ASZ ČR podporuje rozumné pokračování v protierozních opatřeních

V návaznosti na otevřený dopis, kterým se několik nevládních organizací nedávno obrátilo na ministra zemědělství se zásadním odmítnutím protierozních pravidel v rámci standardu DZES 5, vyjadřuje Předsednictvo Asociace soukromého zemědělství ČR vlastní postoj, který zahrnuje jak praktickou rovinu problému, tak i potřebné širší souvislosti. ASZ ČR jako největší selská stavovská organizace považuje problém výskytu eroze zejména u některých typů zemědělských podniků za nedostatečně řešený problém a navržené úplné zastavení či další odsun účinnosti projednaného a schváleného systému proto nevnímá jako správný a odpovědný krok.

Jako sedláci jsme si položili několik praktických otázek, které bude v rámci DZES 5 muset řešit každý sedlák a podle toho jsme na adresu Agrární komory a ministerstva zemědělství zaujali níže uváděné stanovisko:

Proč je potřeba zavádět protierozní systém?

Protože se mění klima. Jsme svědky nepravidelných srážek, opakovaných přívalových dešťů a dá se očekávat spíše zhoršování těchto i dalších jevů. Jsou hospodáři, kteří si to uvědomují a reagují na to způsobem hospodaření na svých polích, ale bohužel je mnoho takových, kteří mají podivný přístup tyto změny ignorovat a obhospodařují své pozemky pořád stejně jako dosud. Výsledkem je v mnoha případech během roku ornice na návsích obcí a nešťastní lidé se zaplavenými domy bahnem z polí, třeba i podruhé v jedné sezóně. Nebo když ornice z pole naplní příkop a dostane se až na silnici, vezmou některé podniky sněžnou radlici, ornici shrnou do příkopu a někteří to komentují tak, že jde o přiměřenou erozi.

Jak by tedy měl systém podle našeho názoru fungovat, aby zemědělce zbytečně nezatížil a byl účinný?

Měl by fungovat tak, aby každý hospodář, který svoje nebo propachtovaná pole zná, na nich hospodařil tak, aby nedocházelo k erozi, aby mohl půdu předat (pokud možno v lepším stavu, než jí převzal) budoucí generaci. Velkému podniku, jenž hospodaří na mnoha polích, který všechny pole úplně dobře nezná, může v dnešní době posloužit doporučující systém barev a textů v LPIS. Ať zemědělec malý, či velký má ale mít možnost se rozhodnout, zda chce dále hospodařit „klasicky“ (orba, příprava, setí), nebo použít tzv. půdoochranné technologie (např. strip-till, no-till a mnoho dalších).

Co v rámci dosud dohodnutých podmínek považujeme za reálné a splnitelné každým sedlákem?

Pokud se sedlák rozhodne pro obhospodařování „klasické“, musí počítat s tím, že své erozně náchylné pole zmenší dle erozní ohroženosti daného pole a na něm bude pěstovat klasické plodiny a pod polem zaseje ochranný pás. Pokud se rozhodne pro využívání půdoochranných technologií, má k dispozici výčet mnoha dnes známých technologií. Také má možnost nejeroznější část svého pole „vyčlenit“ vytvořením zvláštní parcely, tam hospodařit jinak a na zbytku hospodařit dál, jak je zvyklý.

S čím nesouhlasíme a co je třeba upravit?

Podmínky DZES 5 by měly být pro hospodáře převážně doporučující. Měl by být kladen velký důraz na skutečně vzniklou erozi a ten největší na erozi opakovanou.

Jako ASZ ČR jsme na jednáních důrazně navrhovali zcela jednoduchý systém typu: „Zemědělče, máš na svém poli erozi? Pozor, začni hospodařit tak, aby se příště eroze neopakovala (v LPISu se můžeš inspirovat, jak toho dosáhnout), protože jestli se bude eroze na daném poli znovu opakovat, budeš mít problém.“

Chtěli jsme, aby v případě výskytu „opakované skutečné eroze“ na stejném poli danému zemědělci zpřísnili požadavky na erozní ochranu daného pozemku (například přeřazením do přísnější kategorie) a začal se po něm vyžadovat způsob navrženého hospodaření na tomto pozemku.

Podstatné tady je, že se nám podařila prosadit možnost „prostorového opatření“ (pokud nemám k dispozici vybavení na vyjmenované půdoochranné technologie) – tedy že se nejeroznější části pozemků dají řešit na úrovní Parcel, a také že lze situaci řešit osevním sledem a že nedošlo k rozšíření ploch tzv. silně erozní vrstvy. Podle nás je také klíčové, aby byl tento systém neustále otevřený změnám a umožnoval zapracovat přicházející poznatky z praxe.

