Starobrno se vaří už 150 let, u jeho zrodu stáli židovští podnikatelé

Historie dnešního Pivovaru Starobrno se začala psát ještě předtím, než soud 7. února 1873 zapsal do rejstříku novou brněnskou pivovarskou společnost, u jejíhož zrodu stáli židovští podnikatelé Josef Mandl a Hermann Hayek. Stavba nového pivovaru v ulici V hlinkách byla dokončena už během předchozího roku, z podniku se brzy stal největší brněnský výrobce piva. A je jím na stejném místě dodnes, poslední dvě dekády patří koncernu Heineken.

Mandel a Hayek původně provozovali starý klášterní pivovar, doba průmyslového rozvoje i otevírání společnosti pro židovské podnikatele je ale přivedla k rozhodnutí vyrábět pivo nově. Od šlechtice Eduarda Schönburga-Hartensteina koupili v roce 1871 v Pisárkách pozemek, kde se dříve těžila hlína, a rychle se pustili do stavby. Zvolená lokalita byla výhodná nejen tím, že ležela v těsném sousedství centra města, ale díky vytěženým jámám se zrychlila a zlevnila stavba sklepů.

Nový podnik se původně stavěl s vidinou roční produkce až 50.000 hektolitrů piva, realita ale nakonec překonala očekávání. Bylo to i díky spojení s pivovarem v Ivanovicích, pod který se podnik Mandela a Hayeka koncem 80. let 19. století přesunul (výroba se přesunula do Starého Brna, v Ivanovicích zůstala sladovna). Erste Brünner Actien-Brauerei und Malzfabrik - tedy První brněnský akciový pivovar a sladovna - na počátku 20. století už ročně uvařila přes čtvrt milionu hektolitrů, nejvíc na Moravě.

Starobrněnské pivo se vozilo až do Ostravy, své klienty ale našlo i v polské části Rakouska-Uherska a dokonce ve Vídni, kam se každý den vozilo vlakem. Dochovaly se také zprávy o tom, že si ho oblíbil i císař František Josef I. Kromě vlaků pivovar využíval k dopravě svého produktu také vlečku, ovšem netradičně tramvajovou, která začala fungovat v září 1896. Jinak dlouho závisel zejména na koňské síle, první auto si pořídil teprve v roce 1909.

Podobně jako značná část brněnských podniků patřil i pivovar německy mluvícím podnikatelům, což někdy vyvolávalo národnostní třenice mezi vedením a zaměstnanci. Na veřejnosti se objevily i výzvy k bojkotu "německého piva". A třeba první etikety v češtině se začaly používat až v roce 1904, a to až po tlaku českých zákazníků. Na druhou stranu propojení s místní elitou umožňovalo jednodušší získání povolení k provozování výčepu, když tedy hostinský souhlasil s čepováním Starobrna.

Situace se změnila po vzniku Československa, kdy starobrněnský pivovar ovládla pozdější Moravská banka, která mimo jiné skupovala malé pivovary v okolí Brna a vytvořila tak podmínky pro rozšíření výroby na Starém Brně. V důsledku hospodářské krize na začátku 30. let pivovar dokonce převzal oslabený podniku Moravia, v té době druhý největší pivovar na jižní Moravě. Za války pivovar ovládli Němci, hned na podzim 1945 byl znárodněn.

V roce 1960 se stalo Starobrno na tři dekády součástí národního podniku Jihomoravské pivovary, do kterého se sloučily Horácké, Slovácké a Středomoravské pivovary. Už krátce po listopadu 1989 se brněnský výrobce osamostatnil a v roce 1992 se ze státního podniku stala akciová společnost, zařazená do kupónové privatizace. V polovině 90. let se majoritním vlastníkem Starobrna stala rakouská skupina BBAG, kterou v roce 2003 pohltil Heineken.