Hongkong čelí rozmarům přírody. Ve městě se přemnožili divočáci, lidé se bojí

Obyvatelé autonomního Hongkongu se musejí mít v posledních letech na pozoru před nečekaným společníkem. Ulice jedné z největších asijských metropolí totiž zaplnila divoká prasata. Populace těchto zvířat se zde ve srovnání s rokem 2013 více než zdvojnásobila. Ke konci loňského roku čítala téměř 700 jedinců. Ti si navíc podle všeho na přítomnost člověka rychle navykli a stávají se čím dál otrlejšími. Místní se jich dokonce začínají bát.

Divočáci jsou běžně k vidění, jak kráčí podél hlavních cest vedoucích do centra hongkongského finančního obvodu či odpočívají v přilehlých křoviscích. V minulosti byli spatřeni třeba na letišti a jeden z nich dokonce zabloudil také do místního obchodního domu.

Ačkoliv ve většině případů si tato zvířata kolemjdoucích lidí příliš nevšímají, najdou se i výjimky. Podle rektora Městské univerzity v Hongkongu Howarda Wonga, kterého cituje CNN, nejsou divoká prasaty „obecně agresivní. Ale jako u většiny divokých zvířat platí, že pokud je zaženete do rohu, zareagují. A rozhodně se chcete vyhnout matce s malými podsvinčaty.“ 

A také samotní obyvatelé z nich mají poslední dobou čím dál větší respekt. Své o tom ví například Rachel Duffellová, která chodí do ulic Hongkongu běhat pravidelně již od roku 2012. Pokud na nějakého divočáka narazila před sedmi lety, obvykle se okamžitě vypařil. "Avšak nyní, i když tlesknu rukami a zakřičím na ně, tak často pokračují vstříc mně, a já jsem ta, která se otočí a začne utíkat opačným směrem. Můj strach je rozhodně větší než jejich,“ přiznává.

Zvířata do města láká především snadná dostupnost potravy. Tu nacházejí například ve všudepřítomných popelnicích. Nezřídka kdy se však stane, že je krmí přímo sami lidé. To je podle Wonga ostatně hlavní důvod stojící za jejich nebývale vysokým rozmachem.

„Prasata jsou kreativní – jsou to jedni z nejchytřejších zvířat,“ podotýká. „Jakmile přijdou na to, jak to funguje, nepřestanou to dělat. 

Ačkoliv pro mnohé představuje Hongkong jen velkou betonovou džungli, existuje zde zároveň poměrně rozsáhlá oblast na jih od centra města, která zůstává nadále nezastavěna. A právě tady, v hustém tropickém lese pokrývajícím skalnaté kopce, život doslova bují. K vidění tu jsou hadi, opice či dikobrazi. Ještě ve dvacátém století zde žili dokonce i tygři. Po jejich vyhynutí zůstala největším místním živočichem právě divoká prasata.

Hongkongské úřady si nyní lámou hlavu s tím, jak problém s přemnoženými divočáky vyřešit. Objevily se i poněkud radikální nápady, jakými bylo například nasazení lvů či zmíněných tygrů coby jejich přirozeného predátora, nebo přemístění těchto mnohdy až 200kilových prasat dosahujících délky i dvou metrů na neobydlený ostrov.

Zatímco první návrh podle Zemědělského, rybářského a památkářského spolku (AFCD) ztroskotal na skutečnosti, že by tak došlo k přímému ohrožení místních obyvatel, v případě druhého by toto řešení mohlo ve výsledku být poměrně neúčinné, neboť divoká prasata jsou velmi dobrými plavci a mohla by se tedy do ulic Hongkongu brzy vrátit.

Jako nejúčinnější se proto v tuto chvíli jeví řešení divočáky „označkovat“ pomocí mikročipů s GPS lokátory a bachyně očkovat antikocepční „vakcínou“, díky níž by během nadcházejících pět let nemohly zabřeznout.

Město současně rozběhlo kampaň, která obyvatelům nařizuje pod pokutou až 1500 hongkongských dolarů (přibližně 4300 korun) zákaz krmení divokých prasat a podniká výzkumy ohledně možnosti upravit poplenice tak, aby se vůči nim staly odolné.

Autor: Tomáš Bohuslav