Zástavba „polyká“ úrodná pole

Nebudeme změn krajiny jednou litovat? Cena zemědělské půdy celosvětově roste a české lány mizí pod skladovacími halami a rodinnými domky.

Nové byty a rodinné domky obklopily velká i menší města. Někdejší pole a louky „zarůstají“ továrními a skladovacími halami. Zástavba se během posledních let ve velkém „zakousla“ do volné přírody a mnohdy i do polí.

Česká krajina se zásadně mění. Průběh jejího přerodu zachytil tým geografů z Univerzity Karlovy. „Za sledované období, tedy za posledních zhruba 150 let, se rozloha zastavěných ploch změnila dvojnásobně,“ uvádí Ivan Bičík z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Dokonce až 3,5násobnou změnou se podle něj mohou pochlubit území spadající mezi ostatní plochy. Geografové tak označují třeba nevyužitá místa v blízkosti továren, prostranství mezi budovami, silnice a železnice spolu s tři až pět metrů širokým pásem krajiny v jejich okolí, ale třeba i hřbitovy nebo vojenské újezdy. „Zastavěné a ostatní plochy se z kategorií, které sledujeme, rozvíjejí nejdynamičtěji,“ upozorňuje dále docent Bičík.

Stavební boom u dálnic K prorůstání zástavby do okolní krajiny dochází hlavně v okolí Prahy, Brna, Českých Budějovic nebo Plzně. Stranou však podle vědců nezůstávají ani další větší města. Zastavěné plochy narůstají také v blízkosti hranic na Chebsku, Karlovarsku nebo u Liberce. „Veškeré větší aglomerace i významnější okresní města mají v pěti až desetikilometrové vzdálenosti podél dvou nebo tří dopravních tepen zóny stavebního boomu,“ podotýká Ivan Bičík. Bouřlivý rozvoj zažívají také oblasti přilehlé k dálnicím. „Po dobudování rychlého spojení Plzně s Norimberkem jsme v mapách najednou viděli linii zástavby patrnou v celorepublikovém měřítku,“ poznamenává Ivan Bičík.

Rozrůstání měst je podle něj velice intenzivní. Dochází k němu sice i v západní Evropě, ale na našem území probíhá mnohem živelněji. „Za komunismu byla suburbanizace administrativně znemožněna, a o to je nyní boom větší. Řada lidí si představuje, že když má pozemek, může na něm cokoliv postavit,“ podotýká Ivan Bičík. Vlastníci zemědělské půdy také často tlačí na její přeměnu ve stavební parcely. Na prodeji takového pozemku pak mohou vydělat mnohem více. Mnohdy tato přeměna postihla kvalitní zemědělskou půdu nebo přírodně cenné oblasti. „Obecně zastavěné plochy nejvíce narůstají v nejúrodnějších nížinách,“ upozorňuje docent Bičík.

Zdražování potravin na světových trzích zvedá ceny zemědělské půdy. Některé ropné velmoci, ale třeba i nejlidnatější stát světa, Čína, uvažují o nákupu polí v zahraničí. Česká republika by tak možná měla v zastavování polí přibrzdit.

Hory obrůstají lesem Ivan Bičík s kolegy vycházel při zpracování dat z údajů katastrálních úřadů. „Sledovali jsme téměř devět tisíc územních jednotek ve čtyřech rocích - 1845, 1948, 1990 a 2000,“ popisuje geograf. Evidence pro rok 1845 je odvozena z velmi detailního františkánského mapování, které probíhalo v českých zemích s krátkou přestávkou od roku 1826 do roku 1843. Celé území našeho státu bylo zmapováno v měřítku 1:2880, což je neuvěřitelný detail.

Rok 1948 si čeští vědci vybrali kvůli nástupu komunistické vlády a centrálního řízení a rok 1990 zase proto, že zmíněná éra končila. Poslední zpracovaná data pocházejí z roku 2000, z doby, kdy transformace měla „odkroucenou“ první desetiletku. „Dostaneme-li grantovou podporu na další výzkum, připojíme data z konce 19. století a také samozřejmě nejnovější dostupné údaje,“ plánuje docent Bičík.

