Křupavý chléb z parní pece

Parní pec se výborně hodí pro pečení chleba s křupavou kůrčičkou a každý pekař srdcem a duší ví, že bez pořádné pece se pekařské řemeslo neobejde. Přesně taková pec se nachází v bývalé Weberově pekárně a chleba se v ní pekl již v době jejího otevření v roce 1933. Přestože se v ní pekly desítky a možná i stovky bochníků denně, nakonec pec vychladla a trpělivě čekala až jí svou pekařskou láskou probudí k životu nový majitel.

Novým majitelem se stal Tomáš Vyroubal, třebíčský rodák, který zaslechl její volání a vrátil se z Prahy do svého rodného města, aby v ní znovu zatopil. Mezi novým majitelem a historickou parní pecí vzniklo takové pouto, že se sám pekař přiznává, že s ní mnohdy i hovoří. Více než jejím pánem se však cítí být jejím služebníkem, opatrovatelem. Miluje bohatou historii Weberovy pekárny, kterou si nastudoval a baví ho nahlížet do každodenního života tehdejších mistrů pekařů a jejich učňů, kteří často pod svými mistry pracovali pouze za stravu. Tento systém již samozřejmě v pekárně neplatí, ale parní pec a technologie pečení chleba jsou stále stejně dobré jako kdysi. Peče se bez kypřidel a jiných přípravků, pouze z kvasu. Takto se dnes i po desítkách let v parní peci připravuje věhlasný „Chléb z Třebíče“.

Odpověď je jednoznačně ano. Pára, která je vedena trubkami se na dvě nebo tři minuty vypustí na studené bochníky chleba a proces kondenzace zajistí křupavou kůrku. Pára se potom samozřejmě musí otvorem vzadu vypustit, aby bochníky nebyly „dušené“ a následně se chléb na vyšší teplotu zapeče. To vše probíhá ve spodních pecích. Vrchní pece slouží k dopékání chleba do finální podoby. Takovým způsobem mohou vznikat desítky zlatavých bochníků zároveň. Denně se zde upeče až čtyři sta kusů tohoto chutného chleba.

Autor: redakce