Konkurenceschopnost - mlhavý pojem nebo ekonomicky měřitelná...

Konkurenceschopnost - mlhavý pojem nebo ekonomicky měřitelná veličina?

Competitiveness - a vague term or economically measurable indicator?

Ivan Foltýn

Souhrn:

Konkurenceschopnost je často citovaný pojem, pod nímž se obvykle intuitivně rozumí schopnost firmy (podniku) úspěšně odolávat konkurenci se stejným nebo podobným zaměřením na domácím nebo zahraničním trhu. Pokud není konkurenceschopnost dále specifikována, může si pod tímto pojmem představit každý něco jiného a konkurenceschopnost se stává mlhavým pojmem vyjadřujícím subjektivní názor posuzovatele. Příspěvek se zabývá rozborem přístupů k posuzování konkurenceschopnosti obsažených v cca 20 vědeckých pracích na mezinárodní konferenci o konkurenceschopnosti v Halle 1998, jejichž cílem je dát pojmu konkurenceschopnost ekonomický exaktně měřitelný obsah (Epstein, 2000, Foltýn, 2000). Analýza ukázala, že pouze zhruba polovina z nich použila exaktní kvantitativní přístupy (Foltýn, 2000), které jsou v tomto příspěvku analyzovány. V podmínkách zemědělské výroby v ČR se standardně využívá přístup 2 (viz např. “Zelené zprávy“ ČR). V posledních letech využívá VÚZE přístup 3 (např. mezinárodní projekt FAO pro vyhodnocení konkurenceschopnosti zemědělství ČR, 1999). Přístup 4 byl pro ČR využit zahraničními experty (Mathijs, Swinnen, 2000). Přístup 5, který byl využit pro hodnocení omezeného souboru zemědělských podniků Ruska (Epstein, 2000), se jeví jako nadějný i pro aplikaci na podmínky českého zemědělství.

Summary:

Competitiveness is very often cited term, which is intuitively understood as the ability of a firm to hold the position on the domestic or international market against the competition with the same or similar orientation. If the competitiveness is not closer specified, everybody can imagine under this term something different and the competitiveness can become a vague term expressing only an individual opinion of the assessor. The paper deals with the analysis of different approaches for the assessment of competitiveness which are contained in about 20 scientific papers on the international conference in Halle 1998 the aim of which is to give to the term “competitiveness” the economic exactly measured content (Epstein, 2000, Foltýn, 2000). The analysis has shown that only in about a half of them some exact quantitative approach has been used (Foltýn, 2000). These approaches are analyzed in this paper. In conditions of the Czech agriculture there is often used the approach 2 (e.g. in “Green reports” of the CR). In last years the approach 3 has been using in the Research Institute of Agriculture Economics, Prague (e.g. in the international FAO project on competitiveness of the Czech agriculture, 1999). The approach 4 was used for the Czech Republic by the foreign experts (Mathijs, Swinnen, 2000). The approach 5 which was used for evaluation of limited number of farms in Russia (Epstein, 2000) seems to be hopeful even for applying in CR.

Klíčová slova:

Konkurenceschopnost, ziskovost, ekonomická efektivnost, solventnost, kredibilita, zemědělství, tržby, náklady

Key words:

Competitiveness, profitability, economic effectiveness, solvability, credibility, agriculture, sales, costs

Úvod

Konkurenceschopnost je často citovaný pojem, pod nímž se obvykle intuitivně rozumí schopnost firmy (podniku) úspěšně odolávat konkurenci se stejným nebo podobným zaměřením na domácím nebo zahraničním trhu. Pokud není konkurenceschopnost dále specifikována, může si pod tímto pojmem představit každý něco jiného (kvalitu výrobků, nízké ceny, nízké náklady apod.) a konkurenceschopnost se stává mlhavým pojmem vyjadřujícím subjektivní názor posuzovatele. Příspěvek se zabývá rozborem přístupů k posuzování konkurenceschopnosti obsažených v cca 20 vědeckých pracích na mezinárodní konferenci o konkurenceschopnosti v Halle 1998, jejichž cílem je dát pojmu konkurenceschopnost ekonomický exaktně měřitelný obsah (Epstein, 2000, Foltýn, 2000).

Přístup 1 - Podíl na trhu

Definice: Konkurenceschopnost může být ohodnocena jako daným výrobcem získaný a delší období udržený podíl na trhu.

Tento přístup, kteří někteří autoři formulovali jako základní princip posuzování konkurenceschopnosti, nebyl v analyzovaných pracích kvantitativně zkoumán ani hodnocen.

Přístup 2 - Ziskovost

Definice: Produkce nemůže být dlouhodobě konkurenceschopná, aniž je ekonomicky efektivní (tedy zisková).