Samozřejmě víme, že je pozdě, aby MZe začalo zemědělce neprodleně intenzivně formou školení, kvalifikovanými odborníky (kterých mnoho není) seznamovat s podmínkami DZES 5, a aby vše bylo řešeno jak obecně, tak individuálně na dané farmě. MZe by proto mělo ideálně na dva roky přizpůsobit sankční systém ve smyslu: zjištěná eroze ->> kontrola na místě a konzultace možných opatření ->> kontrola za rok ->> v případě opakující se eroze přeřazení daného pole do „přísnější kategorie“ a nařízení dodržování navržených opatření. V případě, kdy zemědělec bude erozi aktivně řešit, je zapotřebí mu dát motivační šanci pole přeřadit zase zpět do „nižší kategorie“, protože již nebude vyžadovat důslednou ochranu.

Zároveň je ale skutečnou a opakující se erozi potřeba aktivně řešit, protože když někomu stále dokola tato devastace „prochází“, ostatní zemědělci ztrácí motivaci erozi řešit a investovat do těchto opatření.

Nejen na základě řady zveřejněných odborných analýz a nepřeberného množství veřejných diskusí, ale zejména z mnoha praktických poznatků, například s opakovaně zeminou zaplavovaných silnic, domů a celých návsí nemůže být pochyb o tom, že problém s přístupem k nadměrné vodní i větrné erozi na zemědělské půdě prostě je v České republice velkým a prozatím nedostatečně řešeným rizikem. Je přitom obecně známým faktem, že hlavní příčinou tohoto stavu je ztráta anebo významné oslabení intenzity přirozeného vztahu k půdě jako ke generační hodnotě, která na rozdíl od jiných materiálních věcí není snadno obnovitelná. Dosavadní a po mnoho desítek let prosazovaná zemědělská politika založená na výrazné podpoře velkoplošného až průmyslového zemědělství s velmi úzkou skladbou pěstovaných komodit prostě přinesla v naší zemi některá rizika, která je třeba dnes intenzivněji řešit. Záměrně nedošlo k očekávané proměně postsocialistické kolektivní výroby v hospodaření většinově založené na lokálních farmách na vlastnickém principu s respektem k dalším souvislostem, tak jak je běžné v ostatních státech EU. Tento nezájem obnovit tradiční páteř zemědělství, která zcela přirozeně řeší širší paletu vazeb ve svém okolí (včetně větší vazby na půdu), se tak bohužel stal jednou z příčin, proč dnes přichází zevrubnější administrativní zásah právě v podobě opatření DZES 5, který se nám jistě nemusí líbit, ale jenž má v soudobých podmínkách své určité opodstatnění.

Není také pochyb o tom, že právě v Česku dlouhodobě nebyly tyto erozní projevy nijak systémově řešeny. ASZ ČR přitom na tento problém, který jde především za některými typy podniků v určitých produkčních oblastech v ČR, opakovaně upozorňovala jako v podstatě jediná zemědělská organizace takřka již před dvaceti lety. V té době se o toto téma nikdo z politiků nijak zvlášť nezajímal. Výsledkem bylo, že problém mohl gradovat dál a dnes je silným a sledovaným tématem i pro širokou veřejnost, která také podle toho vyjadřuje své nálady a (ne)pochopení celému našemu sektoru. Tento vliv veřejného mínění je stále větší a je třeba s ním aktivně pracovat. Jde tedy o to, aby laciným odmítnutím celého problému (a již dohodnutého řešení), nepřišli všichni zemědělci, v době složitých finančních problémů se zemědělským rozpočtem a s vědomím, že zemědělci jsou již velmi malou skupinou se snižujícím se společenským vlivem, o potřebnou podporu od veřejnosti.

Podle našeho názoru uvedený dopis nevládních organizací zveřejněný v týdeníku Zemědělec č. 47/2024  ne zcela objektivně a zjednodušeně svaluje vinu za nastavení DZES 5 na ministerstvo životního prostředí, také na bývalé pirátské náměstky ministra zemědělství a na minulého ministra Zbyňka Nekulu a na první pohled jejich postoj vypadá jako populární řešení, ale ve skutečnosti jen využívá aktuálních problémů v koaliční vládě bez toho, že by tento postoj k něčemu prakticky pomohl. Je třeba zdůraznit, že ASZ ČR také nemá zájem ani radost ze zavádění některých dalších omezení, ale je třeba zvážit, zda tyto mediální výkřiky některých organizací nejsou jen zpochybněním nebo alibistickým zakrýváním vlastního podílu na společně dosaženém řešení, nebo zda nejde rovnou o strkání hlav do písku před objektivní skutečností. Ať už je to kterákoli varianta, není to nic, co skutečně českému zemědělství prospěje. Stačí si připomenout, že první záměry na zavedení protierozních opatření formou zakomponování do tzv. kontrol podmíněnosti se objevily již za ministra Miroslava Tomana (ČSSD), který jako první přišel s návrhem na zásadní dělení půdních bloků na cca 30 hektarů a už tehdy se hovořilo o nutném rozšíření ploch erozně ohrožené půdy. V posledních letech jsou to navíc stále intenzivnější výskyty extrémního počasí, mezi něž patří například přívalové deště, které zavdávají potřebu skutečně tento problém s erozí systematičtěji řešit.

