Náš život v bludu

V relativně nedávné době se začal používat termín antropocén. Označuje dobu, kdy člověk zásadním způsobem mění přírodní podmínky. Pro některé z nás je synonymem ovládnutí přírody naším druhem. Ani současná éra ale nic nemění na naší závislosti na přírodních podmínkách. Vedeme s nimi stálý boj o denní existenci a tak to zůstane.

Tento čas, jakkoli si to můžeme přát, nepřejde v dobu naší trvalé nadvlády. Kdybychom toho byli schopni, jistě bychom zastavili všechny nemoci a biologické stárnutí, odstranili bychom hlad a další projevy nouze. To ale nedokážeme.

Proto jsou představy o lidských možnostech v nové antropocénní době trochu komediálním dílem, na kterém se podílí i jistá část vědy. Ani osvobození člověka od ubíjejících mechanicky opakovaných manuálních činností, abychom poskytli více času jeho hlavnímu nástroji mozku, nemusí přinést zlepšení. Nestačí věřit, že v tomto orgánu zvítězí Dr. Jekyll nad zločinným, hrabivým a požitkářským Mr. Hydem, tomuto vítězství je nutno výchovou cíleně pomáhat.

Ziskovost zemědělství je v současných poměrech zcela závislá na dotacích. Moderní zemědělství má i zápornou energetickou bilanci! V naší výrobě, kterou získáváme potřebné produkty z polí a lesů, nastal neuvěřitelný obrat. Ještě před 100 lety a po tisíce let před tím byly zemědělské aktivity na polích a v lesích téměř jediným zdrojem energií pro lidstvo – zdrojem potravin a dřeva obsahující transformovanou energii slunečního záření. Dnes je ve sklizené biomase méně energie, než bylo na její získání spotřebováno! Základem výroby novodobých dusíkatých hnojiv je energeticky náročná Haber-Boschova syntéza amoniaku z prvků. Místo ní a stejně energeticky náročného získávání fosfátových a draselných hnojiv fungoval z pohledu geologické historie ještě nedávno uzavřený cyklus živin vracených s organickou hmotou do půdy, v níž probíhala mikrobiální fixace dusíku s využitím bobovitých rostlin. Nyní máme výnosy mnohem vyšší, ale hlavním zdrojem energie pro zemědělství jsou fosilní paliva a další dodatková energie, která je nezbytná pro výrobu hnojiv a pesticidů vyráběných z ropných látek, stroje poháněné spalováním nafty nahradily koně. Systém celého evropského zemědělství tak pro své udržování vyžaduje velké dotace nejen finanční, ale i energetické.

Dotované pěstování kukuřice vedlo k vytlačení pícninářských porostů a zvýšilo závislost živočišné výroby na energeticky náročném dovozu a zpracování proteinů v podobě sóji do krmných směsí nyní doplňované zčásti řepkovými výlisky.

Zemědělství živí stále narůstající lidskou populaci a přitom 2/3 hladovějících ve světě jsou rolníci. Nové technologie zemědělských produkčních činností v nejvyspělejších zemích přitom umožnily, že v těchto zemích dnes jen 2 % (v ČR necelá 4 %) obyvatel živí celou populaci. Od poloviny minulého století pětkrát stoupla spotřeba masa na osobu. Obchodu vládnoucí řetězce vytváří extrémní tlak na výrobu levných potravin. Ten se uplatňuje zejména u prvovýroby potravinářských surovin. Pod tímto rostoucím tlakem je i produkce medu. Situaci ještě zhoršuje rozšířené falšování této potraviny na světovém trhu velmi levnými a sofistikovaně vyráběnými sirupy.

Protože se tím vytváří nízká ziskovost připadající na produkční jednotku, řeší ji prvovýroba zvýšenou intenzitou produkce. Je nucena k zásadní změně systému, k zavádění velkochovů zvířat v umělých podmínkách s řízenou a původním biologickým potřebám zvířat často vzdálenou výživou a usilovným šlechtěním na co největší genetický zisk ve znacích užitkovosti. To je ale v chovech stále málo domestikované včely medonosné ve srovnání s jinými hospodářskými zvířaty proveditelné jen za cenu zhoršení vitality a zvýšení ztrát včelstev.

Zemědělství ve svých počátcích v Evropě již před 2 tisíci let zvýšilo biodiverzitu krajiny a pozitivně ji přetvářelo. V minulém století se tento vliv na krajinu obrátil a rozmanitost významně poklesla dokonce i v sortimentu pěstovaných odrůd. Za posledních 100 let jich zmizelo 90 %.