V tomto přístupu je konkurenceschopnost posuzována pomocí ekonomické efektivnosti. Předpokládá se, že v prostředí tržní ekonomiky jsou pojmy ekonomická efektivnost a konkurenceschopnost ekvivalentní. Použijeme-li definici z přístupu 1, platí:

a) je-li produkce konkurenceschopná, potom dlouhodobě drží podíl na trhu, a je tudíž zisková (jinak by musela ekonomicky padnout);

b) je-li produkce dlouhodobě zisková, drží určitý podíl na trhu, a je tudíž konkurenceschopná.

Jakými ukazateli lze konkurenceschopnost v tomto pojetí měřit? Vyjdeme ze základních ekonomických pojmů:

Tržby = Celková hodnota všech prodaných produktů.

Výnosy = Tržby + Ostatní příjmy (subvence, příjmy z vlastního kapitálu apod.)

Náklady = Materiálové náklady (nákup hmotného materiálu, náhradních dílů a služeb)

+ Odpisy a údržba fixního kapitálu + Úroky na krátkodobé úvěry

+ Náklady na najatou práci (mzdy a sociální pojištění zaměstnanců, vč. managementu) + Nájemné.

Hrubý příjem = Tržby - Materiálové náklady - Úroky na krátkodobé úvěry

- Nájemné.

Hrubý zisk = Tržby - Náklady + Sociální příplatky na mzdy (+ Subvence).

Zisk =Tržby - Náklady (+ Subvence).

Přidaná hodnota = Tržby - Materiálové náklady.

Z těchto ukazatelů lze kromě vlastních ukazatelů zisku (hrubý zisk a zisk) odvodit i různé podílové ukazatele, které různí autoři používají k ohodnocení míry ziskovosti, např.:

Výnosy/Kapitál, Výnosy/Náklady, Přidaná hodnota/Náklady,

Hrubý zisk/Tržby, Hrubý zisk/Náklady, Hrubý příjem/Náklady,

Zisk/Celkový kapitál, Zisk/Vlastní kapitál,

Zisk/Fixní a aktuálně produktivní kapitál.

Je třeba poznamenat, že metodologická nejednotnost použití těchto ukazatelů se ještě zvyšuje započítáním nebo nezapočítáním subvencí do těchto indikátorů. Bylo by užitečné přidat k těmto faktorům ještě faktor kredibility, který bude ukázán detailněji později.

Přístup 3 - Ocenění domácích zdrojů

Řada prací vychází z metodologického přístupu opírajícího se o definici z přístupu 2, který je založen na ocenění domácích, tzv. neobchodovatelných zdrojů na domácích trzích (vnitřní konkurenceschopnost) nebo na mezinárodních trzích (vnější konkurenceschopnost). Metodologie vychází z předpokladu, že náklady lze rozdělit na obchodovatelné (prodejné) náklady, které lze vyrobit doma i v zahraničí a jsou vzájemně dokonale substituovatelné, a na již zmíněné neobchodovatelné (neprodejné) náklady, které jsou dostupné pouze na domácím trhu a nelze je nahradit zahraničními substituty (zejména práce, půda, kapitál).

Pro posouzení mezinárodní konkurenceschopnosti se konstruuje podílový indikátorDRC (domestic resource costs), v němž čitatel reprezentuje spotřebu základních zdrojů (půda, práce, kapitál) a neprodejných služeb ve ”stínových cenách” nebo “nákladech příležitosti” a jmenovatel představuje přidanou hodnotu v zahraničních cenách. DRC se vztahuje ke společenské hodnotě těchto zdrojů měřené nejvyšší efektivností v dané zemi. Tedy nájemné za půdu podobné kvality může být bráno jako ”cena” půdy. Náklady na pracovní sílu jsou odvozené od nákladů v jiném ekonomickém sektoru, kde by byly např. vyšší mzdy. Náklady na jednotku kapitálu jsou chápány jako norma odpisů spolu s úroky na investovaný kapitál. Tyto nákladové komponenty zobrazují společenské užití 3 základních zdrojů spotřebované na jednotku daného produktu.

Podílový indikátor PRC (private resource costs) - analogický indikátoru DRC v interních cenách dané země - umožňuje posoudit vnitřní konkurenceschopnost produkce dané země.

Konstrukce a vlastnosti indikátorů DRC a PRC jsou následující:

1. Zisk v domácích tržních cenách (d = domácí ceny):

,

kde

je cena za 1 t produkce komodity i,

jsou obchodovatelné náklady a

neobchodovatelné náklady na 1 t produkce komodity i, přičemž aij je fyzická spotřeba nákladového faktoru j (pro j = 1,…,k obchodovatelného, pro j = k+1,…,m neobchodovatelného) a

je domácí tržní cena faktoru j.

