Kůrovci mohou být nebezpeční i v ovocnictví

Uvedené druhy kůrovců nejsou zpravidla v ovocnictví těmi, které by výrazně omezo-vali produkci. V posledních letech však byli zaznamenány případy, kdy škodí ve škol-kách, a to jak v okrasných, tak v ovocných. Dalším nebezpečím je jejich škodlivé pů-sobení na stromech přeroubovaných na perspektivnější odrůdy a na zakrslých podnožích. Největší škody však stále působí na přestárlých ovocných sadech.

Abychom mohli proti škůdci účinně zasáhnout, je důležité ho determinovat (poznat), znát jeho bionomii, tzn. průběh jeho života. Protože je v tomto případě škůdcem podkorní hmyz, musíme počítat s tím, že se nám situace poněkud komplikuje.

Škůdci na ovocných dřevinách

Za nejdůležitější škůdce z čeledi kůrovcovití (Scolytidae LATREILLE) lze považovat čtyři druhy kůrovců. U všech škodí larvy a dospělci.

První dva druhy jsou z rodu bělokaz (Scolytus GEOFFROY). Jedná se o bělokaze švestkového (Scolytus mali BECHSTEIN) a bělokaze ovocného (Scolytus rugulosus MÜLLER). Druzí dva jsou z rodu drtník (Xyleborus EICHHOFF) a jde o drtníka ovocného (Xyleborus dispar FABRICIUS) a drtníka všežravého (Xyleborus saxeseni RATZEBURG).

Tyto kůrovce lze setřídit dle schopnosti škodit dřevině. Za závažnější škůdce jsou považovány druhy rodu bělokaz (Scolytus), a to především vzhledem k jejich trofismu (výživě). Oba druhy rodu bělokaz jsou oligofágy, tzn. jsou výživou omezení na druhy čeledi růžovité (Rosaceae JUSS.). Škodlivější je druh bělokaz švestkový, který má širší potravní niku (rozsah), hlavně co se tloušťky dřeva týče. Jeho výskyt na ovocných dřevinách je častější u kmenných tvarů. Bělokaz ovocný vystačí s tenčím materiálem, který představují i ovocnářsky nezajímavé druhy jako například trnka (Prunus spinosa L.). Bělokazi svým žírem dokážou rostlinu postupně ubíjet. Pokud jsou přítomny oba druhy rodu Scolytus, tak je dřevina zpravidla rozežrána až do po-slední větve. Pokud se přidají krasci, tesaříci a dřevokazné houby, nenajdeme často na stromě nepoškozené místo. Obrázek 05 Za ne tak nebezpečné lze do jisté míry označit druhy rodu drtník (Xyleborus). Ty díky své strategii relativně méně poškozují dřevinu. Jednak nezasahují příliš do vodivých cest dřeviny, a také je jejich požerek výrazně menší než u bělokazů. Dalším faktorem je i to, že jde o polyfágy (všežravé). To zna-mená, že danou dřevinu nepotřebuje ani tak kvůli úživnosti a látkám v ní obsažených, ale například pro její polohu, stáří nebo poškození. V užším slova smyslu by se dalo říci, že jde o druhy škodící na tvrdých listnáčích. Za více škodlivý lze označit druh drtník ovocný. Škodlivým se může stát hlavně u školkařského materiálu, do přeroubo-vaných stromů na vzrůstných podnožích příliš často nejde. U zakrslých podnoží se již může vyskytovat častěji, protože stromy na těchto podnožích jsou oslabené. U stromů na podnoži typu M9 to souvisí s tokem asimilátů, který jde přes jakýsi filtr a tím je strom bržděn v růstu. To je sice u intenzivních výsadeb důležité, strom to však poten-cionálně oslabuje. Druhým druhem je drtník všežravý. Ten se vyznačuje extrémní polyfágií, což v praxi znamená, že dává přednost dřevinám v okolních stromových po-rostech. Jeho žír se dá označit za méně škodlivý. Jde o druh s relativně užší vazbou na ambróziovou houbu (viz dále) a požerek se málo rozrůstá.

Jak tito kůrovci vypadají?

Z hlediska ochrany rostlin postačí rozlišovat rody. Dobře lze rozlišit dospělce. Larvy a kukly, které jsou vždy pod kůrou či ve dřevě, jsou pro laika nerozlišitelné.

Dospělci bělokazů mají zadeček seříznutý ve směru od zadních nohou ke konci krovek, proto zadní konec těla připomíná dláto. Štít a krovky jsou plošší, což je dobře vi-dět z boku. Tykadla a nožky mají červenavě hnědé. Larvy se nacházejí pod kůrou a kukly jsou zpravidla v kukelné komůrce zapuštěné do dřeva.

