Frankfurtské párky mají svou dlouhou historii

Nikoliv ve Frankfurtu, i ale ve Vídni se začaly vyrábět frankfurtské párky. Zatímco u nás jim říkáme i frankfurtské, ve Frankfurtu je nazývají vídeňské.

Vynálezcem frankfurtských párků byl selský syn Johann Georg Lahner. Ve Frankfurtu se zaučil do tajů řeznického řemesla a roku 1798 se pěšky vydal podél Dunaje přímo do Vídně, kde začal snít o výrobě uzenin. V těch dobách se uzeniny ještě nevyráběly. Řezníci je považovali za něco méněcenného. Mluvilo-li se o něčem nedokonalém, říkalo se, to patří do vuřtů. Mladý průkopník musel bojovat s předsudky a jeho mistři, u nichž ve Vídni pracoval, mu nijak nechtěli s rozumět. Když začal mluvit o výrobě uzenin, považovali ho za blázna a nejednou si musel nechat líbit poznámku, že patři sám do vuřtů. Bylo to za napoleonských válek, když se Lahner odhodlal k výrobě párků. Vypůjčil si 300 zlatých, přidal k nim své úspory a v roce 1804 v domě v Scholttenfeid č. 274 koupil malé řeznictví.

V té době však neexistovalo nářadí ani stroje. Šlachy a žily se z masa musely vyřezávat ručně. Aby maso změklo, tlouklo se do něho paličkami. Pak se krájelo ohromnými kolébacími noži, které obsluhovali dva dělníci postavení proti sobě u stolu. Trvalo dlouho, než vynálezce došel ke správnému poměru vepřového a hovězího masa a než zjistil, které části masa se k výrobě "frankfurtek" nejlépe hodí. Když se mu konečně podařilo zjistit správný poměr obou druhů masa a koření, zbývalo ještě najít vhodné střívko, do něhož by dílo mohl narazit. Jako ideální obal nakonec posloužilo ovčí střívko. Hotový výrobek ještě stále neodpovídal jeho ideálu. Pravou chuť získaly párky až poté, co Lahnera napadlo, že by je mohl před vařením zaudit. Před uzením naplněné několikametrové střívko rozdělil na páry, tak vznikl i název párek. Své párky vynálezce pojmenoval podle Frankfurtu, města, ve kterém poprvé začal o výrobě uzenin uvažovat. Proto se párkům připravovaným podle Lahnera říká "frankfurtské párky".

Požitkářští Vídeňáci

Za těch dob žil ve Vídni král valčíků, hudební skladatel Lanner. Vídeňáci, kteří měli rádi pěknou hudbu i dobrá jídla, říkali, že Lanner obšťastňuje jejich srdce a Lahner zase žaludky. Technologie výroby frankfurtských párků se posléze donesla i do Čech. V osmnáctém století se ve Vídni vyučil první zakladatel řeznického cechu u nás, mladý Hulata ze Strašnic. O jeho budoucím povolání rozhodla náhoda. Když blouma] ulicemi Vídně, potkal děvče, které jako on pocházelo z Hustopečí u Brna. Dívka, která prodávala v řeznictví, se přimluvila u šéfa, aby Hulatu vzal do učení. Řeznické řemeslo šlo učedníkovi dobře od ruky, a tak ho mistr poslal do Prahy. Tam se konala velká výstava řeznického cechu. Hulata už v Praze zůstal a ve Strašnicích otevřel vůbec první výrobnu masa a masných výrobků v Cechách. Jeho specialitou byla samozřejmě výroba frankfurtských párků, které se naučil ve Vídni. Uzeniny z Hulatova řeznictví získávaly popularitu. Od minulého století patří tento druh párků ke klasickým českým výrobkům. V současnosti ho ale na trhu poněkud vytlačují podobné vídeňské párky. Jejich typická chuť a jemné složení však pomalu vítězí. Na pultech českých řeznictví opět začínají vonět tradiční frankfurtské párky.