2. Zisk v ekonomických cenách (e = ekonomické ceny, b = hraniční ceny):

,

kde

je zahraniční cena za 1 t produkce komodity i na hranicích,

jsou obchodovatelné náklady v zahraničních cenách na hranicích a

neobchodovatelné náklady na 1 t produkce komodity i v nákladech příležitosti ocenění domácích zdrojů, přičemž

je zahraniční cena obchodovatelného faktoru j (j = 1,...,k) na hranicích a

je náklad příležitosti neobchodovatelného faktoru j v domácích cenách.

Definice: Je-li

>0, potom komodita i je konkurenceschopná na domácím trhu (vnitřní konkurenceschopnost). Je-li

>0, potom komodita i je konkurenceschopná na mezinárodních trzích (vnější konkurenceschopnost).

Tvrzení: Označme

,

.

Je-li PRCi<1, potom komodita i je konkurenceschopná na domácím trhu.

Je-li DRCi<1, potom komodita i je konkurenceschopná na zahraničním trhu.

Důkaz: Je-li PRCi<1

< 1 a tedy

<

>0. Analogicky pro DRCi .

Tvrzení: Je-li

<

a

=

pro j = 1,…,k a DRCi<1, potom PRCi<1.

Důkaz:

< 1

<=

<

<=

<=

>0 a tedy PRCi<1.

Tvrzení říká, že pokud ceny komodity i na mezinárodních trzích jsou nižší než ceny domácí (což je obvyklý případ u ekonomik podporujících tržní ceny) a domácí ceny vstupů jsou shodné s cenami na mezinárodních trzích, potom z předpokladu vnější konkurenceschopnosti již plyne vnitřní konkurenceschopnost.

Ukazatele DRC a PRC umožňují sledovat “statickou” konkurenceschopnost, zatímco možnosti rozšiřování produkce a vstupy nových zpracovatelů jsou dynamické procesy, které tyto indikátory nepostihují.

Přístup 4 - Míra efektivnosti

Definice: Konkurenceschopnost se měří poměrem aktuálně dosažených výsledků k jejich normativní hodnotě jako míra efektivnosti produkce, kde

Efektivnost = Aktuální výsledky / Normativní výsledky.

Konkurenceschopnost je tím větší, čím vyšší je míra efektivnosti produkce.

Je-li normativní hodnota výsledku determinována (definována) jako největší možná hodnota uvažovaná v rámci dosažitelných zdrojů a technologií, potom míra efektivnosti by neměla být větší než 1. Pro určení normativní hodnoty výsledků ve vztahu k dostupným zdrojům lze použít i produkční funkce, které vyjadřují vztah objemu produkce (tržeb) k hlavním výrobním faktorům (práce, půda, kapitál).

Označíme efektivnost i-té komodity r-tého podniku ve vztahu k množině podniků PODN (v domácích tržních cenách).

,

kde čitatel představuje aktuální a jmenovatel normativní zisk a pro koeficienty platí

j = 1,…,m.

Tvrzení: 1.

pro r PODN a tedy

.

2. Podnik je tím efektivnější, čím

je bližší k 1.

3. Existuje-li podnik r0 PODN, pro který platí

pro všechna j,

potom podnik r0 je nejefektivnější a platí

.

V opačném případě je

.

Přístup 5 - Ziskovost, solventnost a kredibilita

Definice: Producent je konkurenceschopný, jestliže je dlouhodobě ekonomicky efektivní (ziskový) a současně je solventní a kredibilní.

V transformujících se ekonomikách se v průběhu transformace objevila problematika kredibility producentů. Ziskovost daného producenta, tedy schopnost vyprodukovat ze své činnosti zisk, může být vlastností pouze teoretickou. Souvisí to s celkovou úrovní těchto ekonomik, kde se často vyskytuje problém tzv. druhotné platební neschopnosti, kdy producent “prodá” svojí produkci, ale nedostane za ni po určitou dobu zaplaceno, nebo nezaplatí dodavateli vstupů za nakoupené vstupy. Problémy v těchto ekonomikách nastávají i s výplatou mezd a odvody sociálního pojištění zaměstnavatelem. To vede k nutnosti prověřovat nejenom ziskovou stránku podnikání, ale i jeho solventnost, tedy schopnost platit své závazky, a kredibilitu (důvěryhodnost), tedy ochotu plnit své závazky. Pro tento účel byl navržen následující systém ukazatelů pro sledování zemědělských podniků:

