Jak vzniká med?

autor: doc. RNDr. Vladimír Ptáček, CSc.
Mnozí včelaři se domnívají, a píše se to i v literatuře, že včela, která přináší náklad nektaru, složí ho rovnou do buňky. Již Gallup (1868) však uvádí, že včely, jež med sbírají na květech, nejsou ty, jež ho ukládají do buněk.


Přínos nektaru létavkami

Tato skutečnost byla později potvrzena Doolitlem (1898) a Lathamem (1907), avšak chybný předpoklad, že med ukládají létavký, se v literatuře stále dokola opakuje. Root (1925) záměrně pozoroval mnoho stovek včel vracejících se s nákladem, ale neviděl ani jednou, že by ukládaly nektar do buněk. Během vydatné snůšky lze ovšem vidět mnoho včel, jak nektar do buněk ukládají, avšak údajně to nejsou létavky, nýbrž včely úlové, které ještě pro práce v poli nedozrály.

Podle těchto pozorování přiletí létavka s nákladem a pokud je zdroj snůšky v úlu již všeobecně znám, chodí po plástu, dokud nenajde vhodnou úlovou včelu. Té pak část nektaru předá. Příležitostně odevzdá jediné včele všechen nektar, ale většinou se o něj podělí se třemi nebo více včelami. Nebylo prokázáno, proč je tomu tak. Dá se však předpokládat, že úlové včely mají již med od jiných létavek.

Jestliže létavka našla zdroj nový nebo vydatnější, začne napřed kruhovým nebo natřásavým tancem verbovat létavky jiné. Ty pak většinou odletí ještě dříve, než tanec skončí. Nenásledují tedy verbující včelu k novému zdroji, jak se běžně předpokládá (i když i to jsem viděl - pozn. aut.). Během nepravidelných krátkých přestávek dává tancující včela ochutnat včelám úlovým část nektaru, konečně však najde jednu, které předá většinovou porci. Při kontaktu létavka vytlačí kapičku mezi pootevřená kusadla a zčásti vysunuté ústní ústrojí, jehož konec je ohnut zpět k hrdlu. Není-li úlová včela plná, natáhne jazýček a začne odebírat nabídnutý nektar, tak jak to znázorňuje obrázek. Při tomto procesu zůstávají včely v trvalém vzájemném kontaktu jemnými doteky kmitajících tykadel.

Když létavka náklad odevzdala, je připravena odletět. Většinou si však ještě předem vezme trošku medu od jiné úlové včely nebo ze zásob. (To je významné pro ekonomiku letu! Mnoho řídkého nektaru tam létavka přinesla a trochu hustšího medu si bere pro nový let za snůškou! ­ pozn. aut.) Před odletem si předníma nohama očistí jazýček, tykadla a prohrábne oči. Pak se spěšně vydá na cestu.

V roce 1922 publikoval Root údaje ukazující, že létavky potřebují na předání potravy sotva deset minut. Při optimálních snůškových podmínkách pobývaly v úlu nejčastěji jen čtyři minuty. Za jiných okolností však byly zjištěny i intervaly kolem jedné hodiny, avšak to jen výjimečně.

Uvedená pozorování nejen poodhrnula závoj nad tajemným životem včel při snůšce, ale jsou i vysvětlením známé zkušenosti praktických včelařů, že snůšku nevyhrává první bitva, tedy množstvi létavek, ale zálohy, což jsou masy mladých včellíhnoucích se v čase hlavní snůšky v úlu (Kučera, 1980, osobní sdělení).

Nektar přijímají od létavek úlové včely. Jak je ale možné, že řídký med - kropenina, který se prvně objeví v plástech, je již koncentrovanější než nektar, z něhož vznikl?

Zpracování nektaru úlovými včelami

Pozorování badatelů (Gallup, 1868; Doolitle, 1898; Miller, 1904; Root, 1927, 1928, 1932, 1933) ukázala, že jakmile úlová včela obdrží od létavky svou porci medu, vyhledá v úlu klidnější místo s menším provozem. Zde zaujme vertikální pozici hlavou vzhůru (obr. 1).

Sedí pak zdánlivě nečinně, avšak při tom zpracovává­ v nektar pomoci ústních ústrojů. Celý proces je znázorněn sérií nákresů (na obr. 2). Klidový stav zde ukazuje kresba 1. Včela nejprve roztáhne kusadla (mandibuly - md) a přední část sosáku (dprb) se posune směrem vpřed a dolů. Současně se objeví kapička nektaru v předústní dutině (pc - kresba 2). Postupným oddalováním přední části sosáku a jeho přitahováním zpět (kresby 3 a 4) se objevuje stále více nektaru, který nakonec jako kapka vyplní oblast mezi bází a koncem ústních ústrojů (kresba 5). Včela pak vtahuje celou kapku opět zpátky (kresba 6). To se nejprve projeví vydutím povrchu kapky (6a). Pak včela napřímí sosák a vtáhne zbytek (6b), načež sosák zase složí do klidové polohy (6c).

Popsanému procesu věnuje včela obvykle 5 až 10 sekund a opakuje ho s krátkými přestávkami po dobu asi 20 minut. (Udaný interval ovšem silně kolísá.) Takto je původní nektar, kapka po kapce, vystaven teplé a suché úlové atmosféře, což vede k rychlému úbytku vody. Tím je i vysvětleno, proč nektar, který je prvně uložen do plástů, má vyšší koncentraci než nektar nasbíraný na květech.