Je třeba připomenout, že standard DZES 5 byl odpovědně a intenzivně projednáván více než dva roky na pracovních jednáních za přímé účasti všech zástupců hlavních zemědělských organizací, a to včetně těch, kteří se nyní podepsali pod dopis, ve kterém se vůči tomuto standardu zásadně a v podstatě ideově vymezují. Složitě vyjednaný kompromis zcela jistě není ideální, ale obsahuje dohodnuté klíčové úpravy navržené všemi zástupci zemědělců a nabízí potřebné variantní řešení všem skupinám hospodařících subjektů. Původní návrh přitom obsahoval například požadavky na praktikování protierozních technologií, které by vyžadovaly nákup nákladných strojů, což by poškodilo zejména menší sedláky. Na základě požadavků nejen ASZ ČR, ale i jiných subjektů, došlo například k doplnění možností plnění formou prostorového uspořádání pozemků, které je schopen zrealizovat každý zemědělec. Došlo také k opakovanému odložení zavedení celé problematiky a během této doby se podařilo dořešit celou řadu dalších důležitých úprav.

Návrh na úplné odmítnutí v této fázi proto vnímáme jako nic neřešící postoj, který ve skutečnosti jen boří to, co si zemědělští zástupci sami dojednali a zejména nenabízí pro veřejnost přijatelnou odpověď na to, jak se k celému problému chtějí zemědělci dál postavit. Zastavením celé záležitosti v poslední zatáčce by jen došlo k popření uskutečněných jednání a zejména by takový postup do další budoucnosti zpochybnil přirozenou autoritu a snížil respekt zemědělských nevládních organizací, které se na celé dohodě vědomě a aktivně podílely. Nezpochybňujeme v žádném případě nedostatek poradenského personálu, nicméně je faktem, že tento problém se s navrhovaným zrušením celé záležitosti stejně nevyřeší, neboť vyrůstá z dlouhodobé zemědělské koncepce zaměřené zejména na komoditní poradenství apod.

ASZ ČR tedy v tomto kontextu nepožaduje po ministrovi zemědělství úplné zastavení pracně dojednaného řešení DZES 5, ale požaduje, aby resort ještě umožnil zapracování některých připomínek, které směřují ke zjednodušení tohoto standardu do zemědělské praxe. Nové úplné odložení podmínek DZES 5 by ale jen znevážilo celý proces jednání a přípravy a napříště bychom byli bezpochyby ve stejné situaci. Správnější cestou je, podle našeho názoru, postupně tento standard do praxe zavést, ale zároveň maximálně pomoci zemědělcům s informovaností, aby se primárně zbavili nesprávných technologických postupů a postupně se naučili využívat doporučená opatření. Je třeba ale v tomto ohledu nechat dostatečný prostor ke zvážení konkrétního řešení na konkrétním pozemku v daném okamžiku. Není ale možné nedělat nic a tvářit se, že to je ve prospěch zemědělců. Dojednaný systém disponuje poměrně širokou škálou doporučených protierozních technologií. Neobhajujeme ho jako systém ideální, nicméně lze jej považovat v daných podmínkách za potřebný posun, který česká zemědělská praxe zejména u některých typů podniků prostě potřebuje. Kontrolní a sankční aspekty je však nutné směřovat zejména na skutečné projevy eroze, což ostatně od počátku diskusí k tématu eroze také zdůrazňujeme. Případné postihy je v každém případě potřeba zavádět postupně a cílem musí být především doporučující řešení podstaty erozní situace na daném pozemku. Zároveň je nutné umožnit průběžné doplňování dalších možných pěstebních postupů a úpravy některých dalších podmínek tak, aby kladly na zemědělce co nejmenší administrativní požadavky a umožnily využít moderní technologie, jejichž vývoj je velmi rychlý. Bude tedy velmi potřeba, aby byl systém z hlediska orgánů veřejné moci vnímán jako otevřený, který bude pečlivě sledován a dále operativně upravován podle získaných zkušeností zemědělskou veřejností tak, aby nešlo o stroj na pokuty a šikanu zemědělců, ale o rozumný a efektivní proces, jenž postupně nastartuje a obecně pomůže zlepšit přístup v nakládání s půdou v naší zemi.

Názor Předsednictva ASZ ČR, který získal i podporu na celostátním zasedání Rady ASZ ČR konané 18. - 19. 11. v Kopřivnici, je, že všechny tyto připomínky lze ještě zapracovat a stihnout v plánovaném termínu. Žádné řešení nejspíš nebude ideální, ale zcela určitě dává logiku pokusit se o to raději nyní než třeba s nějakou příští vládou, která může vnímat potřeby a aspekty hospodaření klasických sedláků ještě méně než ta současná.

Předsednictvo ASZ ČR