1. Tržby / Výnosy

2. Subvence / Výnosy

3. Zisk / Náklady

4. Zisk / Kapitál

5. Zisk / Fixní kapitál

6. Rychlá solventnost (Současný kapitál / Krátkodobé závazky)

7. Hrubý příjem / Krátkodobé závazky

8. Závazky (dluhy) / Pohledávky

9. Mzdové nedoplatky / Pracovní náklady

Tyto ukazatele charakterizují na jedné straně ziskovost podniku nebo skupiny podniků, jejich schopnost rozšiřovat celkový a fixní kapitál (ukazatele 1 až 5), na druhé straně rychlou solventnost, tj. schopnost splácet krátkodobé závazky v průběhu jednoho roku (ukazatele 6 až 9). Uvedené ukazatele navíc umožňují přijmout určité závěry o dynamice konkurenceschopnosti a kredibility zemědělských podniků na vnitřním trhu (např. vysoké hodnoty ukazatelů ziskovosti nemusí nutně vést k růstu solventnosti vzhledem k tomu, že zisk může být dosahován v určitém období i při růstu vypůjčeného kapitálu).

Na základě analogických ukazatelů lze zkonstruovat kritéria pro rozdělení podniků do skupin podle aktuální úrovně konkurenceschopnosti a solventnosti s ohledem na možnosti zlepšování jejich pozice v budoucnosti. Tato kritéria pak mohou být použita pro diferencované podpory zemědělských podniků v rámci agrární politiky státu. Metoda využívá 3 vybraných indikátorů, podle nichž jsou podniky rozděleny do 4 skupin:

Indikátor PP1 = Rychlá solventnost (Současný kapitál / Krátkodobé závazky).

Indikátor PP2 = Tržby / Náklady.

Indikátor PP3 = Hrubý příjem / Krátkodobé závazky.

Skupina 1: podniky s PP1>= 1,5 a PP2 >= 1 a PP3>=1.

Skupina 2: podniky s PP1>= 1,3 a PP2 >= 0,85 a PP3>=0,9 (mimo skupinu 1).

Skupina 3: podniky s PP1>= 1,1 a PP2 >= 0,7 a PP3>=0,5 (mimo skupinu 1 a 2).

Skupina 4: ostatní podniky (mimo skupinu 1, 2 a 3).

První skupinu lze charakterizovat jako podniky ziskové (PP1 a PP2 nad 1) a současně dostatečně solventní (krátkodobé závazky jsou jištěny kapitálem s minimálně 50% rezervou). Druhá skupina jsou podniky “mírně neziskové” (PP1 a PP2 mírně pod 1), avšak ještě dostatečně solventní (s minimálně 30% rezervou krytí krátkodobých závazků kapitálem), které se mohou stát v krátké době ziskovými (např. s určitou podporou státu). Třetí skupinu tvoří podniky, které mají velmi omezené možnosti získat v blízké době ziskovost (hodnoty PP2 a PP3 mohou být již velmi nízké) i dostatečnou solventnost (krytí krátkodobých závazků kapitálem s rezervou v rozsahu 10 - 30 %). Řešení jejich situace již vyžaduje krizový scénář. Čtvrtá skupina zahrnuje podniky, které podle zvolených kritérií nemají žádnou šanci k získání ziskovosti a solventnosti.

Závěr

Analýza kvantitativních přístupů k měření konkurenceschopnosti na souboru 20 vědeckých prací ukázala, že pouze zhruba polovina z nich použila exaktní kvantitativní přístupy (Foltýn, 2000), které jsme v tomto příspěvku podrobněji analyzovali. V podmínkách zemědělské výroby v ČR se standardně využívá přístup 2 (viz např. “Zelené zprávy ČR”). V posledních letech využívá VÚZE přístup 3 (např. mezinárodní projekt FAO pro vyhodnocení konkurenceschopnosti zemědělství ČR, 1999). Přístup 4 byl pro ČR využit zahraničními experty (Mathijs, Swinnen, 2000). Přístup 5, který byl využit pro hodnocení omezeného souboru zemědělských podniků Ruska (Epstein, 2000), se jeví jako nadějný i pro aplikaci na podmínky českého zemědělství.

Literatura

FOLTÝN, I.: Metodologické aspekty měření konkurenceschopnosti v zemědělství. Sborník mezinárodní konference “Předpoklady a možnosti konkurenceschopnosti zemědělství“, MZLU Brno, 2000, v tisku.

Epstein, D.: Evaluating the Competitiveness of Agricultural Enterprises. In “Competitiveness of Agricultural Enterprises and Farm Activities in Transition Countries“, ed. Peter Tillack and Frauke Pirscher. Studies on the Agricultural and Food Sector in Central and Eastern Europe, IAMO. Pp. 10-20.

Mathijs, E., Swinnen, J.: Technical Efficiency and the competitiveness of Agricultural Enterprises: Results for Eastern Germany and the Czech Republic. In “Competitiveness of Agricultural Enterprises and Farm Activities in Transition Countries“, ed. Peter Tillack and Frauke Pirscher. Studies on the Agricultural and Food Sector in Central and Eastern Europe, IAMO. Pp. 86-97.