Védrine vydal knihu o evropské integraci

Védrine vydal knihu o evropské integraci a šírení demokracie

Politování, že pocátkem 90. let skoncil neúspechem koncept evropské konfederace, a uspokojení, že se prosadil realistický prístup k rozšírení Evropské unie, dává najevo francouzský ministr zahranicí Hubert Védrine ve své nové knize, která vyšla koncem cervna v Paríži. Po pádu berlínské zdi stredoevropské a východoevropské zeme prísahaly jen na Severoatlantickou alianci, nerozlišovaly EU od NATO a snily jen o "euroatlantické integraci", napsal Védrine v knize "Les cartes de la France a l'heure de la mondialisation" (Francouzské karty v dobe globalizace), která je vlastne dlouhým rozhovorem s politologem Dominiquem Moisim. "Byla to doba, kdy Václav Havel prispíval k nezdaru evropské konfederace, kterou navrhl François Mitterrand na konci roku 1989. Pritom nemohla být užitecnejší: pracovali bychom již deset let ve spolecné evropské strukture a klidneji bychom pripravovali rozšírení EU!" Védrine, který vede francouzskou diplomacii již tri roky, ve své knize potvrzuje, že je predevším diplomatický realista a pragmatik. Soucasne klade provokující otázky a zpochybnuje mnohé zavedené predstavy a zdánlive nekontroverzní témata, at již jde o západní zpusob šírení demokracie, o nevládní organizace nebo o americký koncept "darebáckých" státu. Pomerne rozsáhle se venuje evropské integraci a konstatuje, že deset let do roku 1999 byli Evropané v prístupu k rozširování rozdelení. Ne na tábor "pro" a "proti", ale na maximalisty nebo demagogy na jedné strane a na zastánce rízeného rozšírení, uvádí Védrine. "Jaký to byl v Bruselu rozruch pokaždé, když jsme já nebo Pierre Moscovici na jednání 'patnáctky' hájili tuto linii! A co morální imperativ rozširování, odpovídali nám agresivne. A to nemluvím o tónu tisku v kandidátských zemích..." "Bylo však naší povinností opakovat, že jsme po desetiletí nedelali to všechno proto, abychom nechali Evropu rozpustit se v odfláknutém rozšírení, a že pro kandidátské zeme by byl vstup do nefungující Evropy Pyrrhovým vítezstvím," prohlašuje Védrine. "Nakonec prevážila naše rozumná linie," ríká o výsledku summitu v Helsinkách na konci roku 1999. Pripomíná, že cílem unie je pripravit se na prijetí nových clenu od roku 2003. "Ale je treba mít jasno: budeme deset až dvacet let žít s procesem velkého rozširování, které zcela zmení evropskou situaci," dodává Védrine. V dalším okruhu témat zpochybnuje predpoklad triumfující v médiích po pádu berlínské zdi, podle nehož Západ svými hodnotami muže a musí dominovat svetu tretího tisíciletí. Pripomíná, že západní svet tvorí jen jednu šestinu obyvatel Zeme, a varuje, že nekdy západní metody šírení demokracie cpí arogancí. "Nekdy se díváme svrchu z našeho nedávného zmoudrení, zapomínáme na staletí naší kruté historie, evropských válek, koloniální expanze, otroctví a inkvizice, odsuzujeme a trestáme sankcemi. Je to legitimní a predevším - je to efektivní?" ptá se Védrine. Odmítá soucasne uvažovat o demokracii v "náboženských termínech". "Demokracie není otázka konverze, ale predevším proces s etapami, které není možné preskocit. Také v Evrope trvalo dve tri století, než jsme vybudovali naše - stále zdokonalitelné - demokracie," prohlašuje. V souvislosti s tendencí prinášet lidská práva zvnejšku odmítá mechanické uvažování požadující vždy stejná rešení: vmešování, sankce, vojenskou intervenci. Je fakt, že médiím v tomto smeru také dávají hul do ruky nekterí politici, kterí vždy mluví o své "koherentnosti" nebo evokují svou "morálku" a dávají tak najevo, jako by stacilo si vybrat mezi "morálním" a"nemorálním" rešením, uvádí. V souvislosti se vznikající mezinárodní obcanskou spolecností Védrine uznává, že "nekteré nevládní organizace delají užitecnou, ba obdivuhodnou práci", ale to nemá souvislost s demokracií jako takovou. Co víme asi o 26.000 existujících nevládních organizacích? O jejich vedoucích, personálu,fungování? Více pruhlednosti by neškodilo, uvedl s tím, že také prakticky všechny jsou jen z bohatých zemí. I když Védrine je mezi francouzskými ministry zahranicí spíše výjimkou v tom, že se snaží co nejlépe vycházet se svým americkým protejškem a snaží se tlumit obvyklý francouzský antiamerikanismus, neodpustil si kritiku mj. americké koncepce "darebáckých státu". "Tuto americkou terminologii ostrakismu a oznacování státu odporujících svetovému nebo americkému rádu neprebírám," uvedl Védrine. V diskusi pri uvedení knihy byl ješte otevrenejší a prohlásil, že mu toto delení vždy pripadalo smešné. Kritizoval i americké plány na systém protiraketové obrany. "Aby bylo možná zastaveno nekolik hypotetických severokorejských nebo íránských raket, je treba kvuli tomu obrátit vzhuru nohama celý strategický systém - a tvrdit tak, že jaderné odstrašování již neodstrašuje - a soucasne riskovat nové závody ve zbrojení?" ptá se Védrine. "V Pchjong-jangu nebo v Teheránu by museli být opravdu dementní, aby vyslali rakety proti USA."