Nový trend: biopotraviny už netáhnou, zákazníci raději sahají po zboží z regionu

Po dlouhých letech neustálého zvyšování zájmu zákazníků o výrobky se značkou bio začíná takto označenému sortimentu potravin růst nečekaná konkurence. Některé zahraniční průzkumy totiž potvrzují, že zákazníci dávají ve stále větší míře přednost potravinám vypěstovaným či vyrobeným přímo v jejich regionu. A už pak nezáleží na tom, zda se jedná o „oficiální“ biopotraviny, či nikoliv.

Zejména v zemích s nejvyšší spotřebou biopotravin v Evropě, tedy v Rakousku, Německu a Švýcarsku, se z obliby regionálních potravinářských produktů stává doslova fenomén. Zájem o potraviny vyrobené v nejbližším okolí bydliště zákazníka ale razantně roste i v Česku.

„Po regionálních potravinách je dnes větší poptávka než po značce bio,“ tvrdí společnost A .T. Kearney v závěru svého rozsáhlého průzkumu veřejného mínění mezi Němci, Švýcary a Rakušany. Přes 70 procent z tisícovky zpovídaných respondentů uvedlo, že regionální potraviny nakupuje minimálně jednou měsíčně, polovina pak každý týden. Z toho nejvíc Rakušané (60 procent), následovaní zákazníky z Německa (47 procent) a Švýcarska (41 procent).

Zákazníci si rádi připlatí

Jako důvod zákazníci nejčastěji uvádějí důvěru v potraviny, které vyrábí firma či jednotlivec přímo v regionu, možnost kontroly kvality, podporu místní ekonomiky a ochranu životního prostředí. Důležité ale je, že místo výroby začíná být pro zákazníky důležitější než značka bio. Podle průzkumu dnes u těch zákazníků, kteří pečlivě zkoumají kvalitu potravin, tvoří regionální potraviny až 20 procent obsahu nákupního košíku, v případě „bia“ je to jen deset procent. Zvlášť velkou pozornost věnují konzumenti „regionalitě“ u vajec, ovoce, zeleniny, masa a mléčných výrobků. A jsou ochotni regionálním výrobcům dokonce připlatit. Podle průzkumu zákazníci tolerují, když je regionální produkt až o 15 procent dražší než stejná potravina ze zahraničního dovozu nebo z jiných míst země.

Také v Česku přitom obliba regionálních potravin údajně roste. Například i českobudějovické odbytové družstvo JednaNota tvrdí, že zákazníci věnují původu potraviny stále větší pozornost na úkor značky bio. Družstvo podobně jako řada jiných družstev v republice zprostředkovává prodej potravin zejména malých producentů z regionu přímo koncovým zákazníkům. A obrat takzvaného přímého prodeje zeleniny, ovoce či mléčných výrobků narůstá. „Vytvořili jsme kvůli tomu i zvláštní značku ,bijo‘,“ uvedl předseda Družstva David Veis. Tato značka je podle něj garancí toho, že potravina byla vypěstována nebo vyrobena pouze v jižních Čechách, a nikde jinde, a zároveň splňuje veškeré ekologické požadavky. „Uživatelé této značky ale nemusejí absolvovat žádný byrokratický proces, aby mohli oficiálně prodávat biopotraviny.“

Sázka na lokální patriotismus

Kvalitu garantuje družstvo, které zároveň pořádá zájezdy, na nichž se každý zákazník může přímo u zemědělce přesvědčit, jak potraviny pěstuje či vyrábí,“ uvedl Veis. Tenhle vztah mezi zákazníkem a prodávajícím zaručuje podle něj lepší kontrolu kvality než jakékoliv úřední opatření. „Jestliže je na nějaké potravině značka bio, a přitom třeba pochází až z daleké Itálie, jen těžko si český zákazník zkontroluje, zda kupuje skutečně potravinu vypěstovanou či vyrobenou ekologickým způsobem,“ tvrdí Veis.

Podpora takzvaného lokálního patriotismu přitom neroste jen u potravin, ale i u dalších druhů zboží. Jako houby pod dešti vznikají v celé Evropě družstva či spolky, které se snaží měnit, nakupovat či prodávat zboží a služby pouze v rámci určitého regionu. Jsou přesvědčeni o tom, že pro zdravý vývoj společnosti je mnohem prospěšnější, když si člověk kupuje potraviny či jiné zboží u souseda, a to i za předpokladu, že v supermarketu nebo na internetu by dostal stejnou zahraniční kvalitu za nižší cenu. Snaží se dávat přednost obchodu v lokální komunitě, pak ve státě a teprve nakonec, pokud není zbytí, zahraniční směně. Nemusí se přitom nutně jednat jen o ekologické aktivisty. V Česku už takových „družstev“ fungují desítky, například ve Velké Británii se jedná o tisíce komunit prosazujících lokální patriotismus a maximální míru soběstačnosti komunity. Často přitom používají i slova řeckého filozofa Aristotela, který soběstačnost označil za „nejvyšší cíl a blaho obce“. ̈