Dospělci drtníků se od sebe liší více. Je u nich nápadný pohlavní dimorfismus (samičky jsou jiné než samečci). Štít a krovky jsou na konci zakulacené (kromě samečka Xyleborus dispar). Samečci jsou bezkřídlí, světlejší a menší. U obou pohlaví jsou nožky a tykadla žlutavá. Larvy a kukly jsou v požercích ve dřevě.

Škodlivost kůrovců

Zástupci bělokazů jsou fyziologičtí (narušují vývoj rostliny) floemofágní (lýkožraví) škůdci, se dvěma pokoleními v roce. Tito kůrovci ke svému vývoji nepotřebují nutně symbiotické ambróziové (sloužící k výživě) houby. Přesto se však některé druhy hub u nich nachází. Tito kůrovci nemají mycetangia (kapsy) na přenos hub, ale přenáší je pasivně ve vnitřnostech a v různých záhybech pokožky. Nejznámější druhy těchto hub jsou z rodu Ophiostoma a Ceratocystis. A také rod Geosmithia, ten tvoří bílý porost v požercích kůrovců. Tyto houby mohou tvořit přídatný zdroj potravy la-rev a dospělců a oslabovat napadenou dřevinu. Kratší život lýkožravých kůrovců oproti xylomycetofágním (ti se živí dřevem napadeným houbami) je přikládán jejich výživě lýkem, které je mírně toxické.

Zástupci drtníků jsou fyziologicko-techničtí xylomycetofágní škůdci dřevin. Mají jed-no pokolení v roce, Xyleborus saxeseni někdy dvě. Tito brouci nehynou po ukončení rozmnožování, jako je tomu u floemofágních kůrovců. Dále spásají houbová mycelia a udržují kulturu ambróziové houby. Larvy a brouci se živí podhoubím ambróziových hub Ambrosiella hartigii BATRA a rodu Fusarium, které pokrývají stěny matečných chodeb.

Všichni zmínění kůrovci přednostně napadají dřeviny oslabené buď abiotickými čini-teli, jako je sucho a mráz, nebo biotickými, jako je mechanické poškození, přesazení, zkrácení kořenů, žír hlodavců atd. Kůrovci se vyskytují i v čerstvě pokácených dřevi-nách a pařezech. Jde tedy o sekundární škůdce. Za příznivých podmínek se mohou přemnožit a napadnout dřeviny zdravé.

Symptomy poškození

Vnější

Nejnápadnějším příznakem napadení dřeviny jsou drtinky, které se objevují u závrtových otvorů. Na základě počtu závrtových a výletových otvorů a drtinek lze za urči-tých podmínek rozlišit oba rody.

U bělokazů je při náletu v V. a VIII. měsíci relativně více závrtových otvorů, což závi-sí na stupni obsazení dřeviny. Drtinky jsou hnědé a hlavně na počátku žíru. V období líhnutí nových brouků v VIII. a V. je velké množství výletových otvorů.

U drtníků je v druhé polovině IV. při náletu relativně méně závrtových otvorů. Drtinky jsou bíložluté a za časové období jich je více, nejsou přítomny pouze po deštích. V době líhnutí brouků na jaře otvory nepřibývají.

Kůrovce je obtížné objevit mimo dřevinu. Dobrým ukazatelem, že strom je obsazen rodem bělokazi je přítomnost brouků na borce během dne v době rojení (páření). Pro tento rod je typické, že kopulují na povrchu dřevin a jsou nejaktivnější za dne. Drtníky lze nalézt většinou pouze v požerku. Samečci drtníků jsou bezkřídlí a lze je nalézt pouze ve stromě ve kterém se vylíhli.

Mezi další příznaky lze označit i vadnutí větviček nad místy žíru, což lze zaměnit s jinými poškozeními jako například abiotické vadnutí suchem nebo poškození krupo-bitím, dále houbovými chorobami jako je moniliová spála (Monilia laxa (EHRENB.) SACC..) ev. bakteriemi jako je bakteriová spála růžovitých (Erwinia amylovora (BURILL) WINSL.) ad. Nejlepším rozlišením je doba, kdy k vadnutí dochází a teké symptomy chorob.

Vnitřní

Pro každý rod, a zpravidla i druh kůrovce, je typický požerek. Základní rozdíl je, že u rodu bělokaz se nachází pod kůrou a u rodu drtník se nachází ve dřevě.

U rodu bělokaz se požerek nachází pod kůrou, rameno má víceméně rovnoběžný směr s osou kmene.

U rodu drtník se požerek nachází ve dřevě a je pokryt tmavým podhoubím ambróziové houby.

Požerek bělokazů získáme oddělením borky (kůry) od dřevní části v místě závrtového otvoru. Nejlepší metodou je odloupnutí borky velikosti odpovídající asi 2/3 průměru kmene stromu. Plochu lze ohraničit obříznutím nožem a poté pomocí šroubováku od-chlípnout. Pokud je rod přítomen, nalezneme charakteristický jednoramenný požerek. Rizikem je, že pokud vzorek odebíráme příliš brzy, požerek nemusí být ještě vytvořen.

Výskyt drtníků zjistíme tím, že po oddělení borky nenalezneme požerek, ale pouze závrtový otvor, který pokračuje dále do dřeva. Tvar požerku získáme nejlépe příčným rozříznutím dřeva v místě závrtu. Požerek tohoto rodu je uvnitř zbarven dočerna am-bróziovou houbou, kterou se tito kůrovci živí. Požerek druhu Xyleborus saxeseni má čočkovitý tvar bez dalšího větvení. U druhu Xyleborus dispar je požerek žebříčkovitý. Všechny chodby v požerku mají stejný průměr, protože je hlodá tatáž samička.

Pozor je třeba dát na determinaci u bělokazů. U nich jsou kukelné kolébky ve dřevě a mohou připomínat závrty drtníků. Musíme tedy hloubku dírky ověřit například drát-kem. Pokud bude dírka mělká, jde o kukelnou kolébku bělokaza. Pokud je hluboká, jde o požerek drtníka. Napovědět také může to, že otvorů je nápadně mnoho a jsou pravidelně rozmístěné.

Možnosti ochrany

Z hlediska ochrany je důležité, že bělokazi jsou oligofágy ovocných dřevin, a tak lze jejich poškození omezit prevencí na únosnou míru. V případě drtníků vzhledem k jejich všežravosti, zvláště v blízkosti lesních porostů, často prevence selhává. Právě z ohnisek přemnožení (starých ovocných sadů nebo lesních porostů) se oplodněné sa-mičky mohou šířit do okolí.

Ochrana musí být založena především na prevenci. Tou je správná výživa, volba sta-noviště, vhodný řez, volba vhodných odrůd atd. V současné době se jako nejšetrnější a zároveň nejúčinnější způsob ochrany ovocných sadů proti kůrovcům jeví aplikace me-chanických a biotechnických metod. Kromě velmi výhodné a účinné mechanické ochrany, což je přímé odstraňování napadených částí dřevin, připadají v úvahu hlavně následující způsoby ochrany a jejich vhodná kombinace.

Stromové lapáky

Nejjednodušší formou je použití stromových lapáků. Nutností je znalost vývoje jed-notlivých druhů. V praxi to pro kůrovce, kteří pro svůj vývoj potřebují hlavně slabší hmotu, znamená ponechání odpadu po prořezání sadu. Průběh náletu je třeba průběžně monitorovat. Ochrana pomocí lapáků by měla vypadat následovně:

Do podzimu provést monitoring druhů kůrovců vyskytujících se v sadu. Nejjednodu-šeji dle požerků na napadených dřevinách. U bělokazů nakácet nebo kroužkovat libo-volné ovocné dřeviny z čeledi růžovitých nejlépe do zimy. V případě Scolytus mali je potřeba silnější materiál.

U drtníků je nutné nakácet (spíše nařezat) lapáky dříve, nejlépe již na podzim, aby byly více zavadlé. Postačí například dub, kácení ovocných dřevin není nutné. Materiál je možné ponechat v uličkách mezi výsadbami. Na jaře, když sleze sníh, je třeba zkontrolovat, zda nebyly větve příliš ohlodány zajíci. Pokud ano, je třeba nařezat další větve. Dříví se odtahá na kupy v bezprostřední blíz-kosti sadu, alespoň 5 metrů od zdravých stromů. V době počátku rojení kůrovců – dle průběhu počasí u drtníků již od poloviny dubna, u bělokazů od začátku května – kont-rolujeme průběžně závrty na dříví, dobrou pomůckou jsou sypoucí se drtinky. Pokud je hmota nalétnuta, je důležité ponechat ji nějaký čas na místě, aby zachytila co nejvíce rojících se kůrovců. Napadenou hmotu začneme odstraňovat asi měsíc a půl po počát-ku náletu. Nejjednodušším opatřením je napadenou hmotu spálit, možné je i důkladně ji naštěpkovat pokud možno mimo sad. Zde je nutno konstatovat, že ochrana pomocí lapáků je velmi levná a vyžaduje pouze včasné odstranění napadené hmoty. Pokud se opozdí nebo zanedbá včasná asanace, hrozí namnožení kůrovců. Toto lze zopakovat v době náletu druhého pokolení v červenci a srpnu.

