Ludlow: Problémem rozšíření je Polsko a veřejné mínění

Ludlow: Problémem rozšírení je Polsko a verejné mínení

Problémy, na než narazí rozširování Evropské unie v príštích letech, lze redukovat na dva základní - Polsko a verejné mínení, soudí Peter Ludlow, reditel a zakladatel bruselského Strediska pro výzkum evropské politiky (CEPS). Domnívá se, že je bude možné vyrešit a prekonat tak, aby první skupina nových clenu vstoupila do EU v letech 2004-2005. "Mám-li to ríci ponekud tvrde, jediné vážné jednání v tomto rozšírení je s Polskem. Ostatní jsou tak malí, že je lze snadno zvládnout. Polsko je však veliké, je to evropská mocnost. A má politické, ekonomické, zemedelské problémy. Proto bude urcovat tempo tohoto rozšírení," rekl Ludlow v rozhovoru pro CTK. Polemizuje tedy s oficiálním stanoviskem Evropské komise i clenských státu, že EU jedná o pristoupení s každým kandidátem zvlášt a každého hodnotí podle jeho výkonu, a to až do samotného prijetí. Ve shode s naprostou vetšinou analytiku v Bruselu predpokládá, že rozšírení je možné jen skupinove, a nedovede si predstavit jakoukoli první skupinu bez Polska. Obdobne jako komisar Günter Verheugen se priklání k názoru, že nejpravdepodobnejším scénárem je "big bang", tedy pristoupení osmi až deseti zemí, samozrejme vcetne Polska. Budou-li nekteré - Madarsko, CR - pripraveny drív, mají proste smulu. "Portugalsko posedávalo tri ctyri roky, než jsme dali dohromady dohodu se Španelskem. Je osudem malých, že cekají na velké. Dánové, Norové a Irové museli cekat na Brity; nemohli bez nich ani zacít." Cekání nebude prý delší než dva roky - kdyby Ceši ci Madari ukoncili rozhovory napresrok a Poláci až nekdy v roce 2003, termíny 2004-5 by se daly stále ješte stihnout. "To by nakonec nebylo tak dlouhé." Polské potíže jsou podle Ludlowa subjektivní i objektivní. Pramení jak ze skutecnosti, že jde o velikou zemi, takže každý problém má vetší rozmer než jinde, tak ze specifických neduhu, jako je pomalé sladování legislativy, slabost státní správy, nekompatibilní zemedelství, ba i nynejší vládní krize. "Výsledky Polska jsou pozoruhodné. Legislativci chtejí pracovat pres prázdniny, což je dobrá zpráva. Dokud však nebudou dohnána zpoždení, dokud politická stabilita neprestane být problematická, je legitimní si klást otázky a být znepokojen." Polsko dosahuje dobrých ekonomických výsledku, což se odráží v každorocních posudcích Evropské komise. Staví se však casto zdrženlive k plnení závazku plynoucích z Evropské dohody; jeho predstavitelé stále považují proces rozšírení za prevážne politický a prijetí do EU za gesto politické vule clenských zemí, nikoli výsledek intenzívní domácí prípravy. V poslední dobe uzavreli všichni kandidáti s výjimkou Polska s EU dohody o postupné liberalizaci obchodu s potravinami a zemedelskými produkty. CR, Madarsko a Lotyšsko parafovaly protokoly o vzájemném uznávání certifikátu; Varšava o nem ješte ani nezacala jednat. Poláci se také nijak nehrnou do "druhé fáze" asociacního vztahu s EU, do nehož už vešli Madari a Ceši se na to chystají. Bude to znamenat další sblížení a integraci, vcetne nepríjemných stránek. Podle Ludlowa je tudíž Polsko kauzou "sui generis", na niž musí EU uprít všechnu pozornost. "Zbabráme-li prijetí Polska, zbabráme celé rozšírení," rekl. Verejné mínení není podle jeho názoru rozšírení nakloneno, protože o nem neví a mnohdy ho považuje za nebezpecné, za krok do neznáma. Tak tomu bylo v minulosti pokaždé, když se spolecenství rozširovalo, zejména o Španelsko a Portugalsko. Je na politicích, aby verejnost presvedcili a informovali. "Obecne si myslím, že pokud vlády reknou, že se to udelá, tak se to udelá. S výjimkou Rakouska není nikde významná organizovaná opozice vuci rozšírení." Rakousko však podle nej predstavuje skutecný problém. "Leckdo se znepokojuje tím, jak ovlivní rozšírení nemecké nebo francouzské volby v roce 2002. To je falešná debata. Daleko významnejší budou volby rakouské." Podle britského politologa nehrozí nejaké výrazné vybocení verejného mínení v kandidátských zemích, pokud bude proces rozumne pokracovat, i když projevum populismu je nutno celit. Verejné pochyby vyjadrované Václavem Klausem mu nedelají starost, považuje je za soucást politické hry. "Klaus v opozici je neco docela jiného než Klaus u moci. Kdyby celil otázce, zda vstoupit ci nikoli, jsem si zcela jist, že by nedoporucil Cechum, aby zustali mimo. Dokud byl u moci, neudelal to - a neudelá to nikdy."