AP: Japonsko čelí znečištění životního prostředí dioxinem

AP: Japonsko celí znecištení životního prostredí dioxinem

(servis MONITOR)

TOKOROZAWA (Japonsko) 12. cervence (CTK/AP) - Eiko Kotaniová okna neotevírá a celý den má puštenou cisticku vzduchu. Peclive myje zeleninu, loupe rajcata a vyhýbá se tucnému masu, rybám z nedalekého zálivu a zmrzline všech barev. Presto se ale stále obává o zdraví své rodiny, píše tisková agentura Associated Press.

Její dum na tokijském predmestí Tokorozawa je obklopen desítkami vysokých komínu chrlících zapáchající šedivá oblaka dýmu ze spáleného odpadu, který muže obsahovat nebezpecný dioxin. "Jsme nuceni dýchat tento vzduch. Je to ostudné," ríká.

Znecištení dioxinem - chemickou slouceninou, u níž vedci objevili spojitost s rakovinou, vadami novorozenat a dalšími zdravotními problémy, - se stalo v Japonsku nejnovejší ekologickou posedlostí. Dioxin znecištuje ovzduší, muže se dostat do pudy a vody, a tak kontaminovat zemedelské a rybí produkty.

I když badatelé až nyní zacínají chápat šíri problému, nekterí vedci soudí, že znecištení dioxinem v Japonsku je možná nejvetší na svete.

Znecištení dioxinem je úzce spojeno se spalováním odpadu. Dioxin se casto uvolnuje, když se v ohni ocitnou plasty a další odpadky obsahující slouceniny chlóru. A to je obzvlášte problém pro Japonsko, které je zemí spaloven.

Odpad se zde spaluje v 3840 spalovnách, schválených úrady, zatímco v USA je jich méne než 200. Jedním z duvodu vysokého poctu spaloven je nedostatek prostoru pro skládky v této lidnaté ostrovní zemi. Dalším duvodem je podle ekologických organizací neschopnost vlády vnímat kontaminaci dioxinem jako problém.

Velký význam pro uvedomení si problému mel rok 1997, kdy se ve meste Kjóto uskutecnila celosvetová konference o životním prostredí. Japonsko a 37 dalších zemí se zavázalo, že do let 2008 až 2012 sníží emise "skleníkových" plynu, predevším oxidu uhlicitého, o 5,2 procenta pod úroven z roku 1990.

Tlak na vládu, aby neco podnikla, od té doby vzrostl, japonské sdelovací prostredky venují velký prostor zprávám týkajícím se dioxinu.

Zvlášt velké znepokojení vzbudily dva nedávné prípady. V únoru témer vypukla panika poté, co jedna televizní stanice sdelila, že v "listové zelenine" z predmestí Tokorozawa severozápadne od Tokia byla zjištena vysoká úroven dioxinu. Ceny špenátu prudce klesly a rozezlení farmári požadovali omluvu. Televize pozdeji priznala, že znecišteny byly cajové lístky.

V breznu dva bývalí zamestnanci spalovny v Ósace požádali o odškodnení, když v jejich krevním tuku byla zjištena úroven dioxinu ctyricetkrát prekracující normál.

Místní cinitelé se vesmes snažili uklidnit verejnost ujištováním, že kontaminace není tak strašná hrozba. Vláda však zároven zacíná prijímat závažnejší opatrení k jejímu omezení.

Koncem brezna kabinet oznámil, že zprísní kontroly pri spalování odpadu a v príštích ctyrech letech sníží emise dioxinu o zhruba 90 procent. Když premiér Keizó Obuci oznamoval balícek opatrení, prislíbil "co nejvetší snahu bojovat se znecištením dioxinem a splnit ocekávání verejnosti".

Vláda vyclenila 82,7 miliardy jenu (690 miliónu dolaru) na monitorování a další projekty pro financní rok, který zacal 1. dubna, a již toto léto zacne s odebíráním vzorku z pudy, vody a ovzduší.

Podle soucasného limitu ministerstva zdravotnictví a sociální péce prípustný denní príjem dioxinu je 10 pikogramu na kilogram telesného váhy. Jeden pikogram je jedna bilióntina gramu.

Avšak vládnoucí Liberálnedemokratická strana navrhla zákon, který by limit stanovil na ctyri pikogramy na kilogram, což je horní hranice úrovne jednoho až ctyr pikogramu, kterou nedávno navrhla Svetová zdravotnická organizace (WHO).

Vláda tvrdí, že v boji s dioxinem již neceho dosáhla. Zprísnení norem loni vedlo k uzavrení 2046 spaloven. Není jasné, kolik ze zbývajících 3840 bude muset být uzavreno, až se ješte více zprísní standardy v roce 2002. Vládní požadavek na úroven emisí dosud nesplnilo témer 700 z nich.

Nekterí experti kritizují kroky kabinetu jako príliš mírné vuci prumyslu. "Japonská opatrení proti znecištování životního prostredí byla vždy taková, aby chránila prumysl místo zdraví verejnosti," prohlašuje Kazuki Kumamoto, profesor ekologické politiky na tokijské univerzite Meidži Gakuin.

Kumamoto tvrdí, že predevším musejí být výrobci prinuceni k zastavení produkce znecištujícího materiálu a odpadu. "Problém se muže jen zhoršit. A cenu zaplatí naši potomci," upozornuje.

if mž