Lovná zvěř a radioaktivita

Lovná zver a radioaktivita

Zverejnením clánku o cizorodých látkách, jehož soucástí byla i aktuální problematika o radiacní situaci u cerné zvere na Šumpersku, byla vyvolána rada dotazu, dohadu a zvýšený zájem o tuto problematiku. Proto se v návaznosti na konkrétní zjištení vracíme i k všeobecné problematice umelých radionuklidu u spárkaté zvere.

Jako u všech cizorodých látek v prírodním prostredí je i v problematice umelých radionuklidu citlivým bioindikátorem lovná zver z duvodu prijímání kontaminované potravy z daného prostredí v návaznosti na zmeny v nem probíhající.

Proto se i situace po Cernobylské havárii v roce 1986 nutne promítla i do této situace vcetne lovné zvere. V okrese Šumperk bylo od roku 1986 až vcetne roku 1981 vyšetreno asi 1120 kusu spárkaté zvere. Místne byly zjištovány zvýšené hodnoty až do 3500 Bq (becquerelu) na 1 kg zveriny, ojedinele i nad hranici 4000 Bq. Obecne byly tyto hodnoty zjištovány u všech druhu vyšetrené spárkaté zvere, kdy u srncí a jelení zvere byly hodnoty v prumeru vyšší než u cerné zvere a pomerne rychle se tyto hodnoty výrazne snížily.

V letech 1992 až 1998 v rámci pravidelného monitoringu bylo vyšetreno 62 kusu spárkaté zvere a byly zjišteny hodnoty od nemeritelných, tj. pod 10 Bq u vyšetrené srncí zvere, až po ojedinelé hodnoty vyšší a to u jelení zvere do 242 Bq a u cerné zvere 215 Bq. Hodnoty vyšší než 50 Bq byly zjišteny jen u 25,8 % vyšetrené zvere, z toho byl podíl hodnot vyšších než 100 Bq jen 9,6 %.

Proto bylo zjištení nekterých hodnot u ulovených divocáku v soucasné dobe zarážející a nezvyklé (Myslivost c. 2/2000).

Méne je již známo, že obdobná situace byla zjištena v roce 1994 v okrese Klatovy, se zjištením strední hodnoty u divocáku 2700 Bq a nejvyšší hodnotou 49000 Bq, což jsou hodnoty podstatne vyšší, než jsou hodnoty u vyšetrených divocáku z oblasti Jeseníku. Tehdy projednané informace v myslivecké komisi CMMJ byly jen kusé a oproti soucasné situaci v Jeseníkách i méne dostupné. Rozdílnost situace je i v tom, že strední hodnota v okrese Klatovy byla u jelení zvere 420 Bq, s nejvyšší hodnotou 2900 Bq. U srncí zvere byla strední hodnota 4000 Bq, s nejvyšší hodnotou 7700 Bq. Bylo také vyšetreno více zvere - celkem 215 ks.

Príciny kontaminace zveriny spárkaté zvere mají nekolik duvodu jejichž puvod je v kontaminaci pudy v dusledku havárie jaderné elektrárny v Cernobylu. Na rozsahu kontaminace pudy se podílel charakter proudení vzduchu nad jednotlivými územími v dobe jaderné havárie a v horských oblastech mely význam pro kontaminaci pudy i vetší deštové srážky, nerovnomerné na území CR. V Jeseníkách, vcetne území s dnešním výskytem kontaminovaných divocáku, byl také jeden z nejvyšších spadu, kdy plošná aktivita Cs-137 asi za 6 týdnu po cernobylské havárii vykazovala pres 30000 Bq na metr2.

Další skutecností je, že v lesích je obvykle pudní horizont nízkého profilu se skalnatým podložím a proto zustávají radioizotopy cesia dlouhodobeji pri povrchu pudy. V obdelávaných pudách je cesium rychleji vyplaveno do spodních horizontu pudy až do spodních vod. V neobdelávané lesní pude - humusové hrabance je jeho vyplavení pomalé.

