Lilek - nezaslouženě opomíjená zelenina

V kulinářské magii se baklažánu připisují síly, které zajistí dotyčnému peníze. Stačí plod rozpůlit, vložit do něj bankovku, zase spojit a zakopat do země. Tomu, kdo to udělá, prý dříve či později přijdou peníze.

Lilek, zvaný také baklažán, může dosáhnout hmotnosti až dva kilogramy. Skuteční labužníci však dávají přednost plodům mnohem menším, nejlépe o průměru od 5 do 8 centimetrů, s lesklou, hladkou slupkou a jasně zeleným stonkem i čepičkou. Větší a starší mohou být totiž vodnaté a hořké.

Přezrálost signalizují i velká nahnědlá semena. Pokud to nevyžaduje recept, lilek by se neměl před tepelnou úpravou loupat. Slupka je tenká, poměrně dobře stravitelná, ale hlavně se přímo pod ní skrývá nejvíc tělu prospěšných látek.

Ideální společník v kuchyni

Spotřeba lilku sice u nás pomalu roste, ale stále ještě zaostává například za rajčaty nebo paprikou. Přitom, jak říká šéfkuchař Restaurace Sportrelax 007 v Harrachově Petr Huk, jde o jednu z nejpřátelštějších surovin k začátečníkům. Lilek se nejen snadno loupe a čistí, ale rovněž se i lehce porcuje.

„Kromě toho se dá velmi dobře kombinovat s nejrůznějšími surovinami, skvěle se snoubí s rajčaty, česnekem a bylinkami, rozumí si také s masem včetně ryb. Výtečný je i na grilování. V Turecku mají prý na úpravu lilku víc než tisíc receptů,“ upřesňuje dále Petr Huk.

Ještě než se začne v kuchyni s lilkem pracovat, je třeba plod důkladně promačkat, jestli už není změklý. A také zkontrolovat, zda na něm nejsou tmavé skvrny, které signalizují, že se brzy zkazí. Ideální je zpracovávat plody co nejčerstvější, lilek totiž snadno podléhá změnám teplot a hnije.

Kaviár chudých

Z plodů lilku se mimo jiné připravuje i tzv. falešný kaviár. Je chutný a samozřejmě daleko levnější než ten z jiker vyzy nebo jesetera. Nejčastěji se s ním setkáte na studených bufetech v Rumunsku, ale nepohrdnou jím ani v zemi pravého kaviáru v Rusku.

Připravuje se velmi snadno, z opečených lilků, jejichž dužnina se umixuje po prochladnutí s olejem, solí, pepřem, citrónovou šťávou, případně také s paprikou a drobně posekanou cibulí. Podává se vychlazený s tmavým chlebem a využívá se i jako pomazánka nebo dip k jehněčímu masu či mořské rybě.

Pro redukční dietu

Lilek je zelenina se značnou nutriční hodnotou. Obsahuje velké množství karotenu (provitamínu A), vitamínů skupiny B, hlavně kyselinu listovou a pantotenovou. A ještě víc je v něm minerálů, zejména hořčíku, železa, vápníku, manganu a zinku. V obsahu draslíku předčí dokonce i zelí, mrkev a cibuli. Ve slupce se skrývá rutin, který zpevňuje cévy a má také protisklerotický účinek.

V lilku byl prokázán rovněž značný obsah pektinů, údajně největší ze všech druhů zeleniny. Tyto látky příznivě působí na krevní tlak i střevní mikroorganismy. Protože devadesát procent hmotnosti plodu tvoří voda, je lilek přímo předurčen do jídelníčku při redukční dietě. Ve 100 gramech má 0,4 g tuku a pouhých 15,3 kalorie. V šetřící úpravě si na něm proto mohou pochutnat například i diabetici nebo pa -cienti, kteří mají problémy se žlučníkem.

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info