Shrnutí stromové lapáky

Po zimním řezu nebo likvidaci okolních sadů ponechat dříví v uličkách nebo na ku-pách v ohroženém sadu. V jarním období sledovat nálet kůrovců. Po měsíci a půl od počátku náletu dříví asanovat – spálit nebo štěpkovat.

Feromonové lapače

Ty lze použít kromě monitoringu i jako přímou metodu ochrany, nejsou tolik účinné, jsou málo dostupné a drahé. V současné době nejsou komerčně vyráběny a je třeba je objednat. Pro aplikaci feromonových lapačů v ovocných sadech neexistuje přesná metodika. Lze použít metodiku určenou pro lesnictví a přizpůsobit ji velikosti stromů a typu výsadby. Upozorňuji, že tento způsob nevychází z praktických zkušeností v ovocnictví a při jeho aplikaci je nutná jistá míra improvizace. Zásady instalace feromonových lapačů:

1. Bezpečnostní vzdálenost od nejbližšího zdravého stromu by měla být od 5 m, ale neměla by stoupnout nad 15 m – v praxi to znamená umístit lapač mezi řádky na okraj sadu.

2. Lapač nesmí nikdy zarůst (trávou nebo plevely) a nesmí být přímo u plotu, snižuje se tak jeho odchytová plocha – v praxi to znamená neumisťovat lapač na úplný okraj pozemku k plotu a kosit v sadu minimálně třikrát ročně.

3. Účinná plocha lapačů má být v prsní výšce.

4. Minimální vzdálenost mezi jednotlivými lapači by měla být asi 20 m. Při vyšším stupni napadení se může vzdálenost snížit. Případně je možno u štěrbinového lapače typu Theyson použít tři lapače spojené do hvězdice. Celkový odchyt se tak zvýší, ale dojde ke snížení odchytu přepočteného na jeden lapač.

Pokud používáme feromonové lapače jako metodu ochrany, na jeden sad nepostačí jeden lapač, počet vychází zhruba z počtu napadených stromů v předchozím roce. Tzn. že na jeden napadený vysokokmen má být jeden lapač. Toto číslo je vzhledem k pou-žívanému kmennému tvaru nutné upravit – snížit. Kontrola lapačů je nutná každý tý-den a měl by se zaznamenávat odchyt brouků. Nejlépe pomocí odměrné nádobky. Od-chycení kůrovci jsou většinou živí, jejich likvidace by neměla probíhat na místě, řešení je sesypání do igelitového sáčku a spálení či utopení doma. Likvidace by měl být ušet-řen odchycený užitečný hmyz (predátoři), který lapače využívá k lovu nebo do nich napadá. Velkou výhodou této metody je, že je selektivní a likviduje pouze kůrovce.

Shrnutí feromonové lapače

Na základě napadeného materiálu z předchozího roku umístit dle metodiky odpovída-jící počet feromonových lapačů. Každý týden provádět kontrolu odchytů a zazname-návat množství. Odchycené kůrovce důsledně likvidovat.

Chemická ochrana

Nejméně výhodnou a účinnou a také neselektivní metodou je použití chemických pří-pravků. Obzvláště u drtníků je tato ochrana téměř nemožná. Připadá v úvahu snad jen jako individuální ochrana jednotlivých, již napadených stromů. U drtníků je možná, když do jejich závrtových otvorů vstřikujeme insekticid podobně jako u červotočů, ale nebývá to příliš účinné. V úvahu ještě připadá aplikace otráveného lapáku, což je me-toda sice vysoce účinná, ale vzhledem k její neselektivnosti, by bylo vhodné jí spíše zakázat. Chemickou ochranu lze využívat jen individuálně. To znamená hlavně u za-hrádkářů.

Závěr

Vzhledem k probíhajícím výsadbám v rámci krajinotvorných programů, jako například Program péče o krajinu, kdy jsou v jejich rámci sázeny vysokokmeny s místními ovocnými odrůdami a existenci přestárlých ovocných sadů, lze při špatné údržbě i do budoucna počítat s poměrně vysokými stavy kůrovců na ovocných dřevinách. Dalším faktorem může být i globální změna klimatu, která je doprovázena aktivizací tempo-rárních (přechodných) škůdců, což lze v ovocnictví pozorovat u některých obalečů.

Autor: Ing. Jakub Horák, ČZU v Praze