Pri cernobylské havárii byl pomer radioizotopu cesia-134 (Cs-134) k cesiu-137 (Cs-137) približne 2 : 1. Vzhledem k ruzným polocasum rozpadu Cs-134 (približne dva roky) a Cs-137 (približne tricet let) je dnešní pomer Cs-134 ku Cs-137 v prírode širší než 1 : 100 (pod 1 procento). Soucasnou situaci zpusobuje práve Cs-137 z duvodu dlouhého polocasu rozpadu a tím jeho pretrvávání v kontaminované pude. Dále také s potravou prijímané cesium nahrazuje v telních tekutinách živocichu draslík. Obdobne se dostává s prijímanou vodou z pudy do rostlin.

To jsou práve faktory, které zapricinují, že zverina, ale také houby a lesní plody v oblastech nejvíce postižených radioaktivním spadem stále do soucasnosti mohou obsahovat vyšší merné aktivity Cs-137.

Co zaprícinilo soucasnou anomální situaci u divocáku, kdy na území asi 7000 ha ve ctyrech honitbách byly zjišteny u nekterých kusu mladé zvere - selat a loncáku, zvýšené hodnoty merné aktivity radioizotopu cesia nad 600 až do 7510 Bq, je zatím nejasné. Podle pomeru Cs-134 k Cs-137 jde jednoznacne o cernobylský puvod radionuklidu ve zverine divocáku. U jelení zvere, i když byl vyšetren jen menší pocet kusu ze stejných lokalit, byly zjišteny hodnoty pouze do 182,5 Bq na 1 kg zveriny. U vyšetrených sušených hribovitých hub byla z této oblasti na Šumpersku (Mravenecník) zjištena dokonce hodnota 12500 Bq na 1 kg.

Vznik radiace jednoznacne souvisí s príjmem potravy u cerné zvere. Je pravdepodobné, že puvod je v kontaminaci pudy. Jedna z úvah je i skutecnost, zda v roce 1997 pri intenzivních deštích s následnými záplavami nedošlo k vetšímu vyplavení draslíku z pudy a ten pak byl v rostlinách vetší merou nahrazen cesiem. Tím by se teoreticky dalo vysvetlit, že nekteré rostliny, hlavne jejich cásti, napr. dužnaté oddenky, prijímané ze spárkaté pouze cernou zverí po jejich vyrytí, mohly zvýšit následne hodnoty radioizotopu Cs-137 ve zverine. Presto probíhají šetrení, které by vyloucila možnost kontaminace zveriny divocáku z duvodu prikrmování prumyslove vyrábenými krmivy živocišného puvodu.

Pro zver je podstatné, že biologický polocas odbourání cesia v organismu je približne šest týdnu, kdy polovina prijatého cesia do organismu je z neho za tuto dobu vyloucena mocí. U savcu je polocas rozpadu ovlivnen jejich hmotností.

Obdobne to platí i pro osoby, které zkonzumují potravinu obsahující radioizotopy cesia, v daném prípade zverinu, houby a nebo lesní plody, které jsou kontaminovány cesiem. U cloveka je biologický polocas vyloucení Cs-137 asi 100 dnu.

I když soubor provedených vyšetrení u divocáku nebyl v šumperské lokalite zatím rozsáhlý, ukazuje se napr., že u selat ulovených prokazatelne ze stejné tlupy s casovým odstupem v prumeru 34 dnu došlo ke snížení merných hodnot aktivity cesia v prumeru o 40 %. Ukazuje to, že presunem cerné zvere v souvislosti se zmenou stávanište v zime došlo k omezení príjmu kontaminované potravy (at již z duvodu promrznutí pudy a nemožnosti se dostat k prirozené potrave, ci event. z jiného zdroje).

Bude zajímavé nadále sledovat dynamiku zjištovaných merných hodnot Cs-137 u cerné zvere v letošním roce na tomto území a v návaznosti na ne, tak jak byl proveden rozpis vyšetrení Okresní veterinární správou v Šumperku jednotlivým uživatelum honiteb.

