Mohou být změny v SZP žádoucím posunem?

Z dění z poloviny října letošního roku by se mohlo zdát, že jsou obrysy Společné zemědělské politiky EU (SZP) pro nastávající sedmileté období zřetelnější. Na základní pozici k budoucí podobě reformy se již shodla Rada EU složená z premiérů členských zemí, Rada ministrů zemědělství členských zemí a nakonec i Evropský parlament, přičemž Evropská komise deklarovala svůj postoj již dříve.

Bohužel, rozpory mezi všemi jmenovanými orgány stále přetrvávají, a na konečný verdikt jako výsledek jednání v rámci Trialogu si tak musí zemědělci v celé EU počkat, podle odhadů zřejmě až do konce letošního roku, vzhledem k pandemii koronaviru ale možná i déle. Rozpory navíc přetrvávají mezi zastánci více zelené a méně zelené SZP, přičemž většina nezemědělské veřejnosti hodnotí výsledky říjnových jednání negativně (nedostatečně zelené), zatímco podnikatelé v zemědělství napříč EU spíše pozitivně, jako přijatelný kompromis.

Výsledná podoba samozřejmě kompromisem bude, jiný typ dohody totiž fakticky ani není v rámci 28 (respektive 27) členských států EU s velmi rozdílnou historií, politickou situací, geografickými a klimatickými podmínkami a specifiky možný. Důležité tak bude, zdali se výsledek bude více blížit pozicím agrární lobby (a především lobby velkých průmyslových podniků), nebo ochránců přírody. Z dosavadních signálů nicméně vyplývá, že z pohledu průmyslových zemědělců platí, že „A“ je správně.

A to i přesto, že plénem Evropského parlamentu (EP) prošel návrh předsedkyně výboru EP pro rozpočtovou kontrolu Moniky Hohlmeierové, navrhující jiný než léty diskutovaný model krácení dotací největším zemědělcům (zastropování) vztažený ne na podnik, ale na jednotlivé fyzické osoby s nemožností odpočtu nákladů na zaměstnance a se sledováním skutečných majitelů právnických osob (vlastnickým propojováním podniků). To by si nepochybně vyžádalo méně byrokracie a snahy o koncentraci zemědělské produkce by to zabrzdilo, není však jisté, zda takový návrh ve finálně schválené podobě bude skutečně představovat jeden z klíčových parametrů pro čerpání dotací. Uvedený návrh nebyl totiž přijat nějakou zásadní většinou poslanců (poměr pro činil zhruba 350:250 europoslanců), zastropování jako povinné navíc odmítá jak Rada ministrů, tak premiérů. Pro povinné krácení dotací průmyslovým velkým zemědělcům je ale naproti tomu „vláda EU“, tedy Evropská komise. To vše v zásadě znamená, že nějaká forma zastropování nejspíše projde, neboť názor Evropské komise ani Evropského parlamentu nelze zcela obejít. Nebude to ale zřejmě v podobě, jakou by malí, střední a hlavně mikrozemědělci z rodinných farem, nejen v ČR, uvítali. Už i proto, že zastropování není hlavním problémem EU jako celku.

Tím je, zejména pro hospodařící zemědělce, především intenzita udržitelnosti a ekologizace zemědělství, mimo jiné míra povinně vyčleněných finančních prostředků na takzvaná ekoschémata. Podíl takto vyčleněných peněz by měl být minimálně 30 procent, k tomu je však třeba dodat, že půjde o peníze na režimy hospodaření nad rámec již obecně stanovených k přírodě blízkých podmínek hospodaření, takže reálně bude podíl peněz na udržitelnost zemědělského hospodaření ve vztahu ke krajině a přírodě ještě vyšší. To je obecně zcela správný cíl, právě této oblasti se ale týkají pro zemědělce nejvyšší rizika, neboť právě zde nejvíce platí, že „ďábel se skrývá v detailu“. I když se zdá být zřejmé, že veškeré ochránci přírody preferované a prosazované regulace a požadavky neprojdou, je prakticky jisté, že v tomto případě se naopak budou výsledné podmínky pro praktickou aplikaci SZP více blížit postojům ochránců, také proto, že ekologizaci a udržitelnost zemědělství podporuje velká část nezemědělské veřejnosti včetně akademické sféry, tedy vědců a výzkumníků.

Tak či tak se ale stále více zdá, že podoba SZP od roku 2023 (roky 2021 a 2022 budou přechodným obdobím) se od současné SZP bude lišit méně, než většina dotčených aktérů z obou názorových táborů (zemědělci i ochránci) očekávala. Navzdory tomu lze i tak konstatovat, že i částečně reformovaná SZP nakonec posunem bude, i když spíše v intencích „strany mírného pokroku v mezích zákona“. Pokud se pak týká pozice sedláků z rodinných farem sdružených v Asociaci soukromého zemědělství ČR, lze konstatovat, že mají stále ještě více než dva roky na obhajobu a zdůvodnění svých názorů a návrhů, především pak na bázi sice poněkud zprofanovaného, ale obecně platného principu selského rozumu. Není tedy třeba ani jásat, ale ani si zoufat, i když bude možné zřejmě jakýkoli výsledek konečné podoby SZP komentovat slovy „mohlo by být lépe“. Nejen v zemědělství, ale třeba i v normálním běžném partnerském životě nicméně ale platí, že ideál neexistuje, byť se někdy může něco ideálního zdát.

Petr Havel

Tisk

Další články v kategorii Zemědělství

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info