Analýzy českých vědců se opírají hlavně o statistickou evidenci. Na území jednotlivých katastrů porovnávají změny rozlohy orné půdy, vodních, lesních, zastavěných a dalších ploch za určité období. Ve vybraných modelových oblastech pak vědci pro porovnání provedli podrobné rozbory proměn. Ty ukázaly, do jaké míry odpovídají statistická data realitě.

A jaké další zajímavé výsledky analýzy přinesly? Ukázalo se, že roste rozsah lesních ploch, a to hlavně ve vyšších nadmořských polohách. „Dnes lesy zabírají 34 procent českého území, kolem roku 1900 to bylo asi 29,5 procenta,“ uvádí Ivan Bičík.

V průběhu uplynulých století neustále narůstal rozsah zemědělských ploch na úkor původních biotopů, především lesů. Na přelomu 19. a 20. století dosáhla rozloha polí svého maxima. S prosazující se intenzifikací zemědělství začalo být postupně hospodaření v méně úrodných oblastech neefektivní. Proto se orná půda měnila na louky a pastviny a v některých případech rovnou na lesní plochy.

Pokračování na straně 26

Zástavba „polyká“ úrodná pole

Dokončení ze strany 25

„Popsaná tendence dostala další impulz po 2. světové válce, když jsme z pohraničí vystěhovali české Němce. České obyvatelstvo se do obhospodařování horských políček příliš nehrnulo. K zániku polí přispělo i vytvoření železné opony,“ vyjmenovává docent Bičík.

Další úbytek obdělávaných ploch přišel po vlně restitucí. Před rokem 1989 obhospodařovaly státní statky a družstva 98,5 procenta veškeré půdy, jen 1,5 procenta drželi jednotlivě hospodařící rolníci.

„Po restitucích má zemědělská půda obrovské množství drobných vlastníků, z nichž každý uvažuje jinak. Někteří hospodaří, jiní svá pole pronajmou, další prodají,“ popisuje Ivan Bičík. Mnohá políčka zůstala po změnách vlastníků ležet ladem, postupně se proměnila v louky či lesy. Jelikož majitel musí změnu nahlásit až po čtyřech letech a často to ani neudělá, je trend úbytku zemědělské půdy na úkor luk a lesů ještě podhodnocen oproti skutečnému stavu. I tak statistiky hlásí výrazný nárůst pastvin.

„Jsme svědky stárnutí a vylidňování venkova, které pokračuje už třetí nebo čtvrtou generaci. Nyní žije ve městech již téměř 80 procent obyvatel Česka. S tím souvisí i vznik vnitřních periferií, oblastí zpravidla na hranici krajů, z nichž již centrum není dobře dosažitelné,“ upozorňuje na další trend docent Bičík. Nejpatrnější je tento vývoj ve Středočeském kraji, protože Praha působí jako velký magnet.

Nedostatek práce a špatná dopravní dosažitelnost vede k tomu, že lidé opouštějí venkov. Z center velkých měst je zase vyhánějí vysoké náklady na živobytí a často i nedostatek služeb.

Stanou se nakonec vesnice mrtvou zónou a všichni jejich obyvatelé odejdou na periferie měst? „V minulosti fungoval venkov hlavně jako zdroj zemědělských produktů a dřeva. Pokud se podaří jeho funkce rozšířit na relaxační nebo na ochranu přírody, zánik určitě nehrozí,“ říká Ivan Bičík. Připomíná také, že díky moderním technologiím může řada lidí pracovat na dálku, a tedy i trvale bydlet na venkově.

***

Města se zakusují do krajiny

Čeští geografové zachytili, jak se v posledních letech změnil charakter krajiny na našem území. Sledovali téměř devět tisíc územních jednotek ve čtyřech letech - 1845, 1948, 1990 a 2000. Vytvořené mapy budou součástí chystaného Atlasu krajiny.

Koeficient ekologické stability (KES) Česka pro rok 2000 vyjadřuje podíl ekologicky příznivých ploch k územím, která zatěžují životní prostředí

KES lesy + louky + pastviny + vodní plochy = orná půda + zastavěné plochy + ostatní plochy

Zastavěné plochy ve Středočeském kraji v období 1990 až 2000 Jak se v rámci územních jednotek kraje měnilo množství zastavěných ploch