mestský mlýn v Curychu a pozdeji mlýn v Schaffhausenu.

Podnikatelský nápad

Na zacátku jeho kariéry stála myšlenka, která úzce souvisela s dobou konce 19. století. Industrializace byla v plném proudu, vznikaly nové a nové továrny, v nichž situace zamestnancu nebyla vždy ružová. Bežná byla práce žen i detí, ženy navíc po návratu z práce cekala jejich druhá smena role matek a hospodyn. Maggi tu skutecnost znal, konzultoval své predstavy o snadné kuchyni, tedy jídlech, které by daly málo práce, byly levné a pomohly jim tak ve svízelné situaci.

Po poradách s lékarem a prítelem Schulerem zjištoval Maggi stále více skutecností o nepríznivých vlivech stravy na organismus, zejména tech nejnižších vrstev obyvatelstva, o stoupající úmrtnosti kojencu atd. Protože maso predstavovalo pro mnoho z techto lidí nedostižný luxus, zamerili smer svého zkoumání na objevení bílkovinné náhražky. Spolecne se Schulerem našli rešení tohoto problému méne chutné, ovšem výživné lušteniny s velkým obsahem proteinu. Tento objev mel ale jednu vadu na kráse. Hrachová polévka, vydatný zdroj proteinu, vyžaduje velmi dlouhou prípravu, na kterou už vetšinou nezbýval cas. Proto dal Maggi dohromady úspory, koupil suroviny a v roce 1883 prinesl na trh první mouku vyrobenou z luštenin. První druhy mouky dostaly název "legumióza" (z latinského legumen lušteniny). A nebyl by to puntickár Maggi, aby pro tyto úcely nesestrojil také vhodnou pánev. Tri roky nato predvádel užaslému publiku svou novinku: hotové polévky z hrachových nebo fazolových extraktu, které stacilo zalít pouze varící vodou. Maggi navíc zjistil, že pri hydrolýze bílkovinných substrátu vzniká chut i vune podobná masovému vývaru. Práve tato myšlenka stála u zrodu jeho prumyslových výrobku.

Typické lahvicky korení Maggi

K prumyslové výrobe ovšem scházel organizacní a hlavne financní krok. V roce 1886 proto byla založena komanditní spolecnost "Julius Maggi Co." ve švýcarském Kemptalu. Za rok se vydal novopecený podnikatel za hranice.

Z té doby pochází také další nápad vybudovat sklady zboží pro získání zahranicních trhu. První vznikly ve Vídni, Berlíne, Paríži, Londýne a dokonce v New Yorku. Brzy zacaly vznikat Maggiho továrny na zahranicní pude. Behem deseti let jich vyrostlo asi 150. V roce 1887 založil v mestecku Singen v Nemecku továrnu na výrobu polévkového korení. Charakteristické lahvicky, které byly patentovány roku 1894 pod ochrannou známkou ctyrcípé hvezdy, byly pojmenovány krajovým alemánským dialektem jako "Güttrli", což v prekladu bylo znamení, které prináší štestí a úspech. Po více než sto letech své existence se tyto lahvicky zmenily velice málo.

Co se skrývá v maggi

Korení Maggi byl tekutý korenící prípravek z biologicky rozložené rostlinné bílkoviny. Skládal se z vody, rostlinné bílkoviny, soli, aroma a kvasnicového extraktu. Toto korení zrálo tri až ctyri mesíce, címž se prohlubovalo charakteristické aroma. Korení Maggi je podobné svou vuní libecku (proto taky libecek dostal v tomto století ješte jeden prívlastek ríká se mu korení Maggi, dokonce ho mužeme pod tímto názvem najít v nekterých lexikonech. O to více nás prekvapí, že se libecek pri výrobe korení Maggi vubec nepoužívá. Maggiho korení melo univerzální použití. Hodilo se do polévek, omácek, nejruznejších štáv k masu, masových jídel, do zeleniny, rýže, testovin, salátu, pikantních pomazánek a korenených nápoju. Výhoda maggi byla také v tom, že jím bylo možné jídlo dochutit i prímo na talíri. To byla novinka, kterou mnoho hospodyn privítalo. Korení Maggi po více než sto let sklízelo také chválu z úst nejlepších kucharu.

Filozofie prodeje

Julius Maggi nezanedbával ani reklamu. Vedel, že zboží se neprodá samo od sebe, ale je mu treba pomoci. Roku 1886 otevrel reklamní a tiskové stredisko, které melo zajistit ohlas jeho lahvickám, korením a hotovým polévkám. Barevné emailové štítky upozornovaly na prítomnost jeho zboží v tom kterém obchode. Zobrazena na nich byla krásná secesní dáma, která v ruce držela lahvicku maggi. Bujon v kostkách se také pridával k nákupu jako "vánocní pozornost". Pri dodávkách do Švýcarska se Maggi zavázal, že ceny neporostou proto mohl v reklame použít slogan "Hrachové testoviny výživnejší než maso, stejne tak lehce stravitelné, velmi levné a rychle hotové!" Není bez zajímavosti, že v cele Maggiho reklamního strediska stál mladý Frank Wedekind, pozdejší známý nemecký dramatik (1864-1918). Jeho zásluhou se reklamní slogany i písne staly velmi populární. Jednou polévky a korení oznacil za jídlo bohu, jindy za nástroj emancipace žen. Julius Maggi Wedekindovi nedoprával oddechu, snad podle svého principu, který všude o sobe rozširoval: "nešetrete mne, vždyt proto jsem tady". Casto cenzuroval nekteré rýmy a anekdoty. Po asi osmi mesících svého pusobení u Maggiho Wedekind odmítl další spolupráci, ale i tak v oblasti, kterou dnes nazvali moderním marketingem, udelal velmi mnoho. Výroba tehdy sice byla mírou všech vecí a prodej i všechny akce s ní spojené, jí byly podrízeny. Dnes je tomu práve naopak.

Julius Maggi, podnikatel

Maggi nepatril k tem, kterí by svou firmu rídili od psacího stolu. Vždy se snažil videt své výrobky i z druhé strany, ze strany spotrebitele a zákazníka, a porád si kladl otázku, co zákazník dále ocekává. Práve v tomto dialogu výrobce zákazník spocívalo jádro úspechu na tak náladovém a nevyzpytatelném trhu, jako je trh s potravinami. V roce 1912 zemrel ve svých šestašedesáti letech behem porady na mozkovou mrtvici. Nedožil se dalšího vývoje firmy, který byl provázen mnoha krizemi a financními potížemi. Nicméne dnes lze tuto podnikatelskou osobnost oznacit za zakladatele stravy, kterou dnes moderne nazýváme fast food. Tato tradice zustala firme Maggi, byt pod ochrannými krídly koncernu Nestlé, dodnes.

Jana Geršlová