Když včela skončila popsanou práci, vyhledá buňku vhodnou k uložení kapky, kterou zahustila. Do buňky vstupuje břišní stranou obrácena vzhůru (obr. 3) a je-li buňka prázdná, potírá medem zadní konec horní stěny, odkud med stéká po dnu buňky. Když však buňka již nějaký med obsahuje, vsune do něho kusadla a jednoduše přidá svoji porci.

Za trvalé snůšky zejména velmi řídkého nektaru se úlové včely nezdržují procesem koncentrace, ale ihned uloží svou porci na strop několika buněk. Využívají k tomu i buňky s plodem, které tak plní dvojí úlohu. Tak se zrající kropenina vystavená maximálně možným povrchem poměrně suché a teplé úlové atmosféře postupně zahušťuje. Mezitím již domácí včely zase odebírají od létavek další porce nektaru.

Později včely kapky z buněk sesbírají a snad je mohou dále koncentrovat vyše popsaným postupem. Nakonec je uloží do buněk. Současně s procesem koncentrace probíhá i inverze cukrů, avšak to je již samostatný problém.

Sériemi různých pokusů provedený­ mi v letech 1927, 1928 a 1933 Američan Root zjistil, že odstraňování vlhkosti z nektaru a čerstvé sladiny pokračuje v úlu velmi progresivně i po tom, co ji včely po kapkách rozptýlily v plástech (viz předchozí část tohoto serialu).

Zrání medu v plástech

Při­ tom je pro odpařování vody dostačující samotné prostředí úlu.

Bylo prokázáno, že nově uložený med ztrácel v úlu vlhkost i v zasíťovaných plástech, k nimž neměly včely přístup. Běnem tří dnů med dozrál. To souhlasí s obecně přijímaným názorem na dobu, které je zapotřebí, aby se za běžných okolností sladina změnila ve zralý produkt – med.

Uvedené pokusy dále ukázaly, že med v buňkách naplněných jen do jedné čtvrtiny zrál třikrát rychleji než med v buňkách naplněných do tří čtvrtin. Za příznivých okolností dovedou včely tuto skutečnost vynikajícím způsobem využít.

Pozorováním se můžeme přesvědčit o tom, že když včely mají k dispozici odpovídající množství plástů, naplní koncem dne i za bohaté snůšky jen málo buněk více než z poloviny, zatímco většina buněk obsahuje sladiny ještě podstatně méně. Když takoyým plástem trhneme, kropenina z buněk volně vyteče. prohlídka ihned následujjcího jitra však ukáže významné změny. Široké okrsky buněk, jež dříve obsahovaly jen trochu medu, jsou nyní prázdné, zatímco okrsky plástu, v nichž buňky byly téměř plné, jsou zaplněny docela. Buňky v sousedních okrscích jsou plnější než byly večer. Z plástu lze nyní vytřepat jen tu a tam kapku.

Z uvedeného vyplývá, že dostatek plástů má podstatný význam pro usnadnění procesu dozrávání medu. Jde o důležitý poznatek také z hlediska udržení morálky včelstva. Tolik Root (1959).

Když Rootovy poznatky domyslíme, dokážeme si představit, že za bohaté snůšky mohou včely rozmístit ve vícero plástech větší podíl medu v menších porcích, které ztrácejí vodu několikrát rychleji než porce větší. Tím se do příštího dne uvolní pro­ porcionálně více místa pro novou snůšku, než by se stalo, kdyby buňky byly naplněny více. Má-li včelstvo dostatek plastů, může nejen donést absolutně více sladiny, ale med také rychleji zraje. Nevíme, za jaké snůšky Root svoje pozorování prováděl, rychfost zrání medu bude jistě různá podle výchozí koncentrace nektaru a jiných vlivů, ale u nás by asi většina včelařů namítla, že tři dny jsou k dosažení stavu zralosti málo. Nemůže to však být také tím, že zejména při tradičním způsobu včelaření včely z důvodu nedostatku místa plní buňky hned zpočátku více a med paK dozrává pomaleji?

V procesu zrání medu hraje významnou roli také ventilace úlů. V tomto směru provedl cílené pokusy Reinhard (1939), který zjistil, že:

1) dodatečná horní ventilace úlů usnadňuje proces zrání medu za silné snůšky a při vlahém počasí;

2) taková ventilace má však jen malý význam za horkého počasí, kdy vzduch je suchý, a při slabé snůšce;

3) rozhodující vlivy na proces zrání medu mají teplota, vlhkost a povaha snůšky. Ty rozhodují, zda je zvláštní opatření v oblasti ventilace vhodné či nikoli.

V tohoto článku jsme měli díky trpělivosti výzkumníků možnost nahlédnout do složitého procesu vzniku medu z nektaru nasbíraného v květech. Viděli jsme, že zde hrají důležitou roli nejen létavky, ale i úlové včely, které med přebírají, zahuštují a koncentrují v plástech. Rozhodující pro výnos je však nejen množství včel, ale i možnost umístit dostatek medu v menších porcích v plástech. Dostatek místa má příznivý vliv na pracovní morálku včelstva, které nespěchá do rojení. Pilné dělnice pak opět přinesou více medu. Tak se roztáčí kruh příznivých souvislostí k radosti chovatele včel.

Původně publikováno:
časopis Včelařství
href:http://www.vcelarskenoviny.cz



autor:
datum vydání:
24. srpna 2007


Diskuze k článku „Jak vzniká med?“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!