Genetická otázka a globalizace

Nejezte to, kdo ví, co v tom je!" varují odpůrci potravin, které obsahují geneticky upravené organismy. Říká se jim podle anglické zkratky GMO (geneticaly modified organism). V očích Evropanů, hýčkaných dotovaným drahým zemědělstvím a naprostým nadbytkem potravin, je toto zlo přicházející zpoza Atlantského oceánu přirovnáváno k nestvůrám - proto se mu také říká "frankensteinovské jídlo". A odpůrci globalizace s chutí využívají GMO jako jeden z cílů své kritiky. Bezpochyby se mu nevyhnou ani v září v Praze, i když s organizacemi typu Světové banky souvisí jen nepřímo. Francouzští a další odpůrci GMO, zaplavující silnice při demonstracích jablky a dalšími výpěstky, názorně demonstrují problém, s nímž se potýká Evropa ve vztahu ke Spojeným státům. Podobně jako se politici s podezřením dívají na nutnost vytvořit evropské (rozuměj evropskounijní) ozbrojené síly, protože Evropany neustále zachraňují američtí vojáci, zemědělci a potravinářský průmysl nelibě sledují rozvoj GMO za oceánem. V roce 1999 bylo 72 procent půdy osázené rostlinami s příměsí GMO v USA, 17 procent v Argentině a 10 procent v Kanadě. Když se obyčejného Američana zeptáte, zda ho zajímá, že jí geneticky upravené potraviny, příliš se nad tím nezamyslí. Zajímá ho spíš obsah tuku. A pokud ano, vyhrkne: "Federální agentura to přece povolila." Ano, Američané věří svým úřadům, které by přece nedovolily pěstovat a prodávat něco, co by je poškozovalo. Evropané (Evropská unie) takovou instituci nemají, i když v posledních měsících se opět nesměle oživuje myšlenka povolit určité množství potravin s GMO. A pokud se hovoří o Bruselu, tak většinou s úšklebkem, co zase chce zakazovat či upravovat. Optimističtí Američané se od skeptických Evropanů liší právě důvěrou v instituce, jak je postoj k GMO náležitě ilustruje. Ve Spojených státech také sídlí většina firem, které se vývojem GMO zabývají a které se snaží proniknout na dotovaný a ochranářský evropský trh, jehož spotřebitelé jsou navíc od roku 1996 vystrašeni nemocí "šílených krav". Žádní vědci však zatím neprokázali škodlivost potravin s GMO na lidský organismus. Na vývoz orientované americké zemědělství však bojuje o trhy na celém světě. Politici se zase snaží odpůrce přesvědčit, že GMO může být lékem pro strádající země třetího světa. Potraviny obsahující například upravenou kukuřici či rajčata jsou možná vhodné na vývoz do zemí třetího světa, ale technologie a jejich pěstování je i tak pro chudé státy příliš drahé, nehledě na to, že v USA se vyvíjejí druhy pro mírné pásmo a chudé země leží v tropickém a subtropickém. Obava z vytvoření nežádoucích mutací (jako je například odolný superplevel) tak spíše roste, než mizí. Obhájci i kritici globalizace se ovšem nepřestávají vášnivě přít o použitelnosti GMO v přítomnosti i budoucnosti. Nasycení stále rostoucího množství obyvatel planety je totiž jedním z velkých témat globalizace, kterou její kritici zužují pouze na ekonomické aspekty. A protože už existují nejen poživatelné GMO - vědci mohou nyní geneticky upravovat i lidský genom - je taková hlasitá a vášnivá diskuse na místě: jen díky ní se bude o všech dalších objevech vědět a budou předloženy k morálnímu posouzení. Tady je opatrnost Evropanů rozhodně namístě. A co říci optimistickým Američanům? Možná jejich federální agentury zatím nic škodlivého o GMO nezjistily. Ale před padesáti lety také nikoho nenapadlo zabývat se nebezpečím kouření. A teď jsou tabákové firmy nuceny vyplácet tučná odškodnění a miliony lidí zemřely i kvůli kouření.