Důsledky tlaků na vyšší okamžitou efektivitu jsou kolem nás patrné. Tzv. zelená revoluce spojená s potřebou použití strojů a zemědělské chemie vytvořila pro zemědělství dluhové pasti zvláště v rozvojových zemích. Důsledkem nových ekonomicky zdůvodnitelných technologií je únava půdy, v níž hyne nebo již vyhynula mikrofauna. Minulostí jsou doby, kdy na hektaru zemědělské půdy 2 tuny dešťovek denně vytlačily na povrch 2 tuny materiálu, kypřily přitom půdu a zvyšovaly schopnost vsakování vody. Místo toho se půda plní hnojivy a pesticidy.

Intenzifikace a koncentrace rostlinné výroby se projevuje i v chovech včel. Vznikají stále větší problémy hlavně pro zajištění lokální celoroční výživy a zvyšují se rizika šíření nemocí a ztrát včelstev. Po více než polovinu vegetační sezóny jsou včelstva výživou odkázána na vegetaci rostoucí na orné půdě a na okrajích polí. Často tam dnes naleznou více druhů pesticidů než rostlin poskytujících jim potravu.

V budoucnu ale nebude v EU, a proto ani v ČR, povoleno použití několika účinných látek známých z hlediska rizika otrav včel, které dosud byly a ještě letos jistě budou široce používány především k ošetření řepky, ale i řady dalších plodin.

Již 16. dubna letošního roku skončí povolení k použití přípravku Nurelle D s insekticidním thioorganofosfátem chlorpyrifos (podezření na geno a neurotoxicitu u obratlovců) a ukončeny budou i aplikace přípravku Calypso 480 SC, který obsahuje včelám toxický insekticid – neonikotinoid thiacloprid. Tuto látku bude možné používat nejdéle do počátku února 2021. Tento systemicky (přes vodivá pletiva rostlin) dlouhodobě působící insekticid se v posledních letech vyskytoval jako vůbec nejčastější pesticid v pylu donášeném včelami z přírody a zhoršoval vývoj a zdravotní prognózu včelstev. EU původně povolila obsah reziduí thiaclopridu v medu až na hranici toxicity pro včely. Avšak nové poznatky o rozsáhlé kontaminaci vod včetně podzemních touto látkou, na níž jsme v ČR v posledních letech opakovaně upozorňovali, vedly k aktuálnímu přehodnocení původně shovívavého stanoviska v EU. ČR ovšem, jako vždy, využije pro obě účinné látky maximální povolenou dobu aplikací, zatímco například ve Francii je thiacloprid zakázaným insekticidem již dva roky.

Také herbicidy představují vážný problém. Půda má mít stálý vegetační kryt. Uvedu konkrétní příklad: již 6 měsíců jezdím nad městem Radnice na Rokycansku kolem velkého pole – stále stejně uschlého. Strniště bylo po sklizni ošetřeno herbicidem, proto zůstalo pole hnědou polopouští.

Víc hnojiv a pesticidů již ale nezvýší výnosy, které by narůstající populaci lidí zachránily před hladomorem. Syntetická hnojiva rostliny často oslabují a ty pak potřebují použití pesticidů, které hubí půdní život a berou potravní základnu mnoha druhům živočichů.

Trvalá udržitelnost čehokoli v přírodě je pouhou fikcí a největší z těchto bludů je trvale udržitelný růst. Vývoj, i takový, ke kterému přispívá lidská činnost, je naopak přírodě vlastní. V geologické minulosti – i nepříliš vzdálené – probíhalo změn klimatu mnoho a byly mnohem větší, než je ta současná. Každá taková změna znamená i příležitost, vždy však jen pro ty, kteří si zachovali schopnost na změněné podmínky včas a správně svým chováním reagovat.

Naše závislost na podmínkách životního prostředí je tak velká a jejich změny tak rychlé, že je třeba ve všech aktivitách v krajině a přirozeně i v technologiích chovu včel jako organismů, které jsou vynikajícím indikátorem stavu přírody, pracovat na dobrém plánu a nejen diskutovat nad nereálnými vizemi.

Inu, když se kolečko polámalo, má se dát spravit. Jinak bychom mohli dopadnout jako na satirické kresbě, kterou jsme viděli před několika lety v Itálii – u obrázků tří vyhynulých druhů – dinosaurů, včel a lidí byly uvedeny důvody jejich neúspěchu. První byli příliš velcí, druzí příliš malí a třetí – příliš hloupí.

autor: Václav Švamberk <vaclav@majabee.cz>