Zemědělství může prosperovat i bez podpory státu

Nedotované zemědělství je životaschopné, alespoň příklady z Nového Zélandu o tom přesvědčují. Unie by tam měla hledat poučení.

Potíže s přímými dotacemi slíbil nedávno zemědělcům ze zemí, které se připravují na vstup do EU, komisař EU pro zemědělství Fischler. Potvrdil, že syntetický materiál zveřejněný jako Agenda 2000skutečně platí, a to především pro nejbolavější oblast, jakou zemědělství představuje i pro EU. Materiál totiž předpokládá, že vzhledem ke slabosti zemědělství a potravinářského průmyslu v přistupujících zemích a očekávaným nárůstům cen surovin bude nutno počítat s určitou přechodnou dobou, po kterou by byl zmírněn náraz cenových úprav. Jen stěží lze odhadnout, jak dalece jsou vyslovené obavy ze zhroucení zpracovatelského průmyslu uchazečských zemí míněny upřímně, nebo zda jde o čirý alibismus. Jsem přesvědčen, že společná zemědělská politika se stala pro všechny země EU nebezpečnou pastí. Snahám po jejích reformách chybějí radikální nasazení a politická odvaha.

Dobré příklady

Při nedávné pracovní návštěvě Nového Zélandu měli členové senátního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu možnost seznámit se s materiálem nazvaným Zemědělství bez dotací - poučení z Nového Zélandu. Práce pojednává o změnách vedoucích k ekonomické liberalizaci Nového Zélandu v letech 1984 - 1994, které znamenaly posun na přední místo mezi zeměmi OECD v ekonomické výkonnosti. Šlo o reformy, díky nimž se zemědělství a venkovský sektor prakticky osvobodily od vládních institucí. Ztráta preferenčních trhů v době, kdy Velká Británie vstoupila do EU, vedla k výraznému propadu obchodní bilance Nového Zélandu. Vláda ve snaze podpořit exportní sektor, v němž mělo zemědělství významnou pozici, stimulovala především zemědělství. Argumentace zemědělců o potřebě dalších dotací k udržení konkurenceschopnosti pak vedla k dalším dotacím, takže v roce 1983, tedy krátce před nastartováním reforem, dosáhla úroveň protekcionismu chovatelů dobytka a výrobců 34 %. Základem reforem bylo odstranění výsad, které vláda udělila některým odvětvím i jednotlivcům, a tedy vytvoření rovných podmínek. V úvodu byly provedeny zásadní změny v zemědělské politice a v průběhu 3 let byla zrušená vládní pomoc zemědělskému sektoru. Byl nastolen striktní princip subsidiarity. Celkově došlo v tomto období ke zrušení více než 30 dotačních režimů v zemědělství.

Zrušení výhod

V rámci reforem byly zrušeny koncesionářské půjčky pro rozvoj zemědělství, podpůrné platby např. pro pastevecké výrobky. Postupně byly odstraněny úlevy na daních pro výdaje na rozvoj zemědělství. V prvním období způsobilo zrušení dotací do zemědělství krizi v zadlužení venkova. Reakcí zemědělců bylo omezování zbytných výdajů. V této situaci zasáhla vláda při řešení vzniklé dluhové krize. Rural bank zvýšila pro zemědělce úrokovou sazbu na tržní úroveň, avšak splátky se udržely na původní úrovni při současném snížení jistiny. Na základě tohoto schématu bylo možno odepsat většinu zemědělského dluhu. Počet subjektů, které musely pro silné zadlužení zemědělství opustit, se odhaduje na 900, především těch méně výkonných. Příjmy farem začaly růst již v pátém roce reformy.

Reformy úřadů

Za zvláštní zmínku stojí institucionální reformy. V roce 1985 bylo ministerstvo zemědělství a lesnictví velkou diverzifikovanou institucí s 6500 zaměstnanci. Pracovníci ministerstva ovšem prováděli vedle srovnatelných agend také zemědělský výzkum. V rámci politických reforem začalo ministerstvo zemědělství postupně měnit svoji roli. Ty činnosti, které něco přinášely jen soukromému sektoru, byly převedeny na systém úhrady nákladů a některé z nich, jako osvěta a výzkum, byly zprivatizovány úplně. Věda a výzkum, financované z veřejných prostředků, se soustředily pouze na problémy veřejného zájmu. Financování výzkumu pro potřeby konkrétních zemědělských odvětví se děje z vlastních zdrojů, které si mohou na základě přijatého zákona určit sami výrobci. Ostatní části ministerstva fungují na komerční bázi. Agentura uzavírá smlouvy s ministerstvem o tom, že bude poskytovat určité výstupy ve stanoveném čase.

Vedoucí pracovníci mají plnou rozhodovací volnost a každý útvar i jednotlivý pracovník pracují na smluvní bázi. V důsledku těchto kroků se počet pracovníků ministerstva snížil na 2200.

Neméně překvapivá je zkušenost, že exportní a marketingové monopoly, které vlastnila a provozovala zemědělská družstva, byly postupně liberalizovány, až zcela zanikly.

Rozložení zátěže

Novozélandští ekonomové dokladují, že ze zkušeností je možno si vzít poučení jak ekonomické, tak politické. Za základní je třeba pokládat odmítnutí obecných mýtů o roli, kterou má vláda hrát v zemědělství, a o škodách, které by mohly být zemědělství způsobeny zrušením dotací.

Z mnoha zemí OECD zaznívají argumenty, že v případě poklesu příjmů v zemědělství by zemědělství zaniklo. Pro odmítnutí tohoto názoru nechť poslouží hodnoty koeficientu OPP, které vyjadřují podíl dotací na jednotku příjmu. Zatímco v EU představuje hodnotu 47, v ČR hodnotu 17, na Novém Zélandu po reformách hodnotu 3.

Řada politických poučení, i přes odlišnosti nejen zemědělství, může být směrována jak k nám, tak do EU. Zde je několik z nich:

Aby vláda získala politickou podporu pro reformy, musí dbát, aby tíhu těchto reforem nesly i ostatní sektory ekonomiky. V situaci, kdy byla přijímána nekompromisní politická opatření směřující k tvrdé liberalizaci, prokázaly výzkumy veřejného mínění, že je vláda vnímána pozitivně. V okamžiku ztráty dynamiky docházelo k opačnému efektu.

Mezi nejdůležitější patří poznatek neplatnosti premisy, že konsenzu pro reformu musí být dosaženo dříve, než je reforma nastartována. Konsenzu pro kvalitní rozhodování nebylo dosaženo dříve, dokud reforma nepřinášela první uspokojivé výsledky. Každá reforma musí být realizována rychle, jinak nevede k úspěchu. Průběh a výsledky reforem zemědělství provedených na Novém Zélandu by měly být naléhavou výzvou pro všechny země EU.

Vladimír Oplt, senátor Parlamentu ČR, Předseda Podvýboru pro zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství