Dělení monokultur má velký potenciál, ale i svá rizika

Ministr Toman oznámil v první polovině října přelomový záměr na plošné omezení ploch s jednou plodinou na maximálně 30hektarové bloky jako povinné opatření pro získání všech dotací. „Naším záměrem je zlepšovat stav zemědělské půdy, a tím i životního prostředí. Pokud zemědělci přestanou pěstovat monokultury na rozsáhlých, ničím nepřerušovaných polích, zlepšíme i schopnost krajiny zadržovat vodu. To je v těchto suchých letech, a s výhledem nepříznivého klimatu i do budoucna, velmi důležité,“ oznámil k tomuto rozhodnutí tehdy ministr v médiích. Se záměrem MZe zlepšovat stav zemědělské půdy i jeho zdůvodněním Asociace souhlasí. Přesto však má k povinnému plošnému zavedení dělení monokultur od roku 2021 svoje výhrady, které ministrovi zástupci ASZ sdělili již při nedávném osobním setkání.

ASZ ČR od počátku podporuje zavedení nové podmínky v rámci cross-compliance, kde bude s účinností od roku 2020 požadováno dělení monokultur na maximálně 30 hektarů souvislé plochy na erozně ohrožených plochách. U této podmínky je jasným argumentem právě erozní ohroženost pozemků a její nastavení se řeší v podstatě už od dob, kdy přišel poprvé k projednání greening a jeho aplikace v členských státech. Asociace navrhuje tuto podmínku rozšířit také na plochy ohrožené větrnou erozí, která se na rozdíl od svažitých pozemků zatím prakticky neřeší, ačkoliv ohrožuje až pětinu orné půdy, navíc právě té neúrodnější v Polabí a na jižní Moravě.

V návaznosti na zavedení takto zásadních nových podmínek v rámci kontroly podmíněnosti by ASZ ČR považovala za potřebné vyhodnotit její fungování, a to zejména až se dořeší všechny rozpory, které se v praxi určitě vyskytnou. Po vyhodnocení zkušeností s fungováním tohoto nového standardu bude dle názoru ASZ ČR teprve možné zodpovědně připravit rozšíření i mimo erozí ohrožené pozemky. Do té doby považujeme za vhodné zařadit dobrovolné dělení ploch s monokulturou, třeba i v přísnější podobě s limitem 20 ha, mezi tzv. ekoschémata v rámci nové Společné zemědělské politiky, což je i obsahem návrhu Mze k tzv. zelené architektuře.

Sedláci rozumí obecnému záměru ministrem navrženého plošného omezení plochy monokultur a uvědomují si jasná pozitiva, která z něj plynou včetně například otevření prostoru pro budování krajinných prvků a cest, nicméně na druhé straně se obávají byrokratického přístupu při kontrolách plnění podmínek a zejména požadují jasné vysvětlení toho, co bude považováno za porušení. Podrobnou metodiku, která by tyto nejasnosti vysvětlila zemědělské veřejnosti, ministr přislíbil vypracovat. V rámci přípravy této nové podmínky Asociace považuje za nezbytné zejména nastavení dostatečné míry tolerance a zvážení posunu hranice v intenzívních oblastech, kde jsou pozemky rovinaté a zároveň nejsou ohroženy větrnou erozí.

Nejasné je také řešení praktických dopadů opatření, například přístupu na pozemky, který se novým rozdělením ploch může značně zkomplikovat, či nutnost upravit osevní postupy. Rozhodnutí ministra Tomana, které zapadá do zamýšlené „zelené architektury“ nové Společné zemědělské politiky, tak může české krajině hodně pomoci, ale zároveň může napáchat také určité potíže a byrokracii. Proto záleží na tom, jak se k nastavení podmínky a zejména kontrolám jejího plnění nakonec ministerstvo postaví. Ke stavu krajiny a půdy by obecně daleko více přispěla účinnější podpora rodinných farem, které dokonale znají své prostředí a obhospodařují ve velké míře vlastní pozemky, jež mají zájem předat v co nejlepším stavu další generaci a přirozeně tvoří potřebnou pestrost krajiny. To je cesta, kterou se Česká republika musí co nejdříve vydat, pak nebudou podobná plošná nařízení ani potřeba.

Ing. Veronika Jenikovská, tajemnice ASZ ČR