V našich právních predpisech ve vyhlášce Státního úradu pro jadernou bezpecnost c. 184/1997 Sb., o požadavcích na zajištení radiacní ochrany, jsou v Príloze c. 8, tabulce c. 4 stanoveny smerné hodnoty zásahových úrovní pro regulaci distribuce a požívání potravin a vody. Smerná hodnota zásahové úrovne hmotnostních aktivit v Bq na jeden kilogram je zde pro mléko, pitnou vodu, detskou výživu a základní potraviny stanovena na 1000 Bq. Specifické zásahové úrovne, až desetkrát vyšší než pro základní potraviny, se mohou stanovit k regulaci nekterých druhu potravin tvorících malou cást celkové spotreby. Prumerná konzumace zveriny u obyvatelstva je velmi nízká. Jiná muže být v nekterých prípadech u osob majících k zverine vetší prístup.

Tyto hodnoty jsou v souladu s hodnotami uvedenými ve Smernicích Evropské unie c. 87/3954, 89/944 a 89/2218. Hodnoty uvedené ve Smernicích EU c. 90/737, 94/3034, 95/686 pro export a import ze tretích zemí do zemí EU jsou 370 Bq Cs-137 na 1 kg pro mlécné výrobky a detskou výživu a 600 Bq Cs-137 na 1 kg ostatní potraviny a mají být vcleneny do naší legislativy do konce roku 2001. Co z toho vyplývá pro mysliveckou praxi.

1. Stále je možné se setkat s pozdními dusledky radiacní havárie jaderné elektrárny v Cernobylu, zvlášte v souvislosti se specifikou lesních ekosystému a specifickými vlastnostmi lesní pudy a charakterem jejího horizontálního složení.

2. Vyšetrení na radionuklidy ve zverine je provádeno Státními veterinárními ústavy. Vyšetrení v rámci pravidelného monitoringu jsou hrazena z prostredku Okresních veterinárních správ. Vyšetrení pro prípady soukromého zájmu jednotlivých uživatelu honiteb jsou vyúctovávány zadavateli (majiteli vzorku). V soucasnosti je za jedno vyšetrení úctováno témer 500 Kc. Na provedení vyšetrení je treba dodat 400 až 500 gramu kosterní svaloviny z vyšetrovaného kusu zvere (bez kostí a chrupavek).

3. Je doporuceno, aby zverina prekracující hodnoty uvedené v Príloze 8, tabulkách 4 a 5 vyhlášky SÚJB c. 184/1997 Sb. nebyla uvádena na domácí trh a pro export do zemí Evropské unie.

4. Pri individuální spotrebe zveriny, napr. prídelu, se doporucuje promerení vzorku zveriny, napr. z oblasti se zvýšenými hodnotami jako je plošne omezená šumperská lokalita. Na základe tohoto výsledku se dotycná osoba rozhodne o zvážení rizika, kdy pri konzumaci rozumného množství zveriny nehrozí konzumentu reálná újma na zdraví.

Clovek obvykle zkonzumuje za rok okolo 80 kg masa. I kdyby je zkonzumoval v celém rozsahu ve zverine mající až 49000 Bq na jeden kilogram (což je zatím nejvyšší hodnota zjištená u divocáka v CR), odpovídala by tato dávka rocnímu limitu ozárení pro pracovníky se zdroji ionizujícího zárení.

5. Z chovatelského hlediska by bylo zbytecné provádet regulaci stavu populace zvere z duvodu zvýšených hodnot radiace ve zverine. Kontaminace by stejne pokracovala i u mladé zvere s príjmem kontaminované potravy, té, která je zdrojem vzniku zvýšených hodnot Cs-137.

6. V prípade vysoce kontaminované zveriny (zvere) ji lze bez omezení zkrmovat napr. v zoologických zahradách a nebo chovných farmách kožešinové zvere. Provádet její likvidaci v kafilerii je zbytecné.

Predpokládáme, že náš clánek prispeje k vysvetlení dohadu a dotazu a také k rozptýlení zbytecných obav u myslivecké verejnosti v souvislosti s touto problematikou, která byla v poslední dobe dosti casto komentována ve verejných sdelovacích prostredcích a tisku.

RNDr. Ctibor BABICKA, CSc., MVDr. Jirí SEDLÁCEK