Několik poznámek ke shromáždění myslivců ve Žďáru nad Sázavou

Shromáždění myslivců, které se konalo dne 13. ledna 2001 ve Žďáru nad Sázavou, je ojedinělým činem v posledních desetiletích v české myslivosti. Je to jeden z projevů tak těžce se formující naší občanské společnosti a je potřeba než vyslovit dík za jeho uspořádání. Ing. Řehák, tento “enfant terrible” české myslivecké scény, který byl hlavním iniciátorem, měl odvahu zorganizovat s několika málo spolupracovníky toto setkání a pojmenovat na něm základní problémy současného neutěšeného stavu. Problémy, které naprostou většinu myslivců trápí, o kterých se oficiálně nemluví, a hlavně které jsou dlouhodobě neřešené.

Ve svém projevu analyzoval uplynulé období a příčiny stavu, v němž se myslivost nachází. Nehledal přitom viníky, ale cestu, jak dále. Formulace několika základních bodů byla jasná, argumentace konkrétní a věcná. Přítomní nastíněné argumenty a navrhovaná řešení přijali s porozuměním. Nepochopení a nejasnosti vznikly u části zúčastněných u požadavku na vytvoření dotační politiky státu. To však lze připsat na vrub ne zcela vhodné argumentace přednášejícího, dotažené až do maličkostí, a právě tím pro některé “nestravitelné”.

Zásadním však je, že bez závěrů, které byly formulovány, skutečně nelze vytvořit legislativu, odpovídající současnému stavu, natož pak požadavkům nového století, ne-li dále. Je potřeba, aby si to uvědomili všichni myslivci a vytvořili příslušný tlak na zákonodárné a správní orgány. Cesta občanské iniciativy je jednou z možných.

Škoda, že obdobná analýza celkové situace nezazněla na II. sjezdu Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ), naší největší myslivecké organizace. Ta se soustředila pouze na připomínky k tomu, jak by měl vypadat zákon o myslivosti a situaci v myslivosti v širších souvislostech téměř pominula. Zdá se, jako by situace v myslivosti z pohledu ČMMJ byla skoro idylická, a stejně tak vyznělo i usnesení jejího sjezdu. Zcela nepochopitelná byla pak snaha distancovat se od jednání ve Žďáru a odrazovat myslivce od účasti na něm. I když se nakonec čelní představitelé ČMMJ jednání zúčastnili a vystoupili v diskusi.

Důležité a charakteristické pro současnou situaci bylo vystoupení ředitele Odboru státní správy lesů a myslivosti Ministerstva zemědělství ČR (MZe) Ing. Jaromíra Vašíčka, CSc. Ten podpořil požadavek vypracování koncepce myslivosti s poukázáním na to, že tomu brání rozdílné zájmy jednotlivých skupin v myslivosti. Nemělo by však MZe o to intenzivněji o koncepci usilovat a stát se iniciátorem pro její vytvoření? Nesvědčí to o malém zájmu státního orgánu na řešení problémů?

Na druhou Ing. Vašíčkem položenou otázku, nakolik má stát vstupovat do myslivosti, lze v podstatě odpověď vyčíst z navržených zásad pro tvorbu nového zákona o myslivosti, které vypracovalo MZe. Je zde jasná snaha o minimalizaci úlohy státu v procesu řízení myslivosti (viz tvorba honiteb, jmenování mysliveckého hospodáře a další) a nechuť správních orgánů státu řídit aktivitu řady subjektů v praktické myslivecké činnosti, která ve svých důsledcích bude znamenat jen další zhoršení již tak smutného stavu v odvětví myslivosti.

I to je potvrzením, že bez myslivecké politiky nelze vytvořit dobrý zákon. Elementárním východiskem pro všechno je, dle mého názoru, jediná věc: stát musí říci, zda vůbec chce mít zvěř. A řekne-li, že ano, pak ji musí spravovat. Od toho se odvíjí vše. Myslivecká politika, koncepce i legislativa.

Řada myslivců na setkání ve Žďáru celou řadu problémů i navrhovaných řešení slyšela poprvé. Bylo by škoda, kdyby tomu tak bylo i naposled. Je v rukou nás myslivců, aby občanská iniciativa, naše myslivecká iniciativa, neskončila. Udělejme všechno pro to, aby deklarace “Obroda myslivosti 2000” nebyla jen plácnutím do kalných vod naší myslivosti, ale aby se stala východiskem pro dosažení společných cílů.

Ing. Zdeněk Besta, Jablonné v Podještědí