Na jižní Moravě se lidem chov zvířat nevyplatí, odolávají jen vinohrady

„Na jižní Moravě jsou lepší podmínky pro pěstování zrnové kukuřice než silážní, takže převaha chovu drůbeže krmené šrotem ze sóji a pšeničného i kukuřičného zrna má logiku,“ hlásí agronom ZD Čejkovice na Znojemsku Daniel Pásek.

Pro jinou společnost, jež vykrmuje býky, pěstuje právě kukuřici na siláž a výnosy jsou dlouhodobě mizerné. „Pokud jí na Břeclavsku, Hodonínsku či Znojemsku vypěstuji při srovnatelných nákladech půlku než soused v oblasti s častějšími srážkami, pak je jasné, že chov krav s intenzivní produkcí mléka tady má smysl asi jako pěstování melounů v podhůří,“ pousměje se.

Náročná práce, která nevoní

Chov zvířat a pěstování „zeleného“ ke krmným účelům je v přímé symbióze. Třeba ve sklizni píce v seně byl loni jih Moravy nejhorší. „Zkrátka se zde přestal chovat skot a spojitost najdeme i se suchem, které pícninám vadí více než jiným plodinám,“ vysvětluje Stanislav Hejduk z Ústavu výživy zvířat a pícninářství Mendelovy univerzity v Brně.

Podle Páska jsou nejúspěšnější zemědělské podniky v kraji právě ty, které zrušily živočišnou výrobu už v 90. letech. „Zápach štve místní, navíc práce v tomto segmentu nikoho neláká, proto fungující provozy zaměstnávají cizince,“ míní.

Hospodářská zvířata Na jižní Moravě za loňský rok vzrostly stavy drůbeže (o 0,7 %) a skotu (o 8,1 %), naopak k redukci došlo u prasat (o 17,9 %). Výroba mléka byla vyšší (o 4,5 %), produkce vajec zaznamenala meziroční propad (o 9,9 %).

Potvrzují to i čísla. Na jižní Moravě klesl od roku 1993 do 2020 podíl pracovníků v zemědělském odvětví z 8,7 na 2,6 procenta, tedy ještě více, než je celostátní průměr. „Jen těžko se na tom něco změní. Tlak na produktivitu je vysoký – a na druhé straně práce v zemědělství není bohužel nijak atraktivní, ať pro zaměstnance, nebo soukromníky. Je náročná fyzicky i časově, nepříliš dobře ohodnocená, navíc s vlivem faktorů, které člověk nemůže mít zcela pod kontrolou, jako jsou teploty a srážky,“ upozorňuje geograf Petr Tonev.

Expert na regionální rozvoj z Ekonomické fakulty Masarykovy univerzity dodává, že v zemědělství chybí až pětina pracovníků a nedostatek pociťují téměř všechny firmy. Jde přitom o republikový vývoj posledních třiceti let. První etapa změn přišla po revoluci, druhá po vstupu do EU. České zemědělství se stalo součástí společného trhu a ocitlo se v silné konkurenci. Snižovala se živočišná výroba, výrazně ubylo prasat a skotu, zároveň se zvýšila intenzita výroby a koncentrovala se do velkých podniků.

„Pro Jihomoravský kraj je charakteristické, že v Česku zaujímá více než 90 procent plochy vinic, kolem 38 procent sadů, zatímco území trvalých travních porostů jsou nejnižší, jen asi tři procenta. V chovu prasat dosahoval jih Moravy loni podílu jen kolem osmi procent z republikového celku,“ shrnuje Miluše Abrahamová z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací spadajícího pod ministerstvo zemědělství.

Klima nahrává červenému vínu

Není tak divu, že se snižuje i rozloha zemědělské půdy. Ani v polovině 90. let ale jižní Morava nevládla, prvenství braly střední Čechy. Do roku 2022 jí však na jihu Moravy ubylo nejvíc, až dvojnásobně proti republikovému průměru; v absolutních číslech minus šest tisíc hektarů. „Zpočátku spíše pozvolna, poté zrychleně, zejména tlakem developerů v okolí měst na vyjmutí území ze zemědělského půdního fondu. Zástavba nebo jiné využití jsou výrazně lukrativnější než zemědělská výroba,“ komentuje Tonev.

Zemědělské plodiny Jihomoravští zemědělci loni sklidili o 12,2 % obilovin méně. Bohatý na hektar byl pouze oves, ostatní na výnosy propadly. Kraj je druhý v produkci obilovin, nejvíc tu roste pšenice ozimé. Byť i kukuřice na zrno spadla o dvě pětiny, kraj je její největší producent a podílí se 42,3 % na celorepublikové sklizni. V produkci luskovin je jižní Morava druhá. Nejnižší výnos má u cukrovky technické, sklizňová plocha řepky je nejmenší mezi kraji.

Jediné, co trendu odolává, je již zmíněná vinná réva. I když za dob Karla IV. bylo na území republiky dvakrát víc vinohradů než dnes, největší koncentrací se vždy pyšnila Morava, což logicky souvisí s příznivým klimatem.

Že by globální oteplování zapříčinilo až nehostinné podmínky, se podle Mojmíra Baroně z Ústavu vinohradnictví a vinařství Mendelovy univerzity pravděpodobně nedožijeme ani v dalších staletích. „Existují určité odrůdy, které patří spíše do chladnějších oblastí, nicméně důležitější je, že se nám výrazným způsobem otevřelo pěstování modrých odrůd, z nichž se vyrábí červená vína. V našich klimatických zónách jsme schopni nechat plně dozrávat odrůdy, o kterých se nám před třemi dekádami ani nesnilo. Typicky Cabernet Sauvignon, ale i mnohem pozdnější a náročnější Carménére nebo Syrah, jež známe ze světové produkce nejteplejších regionů. Zkrátka se nám nabízejí úplně nové možnosti,“ uzavírá.