Z Moravan do centra Brna, tedy z venkova do metropole, to je jen 12 minut autem. A tak není problém brát si to nejlepší z obojího. Pracovat, nakupovat a bavit se ve městě a nasávat klid a přírodu na vsi. Však také v Moravanech nabobtnal za deset let počet obyvatel o třetinu. Jde o nejvýraznější nárůst u míst, která MF DNES porovnávala. Pociťují ho však mnohá další.
Podle Josefa Bernarda, sociologa z Národního institutu SYRI se sídlem v Brně, zažívají největší populační zisky už řadu let nejmenší obce v okolí velkých měst, jako je právě Brno. „Lidé, kteří se takhle přestěhují, zároveň očekávají, že jim dosavadní životní styl zůstane i tam,“ podotýká.
S tím ostatně souhlasí i starostka zmíněných Moravan Helena Kadlečíková (nez.). „Ona ta blízkost velkého města k tomu dost vybízí. Na druhou stranu si myslím, že většina lidí sem prostě utíká od ruchu a očekává, že tady budou mít klid i komfort dohromady,“ míní.
Sociologové v této souvislosti mluví o takzvané funkční urbanizaci, protože typově jde sice o venkovské osídlení, které je ale ze sociálního a ekonomického hlediska už jen velmi málo odlišné od toho městského. Typickým příkladem je rodina na malé vesnici, která má ale zaměstnavatele v Brně.
Nový soused? Ideálně srdcař
„Takový člověk je tedy velmi úzce navázán na městský život, i když bydlí na vesnici. V tomto smyslu doráží urbanizace na venkov už od 20. století. Venkov žije v mnoha ohledech už nyní městsky,“ říká Bernard, podle něhož zmíněný trend funguje díky dopravnímu propojení i digitalizaci.
Moravany nárůst obyvatel v tak velkém měřítku nevítají, obec na to není připravená. „Nejvíce se potýkáme s nedostatkem míst v mateřské a základní škole. Do školky jsou běžně přijímány děti až od čtyř let, školu řešíme spádovou oblastí na Bosonožské v Brně,“ vysvětluje starostka.
A už osm let se tady systematicky snaží novou výstavbu spíše ztížit. Chtějí být spíše obcí „starousedlíků“ v tom slova smyslu, že není důležité, jak dlouho dotyčný v Moravanech bydlí, ale jak se zapojuje do komunity. „Tedy každý, kdo u nás žije rád, je u nás vítán a přijímán,“ doplňuje Kadlečíková.
Počet obyvatel vybraných měst na Brněnsku
| 1. ledna 2022 | 1. ledna 2012 | Rozdíl | |
| Moravany u Brna | 3 382 | 2 283 | + 1 099 |
| Rajhrad | 3 956 | 3 193 | + 763 |
| Pohořelice | 5 312 | 4 640 | + 672 |
| Šlapanice | 7 640 | 6 989 | + 651 |
| Tišnov | 9 164 | 8 714 | + 450 |
| Veverská Bítýška | 3 478 | 3 084 | + 394 |
| Ořechov | 2 821 | 2 463 | + 358 |
| Střelice | 3 103 | 2 752 | + 351 |
| Hrušovany u Brna | 3 528 | 3 333 | + 195 |
| Újezd u Brna | 3 335 | 3 206 | + 129 |
| Bílovice nad Svitavou | 3 715 | 3 590 | + 125 |
| Sokolnice | 2 335 | 2 220 | + 115 |
Stejný přístup razí i další obce, jimž za poslední dekádu výrazně přibylo obyvatel. Ani ve Střelicích u Brna územní plán nerozšiřují a jsou rozlohou stejné už třináctým rokem. „Nové obyvatele přijímáme, ale podmínkou je zachování venkovských tradic a života na vesnici,“ razí starosta Jiří Vašulín (KDU-ČSL).
Udržení kvalitního životního prostředí pro stávající obyvatele je argument, proč velké výstavbě brání i v Ořechově. „Nepotřebujeme podporovat ty, kteří několik generací žijí v bytě a najednou si vzpomenou, že chtějí mít domeček u nás, protože je to tu super a moc se jim tu líbí. Právě tito lidé pak znamenají nejvíce potíží a obci naopak většinou nic nepřinesou,“ myslí si místní starosta Tomáš Dudík (nez.).
Bobtnání se ale týká i větších měst kolem Brna. Rajhradu se za poslední desetiletku zvýšil počet obyvatel o téměř osm stovek. Šanci na vznik tu mají ještě dvě nové bytovky s platným územním rozhodnutím z minulosti. Jinak se tady ale nárůstu tak zalekli, že v novém územním plánu schváleném v lednu žádné nové plochy pro bydlení neotevřeli a naopak omezili výstavbu v zahradách ve stávajících obytných zónách. V současnosti se dá stavět jen v prolukách, tedy na volných pozemcích mezi dvěma domy.
Pro stěžovatele není na vsi místo
Novou výstavbu tady teď nepodporují hlavně kvůli problému s neustále narůstající silniční dopravou. A také tady jsou indikátorem děti. Jak poukazuje starosta František Ondráček (nez.), v roce 2006 byla kapacita školky pro 73 dětí, nyní jich je 171. Pro všechny tříleté to sice stačí, ale nemají žádnou rezervu. „Se školami je to podobné. Stavíme novou sportovní halu a do budoucna musíme udělat i novou jídelnu a rozšířit další budovu školy,“ líčí.
„Náplava“ na vsi hůř přijímá přirozené projevy venkova. Agrární komora včetně jihomoravské organizace pozoruje, že počet stížností na přejezdy zemědělské techniky v období žní se meziročně zvýšil o desítky procent. Lidem se nelíbí ani kokrhání kohoutů a zápach hnoje.
„Zemědělství je tradiční obor, jehož cílem je produkovat kvalitní potraviny za dostupné ceny pro obyvatele. A bez projevů charakteristických pro rostlinnou výrobu a chov hospodářských zvířat jej nelze provozovat,“ zdůrazňuje prezident Agrární komory ČR Jan Doležal.
Komu to vadí, ať sem neleze, říká starosta
Podle něj četnější stížnosti souvisejí s rostoucím napětím ve společnosti i tím, že se z venkova stává pouze nocležiště větších měst, ale také s covidem. „Během pandemie řada zaměstnanců pracovala v režimu home office, čímž se zvýšil počet lidí na venkově, kteří si jeho projevů začali všímat ve větší míře a dosud na ně nebyli zvyklí,“ míní.
Podle starostky Kadlečíkové ale ten, kdo nechápe venkov, na něm nemá co pohledávat. „Většinou to je o tom, že buď se člověk sžije s místem, kde se usadil, a je mu tam dobře, anebo se odstěhuje,“ má jasno.
Její kolega z Ořechova je ještě ostřejší. „Životní styl na vesnici, ať chtějí, nebo ne, se jim vždy změní. A komu to vadí, stejně jako zvony, psi a kokrhání, tak ať sem neleze, nikdo ho nenutí,“ uzavírá Dudík.
